Vrabel na demonstraci vyzýval k zastavení vývozu munice. Vystoupil i láskyplný rebel. Glosovali jsme živě

Dobré odpoledne, zdravím z Malostranského náměstí. Sice údajně zatím shromáždění nezačalo, ale Vrabel už mluví k účastníkům. “Česko je ve válce, i když tu není fronta,” straší je.

Nemám moc odhad, kolik tu tak těch účastníků je, protože ještě obsadili lavičky i na tramvajové zastávce. A navíc se tu zastavují i turisté, vedle mě jeden z Asie papá zmrzlinu v trdelníku. Průběh hlídají policisté. 

Nevím, jestli jsem zaslechla špatně, ale prý má vystoupit i nedávno propuštěný Tomáš Čermák!

Jasně, že tu jsou i ruské vlajky. Ale je tu i skupinka lidí, co máchá s tou ukrajinskou. “Plán Česká republika na 1. Místě pořád jede, teď budeme muset přesvědčit lidi, aby volili tak, abychom zachránili Českou republiku,” říká Vrabel. 

Já už ty lidi, co tu budou vystupovat ani neznám. Prý novinář Pavel Krejčí, filozof Ladislav Benyovszsky, Tomáš Hrdlička (toho Vrabel představil jako kriminálníka). A teď vystupuje podplukovník Ivan Kratochvíl. 

Vrabel si v pozvánce stěžoval, že mu zavřeli Václavák. Zatím ale zaplnil jen tak půlku Malostranského náměstí a to ještě místo zabírá podium a zázemí.

Kratochvíl mluví o válce, říká, že záleží, jak se zachová Evropa v Pobaltí. Rozvíjí, jak by vypadala válka s Ruskem.

Nechybí samozřejmě petiční stánek. Je to takové poklidné. Moc se neprojevují. Teď jen část zapískala, když Kratochvíl řekl, že máme na sobě jaderný terč. 

Osamělí bojovníci. 

Kluk s vlajkou EU se teď dostal do slovní přestřelky s dvojicí mužů. Neeskalovalo to, jeden z příznivců Vrabela mu řekl “Jděte do prdele fakt,” a odešel.

Bude mluvit Pavel Krejčík. Netuším, kdo to je. Pak si ale prý na odlehčení dáme písničku. Jsem zvědavá kterou.

Krejčík: “Nejsme figurky na jejich šachovnici! Jsme na prvním místě především lidé.” 

Vrabel děkuje, že lidé do Prahy vážili dlouhou cestu. Tak nejdelší asi on sám z toho Srbska.

Vrabel upozorňuje na osamělé bojovníky s tím, že dav se nemá pouštět do konfliktů. “Naše shromáždění byla vždycky nenásilná.”

Tak jsem se přeslechla, a bude vystupovat Tomáš Hrdlička. Taky prý kriminálník. Ale Čermák by byl větší terno.

Paní, co teď vystupuje, se davu ptá, jestli má pocit, že není svoboda slova. Myslí. Doslova teď svůj názor vyjadřuje na Malostranském náměstí.

Hrdlička na podiu vypráví, jak ho zatýkalo 14 policistů. A taky o tom, jak navštívil Donbas. “Viděl jsem, co s lidma udělá 12 let války. Vůbec si to nedovedeme představit… jak ten stres… když si odskočíte do křoví, tak že šlápnete na minu.”

Vlastně se řady rozrostly, může jich tu být přes stovku. 

Hrdlička (kterého moderátorka označila za láskyplného rebela) zakončil svou řeč krásnou myšlenkou, že záleží na každém z nás, jestli společnost půjde do rozkladu nebo bude vzkvétat. Sice mu to chvíli trvalo, moc mu to nešlo zformulovat,  ale nakonec tam došel.

Turisti, kteří kolem prochází, vypadají velmi zmateně, co se to tu děje.

Vrabel představuje výzvu vládě. Žádá v ní, aby byl zřízený zmocněnec, který bude jednat s Ruskem. Má někoho konkrétního v mysli?

A prý by tu výzvu konečně mohla vláda vzít v potaz, kdyz Andrej Babiš mluví neustále o míru.

Vrabel: “Toto veřejné shromáždění není politický. Nejsou tu žádní politici, kteří by plýtvali penězi daňových poplatníků ani při kandidatuře.” To asi ne, ale na svojí neúspěšnou kandidaturu vybíral peníze od svých příznivců.

Paní na podiu mluví o NATO a EU a jak vláda podporuje účast v nich. To už účastníci bučí a pískají. Konečně se trochu rozjeli.

Vrabel vyzývá k zastavení vyvážení munice a zbraní z ČR na Ukrajinu. “Je povinností všech zastánců míru, aby přestali tolerovat vývoz do tohoto válečného konfliktu.”

Někteří účastníci přišli plně vybaveni: mají vlastní křesílka. Někteří další prostě sedí na obrubníku. Já taky. 

Vystupuje aktivistka Křivánková. Ta otevírá emotivním: “můj dědeček by se za nynější stav styděl”. 

Koukám na magistrátní přehled oznámených shromáždění a mají to tu vyblokovaný do šesti. Pevně věřím, že tak dlouhý to nebude.

Křivánková mluví o volbách, ve kterých Vrabelova strana naprosto pohořela: “Chtěli jsme vystoupit z EU. Ale protože někdo řekl, že se nikam nedostanem, takže nás lidi nevolili.” Takhle ty volby ale nefungují přece.

Konečně vystupuje filozof Benyovszky: “Z Evropské unie je nutné odejít, dokud je to ještě možné.” 

Jsem zmatená, skoro nikdo ze řečníků nemluví o umístění jaderných zbraní na území ČR, což jsem si myslela, že je hlavní téma. 

Vrabel: “Blížíme se na závěr. Čeká nás poslední řečník.” To mě potěšil.

Ale konečně ten poslední mluví o jaderných zbraních. Bohužel jsem nezachytila jeho jméno. Každopádně řekl, že tu jsou jenom krásní lidi. Tak já ten kompliment beru.

Vrabel zrovna pouští nahrávku spoluautora výzvy, který tu dnes není. Jde ji ale docela blbě rozumět.

Vrabel: “jestli konflikt mezi EU a Ruskou fedarací bude až v roce 2030, je to ještě optimistické. Je potřeba šířit myšlenky míru dál a pracovat.”

Vrabel kritizuje Babiše, že se chce přidat k francouzskému jadernému odstrašení. “My nemáme rádi Petra Pavla. Nelíbí se nám, co dělá. Ale aby se přidal i Andrej Babiš…”

Vrabel klade účastníkům na srdce, aby podepsali výzvu. “Není to petice, je to výzva!”

Na konec si zazpívají českou hymnu. To je poslední bod protestu. “Rozejděte se v míru a ve světle, v lásce k bližnímu svému,” říká Vrabel. 

Samozřejmě zazněla i slovenská hymna jako pozdrav bratům. “Jste nejsilnější lidi v České republice a národ na vás spoléhá,” rozloučil se Vrabel. 

Lidi se rozchází, někteří ještě míří podepsat výzvu. 

Já se s vámi také loučím, bylo to výživné odpoledne. Děkuji za pozornost a přeji krásný zbytek víkendu.