Všechno se nám vrátí, když se u nás diváci cítí dobře, říká ředitel festivalu Letní Letná
JIŘÍ TUREK (*1959) se opět na měsíc nastěhoval do maringotky jako touto dobou každoročně. Zakladatel a ředitel Letní Letné, čím dál populárnějšího festivalu nového cirkusu, přibližuje, v čem tkví kouzlo všech těch akrobatických zázraků a komplikovaných choreografií kombinovaných s prachobyčejnou legrandou a klauniádou. Zároveň zve na některá z představení 23. ročníku tohoto Mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla, který se koná ve dnech 12.–31. srpna v prosluněných, ale leckde i příjemně stinných Letenských sadech.
Na cirkuse se vyvolává: „Pojďte blíže, uvidíte, co jste ještě neviděli!“ Vy jste ovšem viděl úplně každé z více než dvou tisíc představení, jež festival za těch dvaadvacet ročníků doposud uvedl. Která z nich na českého diváka nejvíc zapůsobila?
Zlomem v historii Letní Letné, po němž lidé najednou začali náš festival a nový cirkus brát podstatně vážněji, začali se o nás víc zajímat a chodit k nám, bylo představení švédského Cirkusu Cirkör v roce 2011. Legendární inscenace Wear it Like a Crown, takový barevný kabaret. Házeli noži, Jesper žongloval s motorovými pilami i se židlemi, předvedli solidní akrobacii, to vše v doprovodu skvělé muziky švédské zpěvačky Rebekky Karijordové. Publikum zíralo s otevřenou pusou, úplně očarované – nic takového ještě nikdy neviděli. I díky následnému nárůstu diváků máme v posledních letech na programu vždy čtyři představení zahraničních hvězd, začínali jsme s jedním. Člověk musí mít trpělivost a přežít špatná léta, bojovat o peníze, abychom sem věhlasné soubory vůbec dostali… Ano, principálové znali Prahu a třeba tu i toužili téměř měsíc strávit, ale o nás nikdo nic nevěděl – jací jsme pořadatelé, jestli jsme schopni to zvládnout, zda jim zajistíme kromě slušného honoráře i profesionální podmínky a tak dále.
Dnes už vás vaše dobrá pověst předchází. Zahraniční umělci navíc zmiňují ještě jeden nečekaný trumf: českého diváka.
To je pravda! Kompanie, které tady hrály, jsou vděčné za české publikum, které umí dát najevo, že se mu představení líbí. A nejhezčí je ta šuškanda, kdy artisti řeknou dalším kolegům z branže: „Poslechněte, v Praze to bylo skvělé, neváhejte a jeďte tam!“ Slavné soubory se nám samy nabízejí, každý se sem chce vrátit, jsme pro ně za odměnu a to je zase odměna pro nás a důkaz, že to neděláme špatně.
Jaké představení Letní Letné za bezmála čtvrtstoletí zasáhlo vás?
Věci francouzského Cirque Trottola a jeho dvou klaunů, Titouna a Bona, kteří sice v posledních letech hrají spíše v Areně při Divadle bratří Formanů, ale stále jsou to naši kamarádi. Nebo kusy akrobata, performera a vizuálního umělce Johanna Le Guillerma, který disponuje jiným než tradičním uvažováním, stylem a poetikou, manipulací… Ale ten není pro každého.
To už je taková fajnšmekrovina…
Když já už toho viděl tolik! Člověk pak samozřejmě hledá něco jiného, ale prostě nelze přivézt na Letní Letnou čtyři experimenty, to by nám většina diváků nepoděkovala – ti chtějí jednoduše vidět něco strhujícího, zajímavého, pobavit se a zasmát. S tím souvisí atmosféra celého festivalu – snažíme se vybudovat každý rok nové cirkusové městečko, které se trošku obměňuje, ale atmosféra zůstává. Sám se rád vracím k divadelním poutím, které kdysi dělávali Honza Kratochvíl a Vašek Kotek na Střeleckém ostrově – lidi tam chodili třeba jen potkat se s kamarády u piva v místech se silným geniem loci. To se děje čím dál víc i v případě Letní Letné. Spoustu open air akcí u nás lze vidět zadarmo, pořádáme koncerty a představení s volným vstupem a po nich si u nás lidi mohou sednout, popovídat a užít si u dobrého jídla a pití hezké odpoledne nebo večer.
Letní Letná se táhne od Špejcharu až po Kramářovu vilu a sousední Hanavský pavilón, kousek pěšky od Chotkových sadů nebo od metra Hradčanská. Na takhle rozlehlém prostoru stojí čtyři obrovská šapitó, jedno pro každý ze zahraničních souborů, šapitó české scény, máte dětskou scénu i stan noční hlídky, kde se malá klauňata pod dohledem profíků věnují kumštu, zatímco jsou jejich rodiče na představení… Jak letos bude vypadat areál?
V podstatě stejně. Ono není tolik možností – máme jen pár větších míst, kde může stát šapitó, protože jinam se nevejde, musíme respektovat různá bezpečnostní omezení, třeba pokud jde o vzdálenosti od stromů. Budeme mít opět stánky nebo hrací plochy s interaktivními hračkami, co vozíme ze Španělska, louku s cirkusovými workshopy, včetně těch pro seniory… Každoročně se však snažíme přijít s něčím novým a vylepšit aspoň pár drobností, byť jen koupit nové barevné žárovičky.
V seriálech a filmech, ale i knihách a komiksech v posledních letech pozorujeme výrazný obrat ke queer tematice. Má nový cirkus také své trendy?
