„Přijeli jsme s květinami, ne s tanky,“ stálo na transparentu na pražské protikomunistické demonstraci 21. srpna 1989. Maďarští studenti se přijeli omluvit za okupaci a mezi nimi i tehdy třiadvacetiletý Tamás Deutsch. S Viktorem Orbánem a dalšími spoluzakládal Svaz mladých demokratů (FiDeSZ). Na rozdíl od Orbána si po revoluci nechal dlouhé vlasy, strávil 19 let v parlamentu, čtyři roky ve vládě a dnes je europoslancem. Jak vidí tehdejší a dnešní svět?
Tamás Deutsch přijel minulý týden po třiceti letech do Prahy. Už ne jako rebelantský student práv, ale jako dlouholetý politik pozvaný na konferenci Českého rozhlasu o revolučních událostech v Národním muzeu, kde debatoval s Václavem Klausem, Magdou Vášáryovou a Lechem Wałęsou.
Jedenadvacátého srpna 1989 jste přijel do Prahy na demonstraci. Jaké to bylo?
V té době už jsem měl za sebou několik demonstrací doma, v Maďarsku, na jejichž organizaci jsem se podílel. V Praze to pro mě bylo dost speciální, atmosféra protestů tady byla jiná.
V čem?
Bylo tady daleko víc emocí, Češi byli tehdy zapálenější než Maďaři. Bylo vidět, že režim v Československu je ještě pořád o dost pevnější než ten maďarský. Češi pořád museli myslet na to, že je někdo může vyfotit s transparentem. Taky na té akci nebyly žádné projevy. Na Václavské náměstí ale přicházelo víc a víc lidí, hodně se jich jen tak procházelo kolem, aby viděli, co se děje, pak se to všechno spojilo do davu, který skandoval různá hesla.
Myslel jste si už tehdy, že v Československu komunismus taky padne?
Nepatřil jsem mezi ty, kdo tvrdili, že režim do tří měsíců zkolabuje. U nás už nějakou dobu probíhala jednání komunistů s opozicí o svobodných volbách, plánovaných na rok 1990. To bylo se situací v Československu nesrovnatelné.
Proč to tady trvalo déle?
V Maďarsku panoval Kádárův gulášový socialismus. Rozhodně to nebyl klasický komunismus, ten režim byl umírněnější, měkčí než Husákův. Od chvíle, kdy na začátku léta došlo v Maďarsku k dohodě na svobodných volbách, nám už bylo jasné, že režim žádné tvrdé akce podnikat nebude.
Na srpnové demonstraci jste vytáhl transparent: „Přijeli jsme s květinami, ne s tanky.“ Dá se tím heslem řídit i nyní?
Myslím si, že to heslo může být platné pořád. Použil jsem ho tehdy kvůli invazi z roku 1968, chtěl jsem se jménem všech Maďarů omluvit. Zdůraznit, že to nebylo přání Maďarů, ale maďarských komunistů. A že jsme s tím nesouhlasili, přestože jsme k tomu byli spolu s Poláky a dalšími zneužiti.
Co říkáte tomu, že v Česku dnes vládnou bývalí komunisté s podporou současných komunistů?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
