Jak díky fritéze, zázračnému kartáči a domácí manikúře ušetřit pětistovku a zároveň skončit na mizině
Po šíleně únavném dni ve škole mě osvítil Duch svatý. Absolutně geniální finanční plán! V době, kdy ceny energií i obyčejné kostky másla připomínají cenovky v Pařížské, beru svůj rozpočet pevně do vlastních rukou. Řešení? Horkovzdušná fritéza, elektrický foukací kartáč a domácí lakování nehtů.
Všichni ti vyhlazení lidé na TikToku přece tvrdí, že fritéza žere méně elektřiny než zapnutá žárovka, kartáč udělá na hlavě objem jako z reklamy na šampon za tři sekundy a nalakovat si nehty doma ušetří tisíce za manikérku.
Yes. Jsem in a investuji. S hrdým pocitem, jak právě přelstívám světovou ekonomiku, házím do košíku na Amazonu černou plastovou lokomotivu na vaření, růžovo-zlatou věc na vlasy velkou jako baseballová pálka a kolekci laků v „trendy nude“ odstínech.
Krutá realita
První prostudování návodů mě okamžitě fackuje. Ukazuje se totiž, že k těmto zázrakům nestačí jen přístroje a lak. Kdeže. Aby se jídlo ve fritéze nepřipékalo, kupuji speciální papírové košíčky (sto kusů), silikonové vložky, speciální magnetky na připevnění papírků k rámu a tlakový rozprašovač na olej. K elektrickému kartáči nutně potřebuji termoochranné mléko, pěnu na objem, sérum na rozštěpené konečky a gigantické plastové sklapovačky na vlasy.
A manikúra? Abych si nalakovala nehty doma, jeden lak nestačí. Kupuji odmašťovač, primer, podkladový lak, vrchní lak zvaný Top Coat, zmrazovač laku a olejíček na kůžičku z divokých meruněk. Ještě jsem ani nic nezapojila do zásuvky a už jsem v mínusu dřív, než řekneš „sleva“.
A teď to pravé kulinářsko-kosmetické peklo právě začíná.
Můj úsporný večer připomíná nehodu v chemické laboratoři. Zatímco se ve fritéze pečou kuřecí prsa s hranolkami, pouštím se před zrcadlem do transformace v divu.
Kuře se právě mění v archeologický nález z Údolí králů. Je z něj dokonale mumifikovaný, vysušený kus bílé hmoty, kterým půjde bez problému zatlouct hřebík do panelu. Hranolky se pro jistotu proměňují v čisté uhelné brikety – na povrchu spálené na prach, uvnitř stále mírně mražené.
Elektrickým kartáčem si vytvářím vizáž zmoklé slepice po zásahu elektrickým proudem. Pravá strana hlavy se mi právě smršťuje do krepaté koule, zatímco levá splaskává a lepí se mi k uchu. Zlatý hřeb: ten obávaný vlasový vír, který mám obvykle schovaný vzadu na hlavě, se nekontrolovatelně rozmnožil po celé lebce.
Když mám ruce celé od laku, začíná fritéza šíleně kouřit. V panice běžím zachraňovat hořící brikety, čímž si nezaschnutý lak otírám do rukávu, do vlasů i do drahých džínů (poznámka: objednat na Amazonu nové drahé džíny).
Odstín, který má být na nehtech „jemný mandlový nude“, na mých rukou chytá barvu, jako bych se právě hrabala v ucpané stoce. Výsledek vypadá, jako by mě lakovalo opilé tříleté dítě za jízdy na splašeném koni. Lak je úplně všudypřítomný – na nehtech, na kůžičce, na kloubech i na čele. Vypadá to tak zuboženě, že i žáci ke mně začínají cítit hlubokou lidskou lítost. Malá Fatima mi bez slova podává arch samolepek s Tlapkovou patrolou a jahůdkami, abych si ten estetický zločin zakryla a nepobuřovala veřejnost.
A přesně v tu chvíli mi to dochází.
Všechno, co nám reklamní mašinérie prodává pod nálepkou „ušetříte“, je jen sofistikovaná past. Chceš ušetřit za kávu v kavárně? Koupíš si kávovar za dvacet tisíc, mlýnek, speciální váhu a zrna z Etiopie sbíraná za úplňku. Chceš ušetřit za fitko? Koupíš si rotoped, ze kterého je za týden nejdražší věšák na špinavé prádlo v historii lidstva.
Ušetřila jsem tedy na elektřině a salonech asi tři stovky. Zato utrácím čtyři tisíce za doplňky, spálenou večeři musím zachraňovat kurýrem s pizzou a škody na vizáži maskovat kšiltovkou a dětskými nálepkami s jahůdkami.
Příště až mi bude někdo tvrdit, že má skvělý tip, jak ušetřit, radši vytáhnu starou dobrou pánvičku s poctivým sádlem, zaplatím holkám v salonu a budu předstírat, že o nějaké finanční gramotnosti nemám ani tušení. Ve finále mě to vyjde levněji – a moje nehty nebudou muset zachraňovat nálepky s Tlapkovou patrolou.
Nemáte zač.