Momentálně přesně tenhle. Queer show zatím vídáme spíš na anglicky mluvící scéně – Austrálie, Anglie, možná i Kanada. Hodně teď frčí i kabarety s mluveným slovem a se zpěvem, odlehčené, s lechtivými kostýmy, do osmnácti let nepřístupné. Zrovna nedávno jsem viděl skvělou queer kabaretní a novocirkusovou show Carnivale Royale, kterou produkuje nizozemský soubor House of Circus. Sedm lidí, včetně několika drag queens, na scéně, moc pěkný kus. Rád bych i tohle někdy uvedl jako večerní představení, ale musíme pomalu, nejprve si lidé na tenhle typ představení musejí zvyknout, aby nebyli šokovaní. Už před deseti lety jsme ročník slavnostně otevírali podobným kusem, Limbem od australské produkce – bylo to divadlo smíchané s kabaretem, odehrané ve sto let starém dřevěném Spiegeltentu původem z Belgie. Rok nato přivezl na Letnou špetku erotiky i Cirque Alfons.
Představení Letní Letné navštívilo skoro 700 000 diváků – tedy tolik se prodalo lístků. Jenže dobří holubi se vracejí a jeden člověk je schopen ušetřit a za bezmála tři týdny zhlédnout třeba i šest představení.
Máme pána, našeho patrona, který na nás chodí od prvního ročníku, kupuje si vstupenky na všechna představení, má veškerá trička, co jsme kdy vytiskli, a sbírá naše artefakty a merch. Co má on, nemáme ani my sami! Ostatně už víc našich současných pravidelných diváků mi vyprávělo, že byli už na prvním ročníku. Běžně na festival přijde až 65 000 lidí, ale to je počítáno včetně open airů. Prodaných lístků je kolem 45 000, každý večer máme na představeních ve všech stanech kolem dvou tisíc lidí. Jsme za ně vděční, bez diváků by nebyl festival, jsme závislí na vstupném. Každoročně stavíme Letní Letnou na zelené louce, i to, co divák nemá vidět – má teplou vodu na záchodě, všude je díky naší úklidové službě čisto, díky početné a nenápadné ochrance bezpečno… Všechno to stojí čím dál větší peníze, takže bojujeme s tím, jak ušetřit, ale přitom zachovat kvalitu. Ovšem když se u nás diváci cítí dobře, všechno se nám vrátí.
Na letošek jste opět přizvali čtyři hvězdné zahraniční soubory – Francouze Rasposo a Cirque La Compagnie, Australany Circa a tři německojazyčné mladíky s „řezbářským“ představením Sawdust Symphony. Každý ze jmenovaných odehraje přes tucet představení. Proč padla volba právě na tyhle?
Vždy se snažíme o dramaturgickou pestrost kompanií, jinou poetiku, způsob prezentace, aby divák měl na výběr, čemu dá přednost. Jezdím průběžně scoutovat po festivalech, dostávám tipy od kolegů a mnohé soubory znám detailně, protože k nám zajíždějí opakovaně. Ale pozor, to neznamená, že když už u nás byly, že je příště automaticky vezmeme zase! Vše se odvíjí od kvality daného představení. Ono je jednoduché vybírat a zvát největší hvězdy, protože ty všichni znají, na obecenstvo fungují a tak dále, ale jednak už jsou dvojnásobně dražší než jiné, za druhé mají tour plány na dva tři roky dopředu, takže to chce trefit se jim do harmonogramu… Naštěstí už jsme v kategorii oblíbených festivalů – na Letní Letnou všichni jezdí rádi, a naopak se sami nabízejí, že by přijeli, když předtím hrají někde blízko, aby se pěkně rozložily cestovní náklady na turné. Nejhezčí je pro každého promotéra i producenta objevit něco nového, mladou partu, která třeba teď vznikla, jde na to jinak a může posunout obor dál. Třeba právě ti tři kluci ze Sawdust Symphony – okrajová záležitost, žádná echt cirkusačina s trojitými salty. Naopak je to takový třikrát Pat a Mat: v jednom kuse před vámi něco řežou a vrtají. Mám takovéhle černé koně rád. Letní Letná je dramaturgicky tak pestrá a jednotlivé kusy jsou tak rozličné, že všem radím: Vždycky se řádně připravte, než koupíte lístky pro celou rodinu! Podívejte se na našem webu na videoukázky představení a přečtěte si o daném ansámblu, abyste se vyvarovali zklamání a zajistili si to nejlepší právě pro svůj vkus.
Na co byste tedy letos pozval klasické mainstreamové publikum nebo někoho, kdo s novým cirkusem divácky začíná?
Určitě na devadesátiminutové představení Wolf australských Circa. Deset úžasně vybavených a připravených umělců, čistá akrobacie a až extrémní gymnastika, skvělá originální muzika DJ Oriho Lichtika; teď Wolfa hrají na festivalu v Antverpách a právě odtamtud přijíždějí k nám. Běžte i na Francouze Cirque La Compagnie a na jejich velmi zábavný Pandax. Jsou to skvělí kluci, výteční akrobati, mají k tomu ještě čtyři muzikantky, které je nádherně doplňují. To Rasposo jsou hodně divadelní, v představení Hourvari používají lidi jako loutky, takže vedle estetiky se těšte i na existenciální podtón. Visí a chodí po laně, neuvěřitelně skáčou na teeterboardu – jsou originální, ale zároveň klasika, jakou máte rádi.
