Václav Moravec: Faltýnek tipoval můj plat na půl milionu. Když jsem mu ukázal výplatnici, nevěřil
Václav Moravec vydává knižní rozhovor Vlastním hlasem, ve kterém s redaktorem Reflexu Martinem Bryśem rekapituluje svůj osobní i profesní život. Půl roku po odchodu z České televize popisuje klíčové momenty, které nastartovaly jeho kariéru, ale i všechny okolnosti, které směřovaly k jeho konci v ČT. Poprvé zcela otevřeně a bez servítek. Během let kdy vedl nejsledovanější politickou diskusi v zemi se stal mimoděk celebritou, ale i trnem v oku mnohých hráčů v byznysu i politice. Následující ukázka z knihy vykresluje, jak také vypadaly tlaky na jeho osobu. Knihu si můžete už teď objednat v předprodeji.
Vedle stížností a soudů se dlouhá léta veřejně přetřásal váš plat. Kdy jste pochopil, že se z něj stala politická munice?
Když nechcete jít na Novu za čtvrt milionu, tak asi máte v České televizi víc… Nekonečný příběh mého platu, o kterém jsme se už bavili, začal nedlouho po vzniku Otázek. Aniž bych byl indiskrétní, tak hru s výší mého platu hrál několikrát před vysíláním Otázek i někdejší předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek, a to tak nějak po hanácku. Když přicházel do studia měl v rukách barevné desky, Andrej Babiš by řekl „zlóžku“: „V těch deskách mám nehospodárnosti v České televizi. Až dáme ČT pod kontrolu NKÚ, to se uvidí věci.“ Zareagoval jsem slovy: „Proč mi to říkáte před vysíláním? Chcete mě rozhodit?“ Faltýnkova odpověď byla bleskurychlá: „No ne, tady třeba – kolik berou ti moderátoři.“ Zareagoval jsem razantně: „Tak prosaďte co nejdříve kontrolu hospodaření České televize NKÚ. Udělejte to, prosaďte to okamžitě a nemluvte o tom.“
Přišel podruhé, opět jako předseda poslaneckého klubu hnutí ANO, a sehrál úplně stejnou scénku. Nepochybně to bylo součástí jeho promyšlené komunikační strategie před vysíláním, používal takové to klausovské opanování si prostoru, vytvoření si převahy nad moderátorem a spoludiskutujícími. A protože jsem tušil, že to udělá i potřetí, vzal jsem si s sebou výplatnice a nechal ho produkcí přivést do studia o deset minut dříve.
A přišel s deskami?
Přesně tak. Do studia vstoupil se slovy: „Pane moderátore, Václave, rád vás vidím, opět jsem se těšil.“ Opáčil jsem: „Koukám, že opět máte desky Nehospodárnosti v ČT.“ Odpověď byla předvídatelná: „No, tohle vážně musíme dát pod kontrolu NKÚ, včetně vysokých platů moderátorů.“ S klidným hlasem jsem se Jaroslava Faltýnka zeptal: „Pane předsedo, kolik si myslíte, že mám?“ Věděl jsem, že dříve či později vytáhnu ze svých desek výplatnice. Jeho odpověď byla sebejistá a razantní: „Půl milionu.“ Reagoval jsem překvapeně: „Půl milionu? Vy jste stále v představenstvu Agrofertu, pokud se nemýlím. A víte kolik bere Petr Dvořák jako generální ředitel ČT?“ On, že tak dvě stě osmdesát, možná tři sta tisíc. Snažil jsem se ho přimět k přemýšlení: „Ukažte mi v České republice firmu, kde má generální ředitel menší plat než někdo z jeho zaměstnanců. Vám Babiš dává v představenstvu Agrofertu víc, než má sám? Takže půl mega to není. Zkuste jinou částku.“ „Tak dvě stě padesát,“ zareagoval.
Začal jsem Faltýnkovi deset minut před vysíláním vyprávět, jak to celé vzniklo, a zeptal jsem se znovu: „Kurňa, tak kolik mám?“ On: „To já nevím.“ Podávám mu výplatnici. Podíval se a říká: „To máte tak málo? Ale to musíte mít ještě nějaké prémie, ne?“ S úsměvem jsem mu řekl: „Prolistujte si ty výplatnice. Petr Dvořák mi dal celoroční prémii sedm tisíc korun.“
Proč jste to tedy dávno nezveřejnil?
Přesně tuto otázku mi Jaroslav Faltýnek nad výplatnicí položil: „Tak proč to nezveřejníte?“ Argumentoval jsem, že o výši mého platu jsem mluvil opakovaně v několika rozhovorech. A dodal jsem: „A proč vám budu dál ulehčovat hru kolem mého platu? Pro lidi, jako jsou moji rodiče, je těch devadesát tisíc hrubého nadprůměrný plat. Lidé, kteří vstávají ve čtyři v pět ráno, mají novináře na základě útoků politiků za pseudoelitu, vesnice nás začasté považuje za součást pražské kavárny Má pocit, že žijeme z jejich daní.“ Znovu jsem na něj naléhal: „Prosaďte systémové řešení a já budu první, kdo ho podpoří.“
Proč to tak zdlouhavě popisuji? Protože to prokazuje účelovost celé hry a že vůbec nešlo o principy. Když jsem pak odešel, platy v České televizi už nikdo neřešil. Stejně jako kumulaci funkcí manažerů a moderátorů, míchání zpravodajství a publicistiky. Dovedete si představit, jaký poprask by nastal, pokud bych moderoval nedělní pořad a souběžně Události? Psalo by se, že si Moravec definitivně zprivatizoval ČT. Téma mého platu začalo v posledních letech nabírat na obrátkách i proto, že ho používala dezinformační scéna v rámci boje proti České televizi jako silnému zpravodajskému médiu.
