Zastavit drony na Ukrajině je levnější než je řešit u nás doma. Češi vytvořili unikátní logistický řetězec
Ve stínu změny rétoriky nové vlády vůči pomoci Ukrajině zůstávají Češi jedním z významných spojenců napadené země. Reflex v sérii textů přináší svědectví dobrovolníků, kteří opakovaně vyrážejí do blízkosti válečné zóny. Jakou mají po více než čtyřech letech motivaci? A co říkají na politické kroky české vlády?
Strach ho v první chvíli paralyzoval, a tak mu vyrazil napřed. Šéf humanitární organizace Koridor UA Matouš Bláha vyrážel na ukrajinské hranice už pár hodin po vypuknutí plnohodnotné ruské invaze. Dnes se svými lidmi zásobuje frontové linie stovkami tun ochranných sítí proti zabijáckým dronům a přímo na silnicích vídá smrt v přímém přenosu. „Češi nemají důvod ke skepsi. Pomoc zespodu roste čím dál víc, lidé suplují stát,“ říká v rozhovoru pro Reflex.
V chatu má stovky zpráv, v pasu přes dvě stě padesát razítek z ukrajinských hranic a za sebou tisíce hodin strávených v kabině náklaďáku. Matouš Bláha nepůsobí jako typický ředitel humanitární organizace. Má za sebou minulost ve squatterské komunitě na pražském Žižkově, zkušenosti z balkánské uprchlické krize i vlastní stavební firmu. Když 24. února 2022 ráno na Ukrajině vybuchly první ruské rakety, stál na stavbě.
„Ráno v sedm mi volali kluci ze Zakarpatí, že bouchají rakety v Ivano-Frankivsku. Sbalili jsme věci na stavbě a v devět už jsme seděli naložení v autech směrem na slovensko-ukrajinskou hranici,“ vzpomíná Bláha. Na hranici vyložil ukrajinské dělníky, kteří šli bránit svou vlast, a sám zůstal stát na čáře s generátorem a stánkem. Tak vznikl Koridor UA.
„Hlavní iniciační moment byl strach. Měl jsem obrovský strach, že ty kluky z práce už v životě neuvidím. A já proti strachu bojuju tak, že mu jdu napřed,“ popisuje.
Malý Schengen uprostřed války
Zatímco dobrovolníci ze západní Evropy se na hranicích často zastavili kvůli obavám z chaotické situace v zemi, Češi díky historické zkušenosti i evropskému pasu vytvořili unikátní logistický řetězec.
„Doma v Česku jsme byli zvyklí na svobodu a Schengen. Na Ukrajině jsme si uvědomili, že díky našim pasům můžeme vytvořit takový náš vlastní malý Schengen. Vymazat tu hranici, o které všichni tvrdili, že je neprostupná, že se tam krade a že to nejde,“ vysvětluje Bláha.
Od března 2022 začaly jejich dodávky a kamiony jezdit hlouběji do ukrajinského vnitrozemí – přes Zakarpatí a Ternopil až do bezprostřední blízkosti fronty v Chersonu, Charkově, Pokrovsku nebo Kramatorsku.
Tisíce kilometrů pro rybářské sítě z Holandska
V současnosti je vlajkovým projektem Koridoru UA doprava speciálních ochranných sítí na Ukrajinu. Jde o vyřazené těžké rybářské sítě z Holandska vytažené z moře, které česká organizace sváží z obrovských vzdáleností. Mimo jiné na doporučení zpravodaje Českého rozhlasu Martina Dorazína, který má v okupované Ukrajině výborné kontakty. Ukrajinci ze sítí staví bariéry podél silnic a kolem pozic proti FPV dronům.
„Vozíme sítě z Holandska přes Česko až do Charkova nebo k Dněpru – to máte čtyři až šest tisíc kilometrů na jednu otočku kamionu. Od listopadu jsme tam odvezli dvacet kamionů sítí, což je dneska třetina veškeré naší dopravy,“ vypočítává šéf organizace.
Význam sítí dramaticky roste s tím, jak se mění technologie na bojišti. „Když jsme s projektem začínali, FPV drony létaly pět až deset kilometrů. Dneska mají dolet až čtyřicet kilometrů, a nedávno jsme zachytili ruský dron dokonce šedesát kilometrů od Dněpru. To znamená, že po celé délce fronty máte osmdesátikilometrový pruh, šedou zónu, kde vás může spolehlivě zabít FPV dron. Sítě jsou jedna z mála věcí, které fungují jako přímá prevence, ne jen následná reakce na katastrofu,“ zdůrazňuje Bláha.
Smrt na displeji a čtyři měsíce vyhozeného času
Práce v bezprostřední blízkosti fronty přináší i okamžiky, na které se nedá připravit. Do samotného Chersonu už dnes dobrovolníci Koridoru UA sami nejezdí, riziko masivních útoků dronů na civilní auta je tam neúnosné a materiál předávají místním partnerům.
„Máme v autech detektory dronů, takzvané čujky. Stalo se nám, že jsme na displeji čujky viděli, jak FPV dron letí na pick-up kousek před námi. Viděli jsme hlavy dvou lidí v kabině... a najednou se signál přerušil. Vybouchlo to. Vidíte smrt v přímém přenosu. To je realita, se kterou se tam potkáte,“ říká tiše.
Kromě nebezpečí ale dobrovolníky ničí ještě jedna věc. Byrokracie na hranicích EU. Projíždění hraničních kontrol cestou zpět znamená nekonečné čekání.
„Když jsem si spočítal ta razítka v pasu a hodiny strávené v kabině kamionu na hranicích, vyšlo mi, že jsem tam pročekal přes 1 500 hodin. Čistého času jsem strávil čtyři měsíce života zavřený v nehybné kabině auta jen proto, že někdo na hranici zrovna kouří cigaretu, mění směnu nebo vymýšlí nové papíry. To je obrovská oběť a vyhozený čas,“ přiznává.
Paradoxně však na samotné Ukrajině pociťuje jinou mentalitu. „Na západě lidé často spěchají a ušetřený čas maximalizují. Na Ukrajině vám celnice u hranic řekne: ‚Moc nepospíchej, mohl bys předběhnout svoji vlastní smrt.‘ A má pravdu. Lidé tam žijí s vědomím, že nechat projít den v klidu je vlastně pocta těm, kteří za jejich svobodu padli na frontě.“
Česká společnost je dál než politici
Matouš Bláha vnímá i proměnu české politické scény a rétoriku nové vládní garnitury, která pomoc Ukrajině tlumí. Zvrátit náladu ve společnosti se jí ale podle něj nedaří.
„Ukrajinci si pamatují jen to dobré. Nezapomenou, že Česko posílalo tanky jako první bez zakrývání plachtou. To, co se děje na naší politické scéně, tam vlastně nikoho nezajímá. Česká vláda tím škodí především České republice a naší vlastní obranyschopnosti a pověsti u zpravodajských služeb,“ myslí si Bláha. Naopak příspěvky od obyčejných lidí podle něj v reakci na politickou skepsi rostou.
„Někdo tvrdí, že lidé jsou unavení a nechtějí pomáhat. Já to přímo neguju. Ti, co nechtěli pomáhat na začátku, nepomáhají ani teď. Ale u našich dárců vidíme přesný opak. Čím víc proti Ukrajině vystupují někteří političtí lídři nebo čím horší zprávy přicházejí, tím víc lidé cítí potřebu výpadky státu kompenzovat. Občanská společnost v Česku je neuvěřitelně silná a pro nás je ctí, že jí můžeme umožnit pomáhat,“ uzavírá ředitel Koridoru UA.
Podpořit práci dobrovolníků můžete skrz webové stránky Koridoru UA.
Velkou reportáž o Češích pomáhajících napadené Ukrajině najdete v novém Reflexu.
