Chcimír procitl. Babiš konečně uviděl ruskou hrozbu a smykem uhnul ze slovenské cesty
- Andrej Babiš se dlouho vyhýbal slovu válka a vystupoval jako "kandidát míru", který odmítá strašení ruskou hrozbou.
- Po sérii varování zpravodajských služeb a spojenců ale změnil rétoriku a připustil, že při ruském útoku na Pobaltí by Česko poslalo vojáky na pomoc.
- Babišův obrat ukazuje rozdíl mezi českým a slovenským přístupem k obraně NATO. Zatímco Robert Fico zpochybňuje solidaritu v rámci aliance, Babiš se od slovenské cesty nakonec odklonil.
Andrej Babiš se slovu „válka“ dlouho vyhýbal. Raději prý mluvil o míru a o tom, že ostatní politici lidi zbytečně straší. Přitom to tak nebylo vždycky. Když Rusko 24. února 2022 napadlo Ukrajinu, stál ve Sněmovně a mluvil o regulérním zahájení války, proti němuž je potřeba se jasně postavit. Brzy nato ale rétoriku otočil. Náčelníkovi generálního štábu Karlu Řehkovi, který mluvil o nutnosti zbrojit, vzkázal, ať se připravuje někde v bunkru. Do sněmovních voleb pak šel jako kandidát míru, který místo dodávek zbraní Ukrajině volá po jednání s Moskvou.
Ani v premiérském křesle se jeho pozice neměnila. Letos v květnu na Den vítězství prohlásil, že síla státníků se nepozná podle délky války, ale podle odvahy ji ukončit. A ještě v září ve svém nedělním videu označil Evropu za impotentní, protože prý mluví jen o válce.
Zlom přišel v září. Nejdřív se šéf CIA John Ratcliffe vypravil do Moskvy, aby osobně jednal s Rusy a varoval je před snahami napadnout východní křídlo Severoatlantické aliance. O pár dní později polský premiér Donald Tusk v Sejmu varoval, že Rusko podle tajných služeb chystá hybridní útoky drony a raketami na země, které pomáhají Ukrajině. Babiš tehdy poprvé reagoval slovy, že ze strany Ruska čelíme hybridní válce.
Koncem měsíce pak zástupce CIA spolu s lidmi z českých zpravodajských služeb premiérovi popsal, co Moskva zhruba chystá a jak je na tom jednota NATO. Pár dní nato Babiš po schůzce s Petrem Pavlem prohlásil, že pokud Rusko napadne Pobaltí, pošleme tam podle článku 5 dvě mechanizované brigády. Chcimír tváří v tvář faktům konečně procitl.
Tím se Babiš zařadil mezi ty, kdo před ruskou hrozbou varují dlouhodobě: prezident Pavel, šéf BIS Koudelka, polský premiér Tusk, generální tajemník NATO Mark Rutte nebo dánská vojenská rozvědka, podle níž roste riziko omezeného útoku na některý členský stát. Rozdíl je v tom, že oni varovali vždycky. Babiš ne.
Právě proto má jeho obrat váhu. U prezidenta nebo šéfa kontrarozvědky je tohle jejich tradiční slovník. Babiš o bezpečnostních hrozbách mluví nerad a jen tehdy, když už se jim nedá vyhnout. Pokud i on usoudil, že situace je vážná, je to silný signál.
Zelení mužíčci v Narvě
Jak by ruská agrese mohla vypadat? Rozsáhlou válku s NATO nečekají ani zpravodajci. Na velkou agresi Rusko podle prezidenta Pavla nemá kapacity. Na omezenou akci ale ano.
Scénář, se kterým podle Deníku N pracují spojenci i česká vláda, počítá s omezeným vpádem na východ Estonska nebo Lotyšska, možná už v zimě. Analytici zmiňují hlavně estonskou Narvu, pohraniční město s převahou ruského obyvatelstva, kde ruská propaganda mluví o „Narvské lidové republice“. Jeden z modelových scénářů počítá s několika stovkami vojáků bez výsostných znaků, kteří krátkodobě obsadí strategické body, například most v Narvě. Tedy postup podobný „zeleným mužíčkům“ na Krymu v roce 2014. Celé by to mohlo začít provokací pod falešnou vlajkou.
K tomu drony narušující vzdušný prostor spojenců, jako ten, který se 24. září zřítil v rumunské župě Suceava, dále sabotáže, například zmařený žhářský útok na továrnu na drony na Slovensku, a kybernetické útoky. Nic z toho není otevřená válka s NATO. A právě to je problém.
Test, ne dobyvačná výprava
Rusku totiž nejde o Narvu samotnou. Jde mu o to, zda článek 5 Washingtonské deklarace stále platí v praxi. Moskva může sázet na neshodu spojenců včetně USA o společné odpovědi, která by vyvolala politickou krizi uvnitř aliance. Pokud by NATO na omezený útok nedokázalo jednotně reagovat, kolektivní obrana by ztratila svou odstrašující hodnotu.
Rusko přitom nemusí vyhrát žádnou bitvu. Stačí mu, když v evropských volbách uspějí politici, kteří o smyslu kolektivní obrany pochybují. Dlouhodobé napětí, kdy nejde o válku ani o mír, zvyšuje nejistotu a polarizaci. Tradiční strany nedokázaly přesvědčivě odpovědět na migraci, covid ani inflaci a jejich voliče přebírají noví hráči, kteří bývají k Moskvě výrazně vstřícnější.
Nemusíme přitom chodit daleko. Ve vládě sedí SPD, jejíž ministr obrany zakázal náčelníkovi generálního štábu cestu na Ukrajinu, tedy do země s největšími zkušenostmi s protidronovou obranou. Kremlu stačí, když bude Evropa dostatečně rozdělená na to, aby mu nestála v cestě.
Buďme rádi za Babiše
Kam vede opačný přístup, ukazuje Slovensko. Robert Fico prohlásil, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Když mu Petr Pavel vytkl, že kdo chce ochranu NATO a sám nikoho chránit nehodlá, nepochopil slovo solidarita, Fico odpověděl na Facebooku, že bývalý generál by zkrátka rád bojoval, kdežto on upřednostňuje mír.
Zní to zvláštně, ale buďme rádi za Andreje Babiše. Když jde do tuhého, nakonec přijde k rozumu. Ať už jsou jeho důvody jakékoliv. Naposledy to prokázal, když jeho vláda přistoupila k rekordnímu vyhoštění ruských diplomatů jako odpověď na útok ve Vrběticích. Přitom slovenská cesta by si u nás určitě našla řadu svých příznivců. Buďme rádi, že se po ní Andrej Babiš nevydal. Pokušení bylo velmi silné.