Až tak horké to bylo?
Bylo. Když si na to zvyknete, začnete se tím i bavit. Zažil jsem v jeden den dvě historky. První byla na gymnáziu ve Vsetíně, kde jsem byl dopoledne na besedě. Když skončila, přišli za mnou tři kluci, maturanti, a říkají: „Pane Moravče, je pravda, že máte v televizi sto čtyřicet tisíc za hodinu?“ Odpověděl jsem s vážnou tváří: „Není.“ Podívali se na mě s nejistotou v očích a já pokračoval: „Mám víc, 300 tisíc za hodinu.“ Klukům začaly vypadávat oči z důlků a v duchu počítali: Deset hodin na obrazovce měsíčně, tedy dvě hodiny Fokus a v průměru čtyřikrát dvě hodiny v Otázkách. Vyšlo jim, že mám tři miliony měsíčně. Pochlubil jsem se, že jsem dražší než Leoš Mareš. A kluci: „Kecáte?“ Se smíchem jsem dodal: „Samozřejmě že kecám. Ale to, že mi tu otázku na 140 tisíc za hodinu, je absurdní.“
Tohle byla první historka. A druhá?
Opustil jsem Vsetín a zamířil za farářem Marianem Pospěchou do Dolní Lutyně, kam mě pozval na večerní besedu. Jedu v autě a říkám si: „To je neuvěřitelné, čemu jsou lidé schopni věřit. Přijedu do Lutyně a Marian mě vítá za svou farou se slovy: „Václave, musím vám říct jednu věc. Může se stát, že s vámi lidi budou řešit váš plat.“ Snažil jsem se to Marianovi ulehčit: „Teď jedu ze Vsetína…“ Skočil mi do řeči: „Víte, stala se taková věc. Mám skvělého přítele, podnikatele, kterému dávám duchovní hodiny, a on minulý týden ve středu potřeboval společný rozhovor. Volal mi: „Marošu, letím k tobě. Nevěděl jsem, co znamená ‚letím k tobě‘, myslel jsem, že chvátá, že přijede autem jako vždycky. ‚Až budu dosedat, zavolám ti.‘ Střih, hodina a půl, a Marianovi nad farou kroužil vrtulník.“ Za farou v Dolní Lutyni je totiž obrovská louka, takže mu tam jeho kamarád podnikatel přistál s vrtulníkem. Přišla nedělní mše svatá a část obce, údajně tři starší dámy se po ní Mariana zeptaly: „Otče, on už tady byl pan Moravec? Ta beseda přece má být až v pondělí. On prý tady přistál vrtulníkem.“
A já jsem si ten den říkal: tohle je nevysvětlitelné. S tímhle nemáte šanci nic dělat. Zjevně se z toho stal národní mýtus, který jednadvacet let putuje veřejným prostorem. Už mám i vlastní vrtulník. Pánbůh má smysl pro humor…
Vysvětlilo se to nějak?
Přijel jsem svou oktávkou. A otevřel to hned na začátku besedy sám: „Přátelé, požádal bych otce Pospěchu, aby vám vysvětlil, co se tady dělo minulý týden ve středu a kdo tady přistál s vrtulníkem.“ Marian historku odvyprávěl a obratem jsem ho doplnil: „Kdyby se chtěl někdo zeptat na plat, mám devadesát tisíc hrubého. Prémie nedostávám vyšší než deset tisíc korun v celém roce, takže vám chci říct, že můj plat je platem řadového poslance bez jakýchkoli funkcí, a takových v Poslanecké sněmovně mnoho není. Po jednadvaceti letech, jako jedna z hlavních tváří televize.“ Bylo to otevřené a příjemné.
Václav Moravec vypráví v knižním rozhovoru vlastní příběh: dětství na malém městě, studium žurnalistiky v čase, kdy se teprve učila svobodě, bujará léta v rádiu, dvacet let před kamerou, odchod z veřejnoprávní televize a rozjezd vlastního média. Především ale mluví o tom, co z obrazovky říct nemohl. O tlaku politiků a sporech uvnitř redakcí. O rozhodnutích, jež by dnes udělal jinak, o řemesle a jeho pravidlech, o blízkosti k moci a o ceně, kterou platí za nezávislost. A o kolezích: o těch, kteří odešli dřív, i o těch, kteří by už odejít měli. Podepsanou knihu si můžete už nyní objednat v předprodeji.
Ke knize Václava Moravce Vlastním hlasem navíc obdržíte zdarma v předprodeji měsíční předplatné podcastu Padni komu padni a portálu moravec.cz a také premium webu reflex.cz včetně digitálního týdeníku Reflex. Slevové kódy, stejně jako možnost adresovat věnování obdržíte e-mailem do 24 hodin od nákupu.
