V roce 2006 vyměnili v třebíčské porodnici dvěma párům novorozené dcery; zpět ke svým biologickým rodičům se holčičky dostaly, až když jim bylo deset měsíců. Touto kauzou inspirovaný, veleúspěšný seriál KUKAČKY, který se vysílal v roce 2021 na ČT, pak pracuje s hrdiny chlapeckými, kteří jsou už šestiletí, na svoje rodiče zvyklí, chystají se do první třídy… A zatímco první řada KUKAČEK režiséra Bisera Arichteva řešila hlavně detektivní zápletku, totiž kdo kluky v porodnici vyměnil, druhá a prý určitě poslední série, která vznikla také pod taktovkou společnosti Dramedy a začala na ČT v pátek 20. ledna, řeší, jak se obě rodiny učí vedle sebe žít.
První příběh rodiny Holcových a Kadlecových, jak vystřižený z antického dramatu, měl televizní premiéru 8. ledna 2021 a ukázal něco, co se příliš často nevídá: „obyčejný“ český seriál z českého prostředí, civilní, autentický, ne přehnaně drahý ani experimentální. Seriál v českém moderním milieu s často neokoukanými herci, kteří se jako rodiče i jako lidé dostávají do emočně náročných situací, jež se snaží řešit, jak nejlépe umějí.
Výsledek se dostavil: každou z třinácti epizod první řady vidělo více než 1,7 milionu diváků, Kukačky se staly nejsledovanějším pátečním seriálem ČT od roku 2008. Navíc jej přijali dobře diváci i kritická veřejnost, což se neděje často. První série byla nominována na dva České lvy a Cenu české filmové kritiky, vyšla i audiokniha Kukačky s podtitulem Moje dítě není moje, kterou načetla Sabina Remundová.
O emoce jde až v první řadě
Druhá série řeší sžívaní se obou rodin, které teď bydlí blízko sebe, aby se mohly s kluky co nejčastěji a nejsnáze vídat. Přitom jsou hodně různí, mají různé sociální zázemí, různé pohledy na život, na výchovu… Seriál zůstává zaměřen na rodičovství a k tomu nově na mezigenerační vztahy, i ve druhé sérii je dobře koncepčně vymyšlen, s neustálým akcentem na až obnaženou rovinu základních lidských emocí – to se u televizních seriálů vidí málokdy a u těch českých téměř nikdy.
Ve druhé řadě pokračují stejní herci ve stejném mikrokosmu domova, vesnické hospody, místního obchodu a milované motokrosové trati… David Novotný a Sabina Remundová se vracejí jako starší, usedlejší rodičovský pár, dále Marta Dancingerová a Marek Adamczyk jako rodiče mladší, více ambiciózní a původně více orientovaní na moderní život ve městě. Objevuje se i Denisa Barešová (Marcela, ve druhé sérii těhotná), oba hlavní dětští představitelé Viktor Sekanina a Theodor Schaefer, sice za ty dva roky vyrostli, ale stále jim zůstává dětská nevinnost. Jitku Čvančarovou, v první řadě zdravotní sestru Kamilu, nahradila kvůli úrazu celkem bez varování, ale důstojně Eva Hacurová, typově zajímavá členka Divadla v Dlouhé.
Nově se, v prvním díle zatím jen v dopise, objevuje postava maminky Terezy (Marta Dancingerová), kterou má ztvárnit slovenská herečka Jana Kolesárová: podle principu hlubokých rodinných vazeb a emocí, který scenárista a showrunner Jan Coufal v obou řadách vyznává, se bude jistě řešit, proč kdysi odešla, proč se tolik desítek let s dcerou neviděly, jaké silné rodinné tajemství za tím vězí…
O poznání větší roli má v druhé sérii bratr Davida Novotného alias Karla. Jmenuje se David, hraje jej Michal Isteník a na konci první řady se dozvídáme, že to byl on, kdo v porodnici, byť ne ve zlém úmyslu oba novorozence vyměnil. Otázka viny a trestu se pak řeší natolik hystericky, že David občas dostane přes držku…
Dojde na konci druhé řady ke zpětnému prohození dětí a k happyendu? A byl by to vůbec vzhledem k věku dětí happyend? Není to spíš Sofiina volba? Tvůrčí skupina Filipa Bobiňského se spolu s režisérem Biserem Arichtevem shoduje v tom, že seriál už žádné třetí pokračování mít nebude, takže jisté je zatím jenom jedno: i druhá řada, byť bez detektivní zápletky bude rozhodně zajímavá.
