Sametová revoluce 1989 přehledně: události a osobnosti | Reflex.cz
nahoru

Události sametové revoluce 1989 přehledně: od útěku „dederonů“ po zvolení Václava Havla prezidentem

Jaroslav Šajtar4. listopadu 2019 • 20:30
Události sametové revoluce 1989 přehledně: od útěku „dederonů“ po zvolení Václava Havla prezidentem

Sametová revoluce se uskutečnila před 30 lety. Byl to proces změny režimu, který započal 17. listopadu 1989, kdy se odehrála první velká studentská demonstrace, proti níž zasáhla SNB. Důležitých dnů a událostí však bylo mnohem víc. Podívejte se na chronologický přehled, který končí zvolením Václava Havla prezidentem.

Komunistický režim se hroutil postupně. Stále horší výkonnost hospodářství a sílící protesty nebyly vidět jen v Československu, byť tam zůstávala komunistická vláda nejdéle v regionu. Nejpozději na začátku listopadu 1989 však bylo jasné, že tak už to dlouho vydržet nemůže.

4. 11. – Východní Němci odjíždějí z ČSSR

Na základě dohody mezi vládami ČSSR, NDR a SRN odjížděli z Československa zvláštními vlaky východoněmečtí uprchlíci. Bylo jasné, že dogmatickému režimu Německé demokratické republiky, jež měsíc předtím oslavila 40. výročí svého vzniku, zvoní umíráček.

11. 11. – Zadlužení Československa

Rudé právo přiznalo zadlužení Československa ve výši dvanáct miliard dolarů, což však v porovnání s ostatními zeměmi „tábora míru a socialismu“ nebylo mnoho.

12. 11. – Svatořečení Anežky České

Deset tisíc poutníků z Československa s pražským arcibiskupem kardinálem Františkem Tomáškem se ve vatikánském chrámu svatého Petra zúčastnilo svatořečení Přemyslovny Anežky České, dcery Přemysla Otakara I., jež byla roku 1879 vyhlášena za blahoslavenou. Papež Jan Pavel II. udělil československým poutníkům generální audienci.

17. 11. – Sametová revoluce začíná

V 16 hodin začala na pražském Albertově řádně ohlášená a povolená studentská manifestace k uctění památky Jana Opletala za účasti 15 000 vysokoškoláků. Následoval pietní akt na Vyšehradě. Na Národní třídě příslušníci Veřejné bezpečnosti a pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti proti studentům tvrdě zasáhli. Následující protestní akce vyústily v sametovou či též něžnou revoluci. 

18. 11. – Student Šmíd nezemřel

Na protest proti brutálnímu zásahu Veřejné bezpečnosti (VB) a pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti (SNB) proti studentské manifestaci k uctění památky Jana Opletala předchozího dne zahájili divadelníci v Praze týdenní protestní stávku, jež zachvátila i mimopražská divadla. Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky oznámily, že při zásahu policejních složek na pražské Národní třídě podlehl zranění student matematicko-fyzikální fakulty Martin Šmíd. Tato zpráva, která vyburcovala a přivedla do ulic stále rostoucí množství lidí, se však ukázala jako lživá. Kdo a proč stál v jejím pozadí, dodnes nikdo věrohodně neozřejmil.

19. 11. – Vznik Občanského fóra

V pražské Laterně magice iniciovala skupina umělců a intelektuálů spolu s představiteli studentů vznik Občanského fóra (OF), představujícího dosavadní nejširší platformu nejrůznějších občanských aktivit vymezujících se proti vládnoucímu režimu.

20. 11. – Demonstrace na Václavském náměstí

Pražské Václavské náměstí zaplnilo odhadem přes 150 000 demonstrantů, požadujících vyšetření a potrestání zásahu na Národní třídě, odchod zdiskreditovaných politiků, celkovou demokratizaci, odstranění vedoucí úlohy KSČ atd. Manifestace pokračovaly rovněž v následujících dnech nejen v metropoli, ale i v dalších československých městech. Okupační stávka vyhlášená na vysokých školách se přelila i na střední školy.

