Spojení po sedmi stoletích: Z Hradu zmizel nejstarší rukopis v Česku, do Itálie jel v trojitých bednách
Průměrný Čech tuší, že nejcennější tuzemskou movitou památkou jsou korunovační klenoty, následované relikviářem sv. Maura a dalšími předměty. Ale jak je to s památkami listinnými? Pod zkratkou Cim 1 – cimelia znamená poklady – se na špičce jejich seznamu ukrývá skutečně poklad nevyčíslitelné ceny, fragment rukopisu Evangelia podle svatého Marka z 6. století, který kdysi do Prahy připutoval přičiněním Karla IV. Tři části rozděleného manuskriptu se nyní poprvé po sedmi stech letech setkávají na výstavě Markovo evangelium. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh v městečku Aquileia, které je stejně jako celý severovýchod Itálie s kultem svatého Marka těsně spjaté. Výstava trvá do 25. dubna 2027.
Svatý Marek je ústřední postavou tradice, která se v severní Itálii formovala po staletí. Tato tradice nebo legenda, chcete-li, o jeho působení v Aquileii a v severní Itálii je tu dodnes velmi živá a je mimořádně silná, vysvětluje Martina Dlabajová, členka organizačního výboru, jedna z kurátorů výstavy i katalogu k ní a někdejší europoslankyně. Založit církev v Aquileii prý svatého Marka poslal sám svatý Petr. Apoštola a evangelistu si pak „přivlastnily“ i nedaleké Benátky: okřídlený lev v jejich znaku je jednou z podob svatého Marka a kniha, na níž spočívá lví tlapa, je právě Markovo evangelium. Text vystavený dnes v Aquileii byl původně spolu s ostatními evangelii součástí většího celku, Codexu Forojuliensis, ale právě pro místní význam svatého Marka byl vyňat.
Přestože jde o latinský text vyvedený unciálním písmem na pergamenu v 6. století, věřilo se, že se jedná o autograf – tedy, že dokument fyzicky napsal sám svatý. I proto se evangelium stalo velmi uctívanou relikvií, za níž se scházeli zbožní poutníci zdaleka. Zhruba tři sta z 1500 podpisů, které k rukopisu přibyly během 9. a 10. století, tvoří slovanská jména; u evangelia zanechali své jméno například i kníže Svatopluk s manželkou. A výrazná vazba na české dějiny měla ještě posílit. „Nevlastní bratr římského císaře Karla IV., Mikuláš Lucemburský, byl patriarchou aquilejským. Právě od něj Karel IV. získal část Markova evangelia, která se po staletí uchovává v Praze,“ pokračuje Dlabajová. Otec vlasti si coby vášnivý sběratel relikvií několik listů vyžádal v roce 1354 cestou na svou korunovaci do Říma, aby jimi pozvedl význam českého hlavního města. Fragment evangelia sahající od 21. verše 12. kapitoly do konce se stal částí svatovítského pokladu na Pražském hradě a díky mnohasetletému uložení v tamní katedrále, kde panují překvapivě stabilní atmosférické podmínky, je dnes ze všech částí suverénně nejzachovalejší. Většiny ostatních listů se zmocnily Benátky a uložily je do baziliky svatého Marka, kde z velké části podlehly vlhkosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