Školy za socialismu: Lhaní a zákaz dlouhých vlasů >>>

21. 11. – Setkání Adamce s OF

Předseda federální vlády Ladislav Adamec, pokládaný v komunistické hierarchii za umírněného a přístupného dialogu, se sešel s představiteli Občanského fóra, stávkujících studentů a umělců. V republice se místní občanská fóra napojovala na koordinační centrum v Praze. Sdělovací prostředky postupně začínaly informovat o dění v zemi objektivněji. Lidé se přestávali bát.

24. 11. – Jakeš rezignoval

Neoblíbený a často zesměšňovaný Miloš Jakeš na zasedání ÚV KSČ rezignoval na funkci generálního tajemníka ústředního výboru, do jehož čela byl zvolen málomluvný Karel Urbánek.

25.–26. 11. – Masové demonstrace na Letné

Na pražské Letné se odehrály dvě obrovské demonstrace.

26. 11. – Setkání Havla s Adamcem

Vládní delegace v čele s Ladislavem Adamcem se setkala s představiteli Občanského fóra vedenými Václavem Havlem v pražském Obecním domě. Předseda federální vlády souhlasil se zformováním nové vlády, rozšířené o představitele OF.

27. 11. – Generální stávka

Po hodně dlouhé době proběhla celostátní dvouhodinová generální stávka. Byla obnovena Československá strana sociálně demokratická. Předsedou jejího přípravného výboru se stal Slavomír Klaban a programové prohlášení vyšlo 5. prosince 1989. Obnovovací, XXIV. sjezd se konal 25. března 1990 a předsedou se stal Jiří Horák.

28. 11. – Konec Aloise Indry

Proběhlo nové, dvouhodinové jednání delegací federální vlády a OF v čele s Ladislavem Adamcem a Václavem Havlem. Premiér slíbil vytvoření nové vlády do 3. prosince. Neoblíbený Alois Indra se vzdal funkce předsedy Federálního shromáždění.

29. 11. – Konec vedoucí úlohy KSČ

Federální shromáždění na mimořádné schůzi zrušilo článek 4 Ústavy Československé socialistické republiky o vedoucí úloze KSČ, změnilo článek 6 o Národní frontě a článek 16 o výchově v duchu marxismu-leninismu, čímž formálně skončila jedenačtyřicetiletá vláda komunistů v Československu. Zároveň vznikla komise k vyšetření událostí 17. listopadu. OF zveřejnilo své cíle pod názvem Co chceme: 1. Demokratický stát v duchu Deklarace lidských a občanských práv; 2. Pluralitní politický systém; 3. Samostatnou zahraniční politiku, která zabezpečí Československu integraci „do Evropy“; 4. Rovnoprávné druhy vlastnictví; 5. Sociální spravedlnost; 6. Důstojné životní prostředí; 7. Demokratizaci kultury, školství.

30. 11. – Konec marxismu-leninismu

Výuce marxismu-leninismu na vysokých školách odzvonilo.

2. 12. – Rakousko zrušilo víza

Po zrušení vízové povinnosti pro československé občany ze strany Rakouska vyrazily do této alpské země tisíce lidí.

3. 12. – Nová federální vláda

Ladislav Adamec sestavil novou, rekonstruovanou federální vládu, v níž se objevilo osm nových ministrů, z toho tři za KSČ, avšak složení reorganizované vlády se pro OF ukázalo jako nepřijatelné, jelikož z 21 členů 16 zastupovalo KSČ, lidovci a socialisté měli po jednom ministrovi a tři byli nestraníci. Vláda odsoudila invazi vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 a navrhla sovětské vládě jednání o stažení Střední skupiny sovětských vojsk z československého území. Vznikla Obec spisovatelů, sdružující 400 českých a moravských básníků, spisovatelů, kritiků a dramatiků. Za jejího předsedu zvolili Václava Havla. Byla založena Křesťanskodemokratická strana (KDS), v jejímž čele stanul 26. prosince Václav Benda.

4. 12. – Demise vlády

Česká vláda v čele s Františkem Pitrou podala demisi. Při setkání představitelů členských států Varšavské smlouvy v Moskvě byla srpnová okupace ČSSR označena za „vměšování do vnitřních záležitostí suverénního Československa“. Davy lidí znovu zaplavily Václavské náměstí a požadovaly sestavení nové, skutečně reprezentativní vlády nejpozději do 10. prosince.

5. 12. – Nová česká vláda

Předlistopadový předseda České národní rady Josef Kempný jmenoval novou českou vládu v čele s Františkem Pitrou, tvořenou osmi komunisty, pěti bezpartijními a po dvou ministrech za lidovce a socialisty, s čímž OF vyjádřilo nespokojenost. Nový generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek slíbil rehabilitaci všech komunistů vyhozených ze strany po srpnu 1968 a Poučení z krizového vývoje prohlásil za neplatné.

6. 12.  – Havel jedná o reorganizaci vlády

Václav Havel projednával při setkání s Karlem Urbánkem a Ladislavem Adamcem reorganizaci vlády.

7. 12. – Adamec podal demisi        

Adamcova vláda podala demisi. Sestavením nové vlády národního porozumění pověřili dosavadního místopředsedu vlády, Slováka Mariána Čalfu (za KSČ).

8. 12. – Husákova amnestie

Prezident ČSSR Gustáv Husák, sám politický vězeň z padesátých let, vyhlásil amnestii pro všechny politické vězně.

9. 12. – Vznik SZ

Vznikla Strana zelených.

10. 12. – Čalfa ustavil novou federální vládu

Nově ustavená, jedenadvacetičlenná federální vláda v čele s Mariánem Čalfou, v níž se poprvé po 41 letech komunisté ocitli v menšině, složila slib do rukou prezidenta Gustáva Husáka. Vznikla vláda národního porozumění. Téhož dne „prezident zapomnění“ Husák abdikoval. Ke Dni lidských práv se na Václavském náměstí konala manifestace, na níž byl Václav Havel oznámen jako prezidentský kandidát. Skončila stávka kulturních pracovníků, ale studenti stávkovali dále.

12. 12. – Nový předseda parlamentu

Na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění byl novým předsedou zvolen bezpartijní Stanislav Kukrál

17. 12. – Vznik ODA

Vznikla pravicová Občanská demokratická aliance (ODA) coby součást OF. Jejím předsedou se stal Pavel Bratinka.

20.–21. 12. – Lidové milice byly rozpuštěny

Na mimořádném sjezdu KSČ zvolili jejím předsedou Ladislava Adamce a prvním tajemníkem Vasila Mohoritu. Byla rozpuštěna „úderná pěst dělnické třídy“ – Lidové milice. Státní bezpečnost se ocitla pod kontrolou vlády.

23. 12. – Dienstbier přestříhl drátěné zátarasy na hranicích se SRN

Ministři zahraničí ČSSR Jiří Dienstbier a SRN Hans-Dietrich Genscher symbolicky přestříhli drátěné zátarasy v Hraničkách u Rozvadova, což signalizovalo pád železné opony.

Cestování za socialismu: Výlet na Západ? Sci-fi! >>>

26. 12. – Sládek zakládá SPR-RSČ

V Praze vzniklo radikální Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) s Miroslavem Sládkem coby předsedou.

28. 12. – Dubček šéfem Federálního shromáždění

Federální shromáždění zvolilo za svého nového předsedu Alexandra Dubčeka.

29. 12. – Havel prezidentem

Ve Vladislavském sále Pražského hradu proběhla volba devátého československého prezidenta. Jednomyslnou volbou se jím stal jediný kandidát: Václav Havel. Na volbu navázala slavnostní mše Te Deum ve Svatovítské katedrále, celebrovaná Františkem kardinálem Tomáškem.

Zpracováno podle Dějin zemí Koruny české v datech Františka Čapky, vydaných nakladatelstvím Libri v Praze roku 1998.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější