Už jsem toho měla plné zuby. Petra Kvitová otevřeně o tenisu, rodině i penězích za Wimbledon
PETRA KVITOVÁ (35) byla nejenom jednou z nejúspěšnějších, ale také nejoblíbenějších českých tenistek. Dnes se věnuje rodině, s manželem Jiřím Vaňkem, který je tenisovým trenérem, mají syna Petra a další miminko je na cestě. Jaký byl její přechod z globální sportovní hvězdy do sféry, která je tak známá mnoha jiným ženám? A kam kroky Petry Kvitové zamíří v budoucnosti? I o tom je rozhovor pro Reflex. Jeho součástí jsou i odpovědi na speciální otázky, jež najdete na konci interview.
Petro, v červenci 2024 se vám narodil syn Petr, pak jste se vrátila na kurty, ale loni v srpnu jste kariéru ukončila. Jak těžké bylo udělat takové rozhodnutí, když víte, že je definitivní?
Občas mi to už problesklo hlavou předtím, většinou když se mi nedařilo.
Takže reálně jste o tom uvažovala už dávno předtím?
Že s tím úplně praštím, to ne. Ale pak přišly chvíle, že jsem toho měla plné zuby, byla jsem vdaná a už mi tenis nedával to co předtím, tak jsme s manželem zkusili miminko a povedlo se. Syn Petr se narodil v létě 2024 a já si tehdy na 95 procent myslela, že se nikdy nevrátím. Že to už stačí.
Jenže jste se vrátila.
Když jsem byla s malým doma, tak jsem zjistila, že mi tenis chybí. Ještě před návratem jsme si občas chodili zahrát a strašně mě to zase bavilo. Tak jsem to zkusila, ale věděla jsem, že to bude maximálně na rok, protože jsme chtěli další dítě. Vrátila jsem se, abych si tenis ještě chvíli užila. Návrat s dítětem byl ale těžký. Nakonec jsem si řekla: už to nechci, nemám to zapotřebí. Přestalo mě to naplňovat. A definitivně jsem skončila. Před lety jsem si ale myslela, že budu hrát tak do třiceti, o několik let jsem si to prodloužila.
Kdo hrál kromě vás rozhodující roli v tom, že kariéru ukončíte?
Bylo to primárně moje rozhodnutí. S manželem jsme to samozřejmě řešili, ale ten mi vždy řekl, že je to na mně a že mě podpoří, ať to bude jakkoli. Léta mě trénoval, byli jsme pořád spolu, ale tohle nechal na mně. To bylo fajn. Za to jsem vděčná.
A další dítě je na cestě. Když říkáte, že vás to bavilo, bavilo vás to po celou kariéru? Protože po vašem prvním vítězství na Wimbledonu jsem s vámi dělal rozhovor pro Reflex a rozebírali jsme, jak náročné je být špičkovou tenistkou. Člověk je pořád někde jinde, neustále trénuje a cestuje, mezitím se často ocitá sám na hotelovém pokoji atd. To jsou odvrácené stránky slávy, na něž veřejnost většinou nevidí.
Nikdy jsem to nebrala jako práci. Tenis jako samotná hra mě vždy bavil a baví pořád. Ale ty nervy kolem, tlak, který cítíte, létání po celém světě, to nebylo nic jednoduchého.
Na rozdíl od jiných jste si už ale na konci kariéry nemusela nic dokazovat. Dosáhla jste skvělých úspěchů.
Přesně tak. To je také u podobného rozhodování důležité.
Když si však člověk zvykne na nějaký náročný životní rytmus a v něm jede mnoho let, co se stane pak? Pro každého není jednoduché se s tím vyrovnat. A váš život se změnil úplně. Jak to zvládáte?
Jak jsem pořád cestovala a byla každou chvíli jinde, tak mi přišlo přirozené, že jsem najednou doma. Předtím bylo pro mě vzácné být doma a v klidu. Hodíte za hlavu všechny ty letenky, přesuny, hotely, tréninky, zápasy. Najednou spíte ve své posteli, máte své zázemí, můžete si kdykoli vyprat.
Pardon, vy ráda perete?
Já jsem se vždy těšila na to, že si doma sama vyperu, než aby mi prali na těch turnajích. A abych odpověděla na tu původní otázku – zvládám to dobře a v klidu. Pak přišel syn Péťa a to máte úplně jiné starosti.
Vy jste sice dvakrát vyhrála Wimbledon, také Turnaj mistryň, FED Cup, máte medaili z olympiády, byla jste druhá ve světovém žebříčku, ale cesta na vrchol nebyla jednoduchá, vaše rodina nebyla bohatá. Nezvládá pak člověk, který to vše zažil, přechod ze světel ramp a nekonečného zájmu médií k obyčejnosti života lépe? Takoví lidé bývají skromnější.
Nechci soudit sama sebe. Ale myslím, že máte pravdu. Jen aby to čtenáři pochopili, usmívám se u toho, když říkáte skromná.
Být matkou je podle mě práce na celý život. Nebývá to jednoduché. Jak vám to jde?
Řekla bych, že dobře. Umím být přísná, ale některé věci neřeším. Měla jsem to tak i při tenise, jsem svým způsobem flegmatik. Jak to přijde, tak to je.
Takže když Péťa někdy zlobí, tak to přejdete?
Plácnu ho jemně po zadku, ale on se mi začne smát. A je vyřízeno. Navíc Péťa je většinou hodný. Jen moc nespí. Je hodně aktivní.
Vy světově známá tenistka, manžel trenér, co vaše děti? Budou také tenisté?
Máme rakety, spousty míčků, Péťa už zkouší pinkat. Určitě je ke sportu popostrčíme, ale nemusí to být tenis. Já určitě budu dál hrát, i když ne profesionálně, úplně bez tenisu, myslím, nikdy nebudu. Děti to uvidí. Co z toho vznikne, nevím. Byli jsme párkrát i na golfu. Jirku, manžela, to hodně chytlo.
Jak šel golf vám?
Celkem dobře, jen mě to ještě na rozdíl od něj úplně nechytlo. Já se u toho nezpotím, jak jsem byla zvyklá z tenisu. Golf je ale víc společenský, můžete tam být s dalšími lidmi, povídat si, vidíte krajinu.
U tenisu je člověk na kurtu, ale pak i v hotelu jakoby sám. Jak jste sama se sebou vydržela, protože to je taková zvláštní psychologická disciplína?
Bez problémů. Nikdy mi nevadilo být sama, a když to řeknu nadneseně, vydržím sama se sebou velmi dobře. Při tenisu nebo jiném profesionálním sportu je dobré být někdy sám, protože u toho odpočíváte. Potřebujete si vyčistit hlavu. Ale je pravda, že při dlouhých turnajích, když jste zavřený na pokoji sám, to nemusí být úplně příjemné. Já jsem si pak četla.
Co jste z těch knih vyčetla?
To byly většinou detektivky. Oddechové čtení. Tím mě zásobovala mamka. Naposledy jsem dočetla Larse Keplera, což je, pokud vím, pseudonym dvou švédských spisovatelů. To byla také detektivka. Snažím se číst, ale s malým to moc nejde. Když on jde spát, jdu s ním.
To je rozdíl – kdysi jste byla často sama, teď už nejste skoro nikdy sama.
Dá se to tak říct.
Jste matka na plný úvazek?
Ano. Přesně tak.
Sledujete dál dění ve světovém tenisu?
Velmi pozorně. Například Australian Open v lednu jsem sledovala.
Dnes si někdy ale hráčky stěžují, že jsou přetěžované, že kalendář turnajů je příliš nahuštěný, že nejde z toho kolotoče vystoupit. Dokonce prý z toho některé mají i psychické problémy. Dá se to nějak změnit?
Já jsem ještě z generace, když jsme si jako hráčky moc nestěžovaly. Nevnímaly jsme to tak. Byly jsme rády, že můžeme hrát. Každý je unavený na konci sezóny, všichni jsme měli nějaké bolístky. Jen se to tak veřejně neventilovalo. Ani já jsem to nebrala nějak úporně. Pokud někdo nechce, ať vynechá turnaj, to jde. Každý si může udělat program podle sebe.
Když se ovšem nějaké potíže potlačují, bývá to problém. Když se zveličují, tak je to také problém. Co si o tom myslíte?
Určitě má někdo i v tenise psychické problémy, to nejde zlehčovat. Ale každý je svým pánem. Pokud to někomu nevyhovuje, ať dělá něco jiného nebo ať to dělá jinak. Mohou z toho kolotoče vystoupit. To se dá udělat rychle.
Sport se v poslední době hodně změnil. Všechno je rychlejší, atletičtější, tenistky jsou osvalenější. Rány u žen jsou i v tenisu někdy jak u chlapů. Vlastně nevím, zda je to hezčí na koukání. Jak to vnímáte?
Všechny sporty jdou fyzicky kupředu. Ovlivňuje to trénink i vědecké poznatky. Je v tom víc fyzičnosti, trochu méně kreativity. Je to hodně vydřené.
Vy jste říkala, že nejste úplně tréninkový typ.
No, nejsem. Musela jsem na to jít víc umem, musela jsem dokázat v sobě zapálit oheň, tu touhu vyhrávat. Když jsem více trénovala, tak to ve mně ty věci zabíjelo.
Působila jste poměrně jemně, ale při zápasech jste někdy pořádně zaječela, zejména po vydařených úderech. Byla jste o hodně jiná při tenisu než v osobním životě?
Určitě. Vždy jsem ale chtěla bojovat a vyhrát. Bez toho ani nejde zvítězit. Spousta lidí mi pak říkala, že mě na kurtu nepoznává, že jinak taková nejsem. Bylo proto těžké najít ten správný balanc. Teď, když nad tím s odstupem přemýšlím, tak vlastně nevím, proč to tak bylo. Měla jsem to prostě v sobě. Obrazně řečeno, byly to dvě různé osoby. Jedna na kurtu, druhá v soukromí.
Novináři rádi u sportovců operují skvělým talentem, ale za vítězstvím je spíše tvrdý trénink, ne?
Bez tréninku to vůbec nejde. Ale talent k tomu samozřejmě pomáhá.
Jací tenisté se vám líbí? Myslím hrou.
Raději se dívám na chlapy. Z dnešních na Jannika Sinnera a Carlose Alcaraze, což jsou i podle žebříčku dva nejlepší hráči světa. Dobře se na ně kouká.
Jsou skvělí, ale přijdou mi jako dobře naprogramované stroje. Asi proto, že na kurtu dokážou až neuvěřitelné věci.
Alcaraz mi přijde variabilnější, Sinner se skvěle hýbe a perfektně čte hru. Na obou je vidět ten velký posun tenisu.
Největší vášně ale vyvolává Srb Novak Djoković. Nejenom tím, jak hraje, ale jak se někdy chová. Kdysi velké vášně vyvolával třeba John McEnroe, který rozbíjel rakety a na kurtu někdy doslova řádil. Jak se díváte na takové hráče?
Já ty zuřivce nemusím. Ani Djoković není úplně můj oblíbenec, ale je to vynikající tenista a je nezdolný. Nikdy nic nevzdává. Já jsem měla ale raději Federera nebo Nadala. Federer mi přišel jako gentleman, který se k tenisu hodil. To gentlemanství se, myslím, bohužel ze sportu trochu vytrácí.
A z českých tenistů?
Výborní jsou v současnosti Lehečka, Macháč i Menšík. Ale každý hraje trochu jinak.
Světovým fenoménem je i český ženský tenis. Máme plejádu skvělých hráček, včetně vás. Co je důvodem? U toho připomínám, že Češi sice milují hokej, ale ten hraje špičkově jen pár zemí na světě, zatímco tenis je rozšířen celosvětově. Je v něm daleko větší konkurence.
Ano, měli jsme vynikající tenistky, Martinu Navrátilovou, Hanu Mandlíkovou, Janu Novotnou. Některé české holky, které hrají dnes, se také snaží vydrápat na vrchol a jsou dobré. A máte pravdu, je jejich poměrně dost. Dlouhodobé úspěchy českého tenisu jsou dány tradicí, přístupem, tréninkem. Máme ten sport rádi a máme k němu i určité předpoklady.
Ve sportu panuje vždy velká řevnivost, někdy až nenávist. Vy jste ale byla u kolegyň oblíbená. Čemu to připisujete?
Nevím. Na kurtu jsem byla jiná, jak už jsem říkala. Ale když zápas skončil, tak jsem se vždy snažila chovat normálně. Jestli to někdo považuje za oblíbenost? Nevím.
Přesto, je nějaká hráčka, kterou jste takzvaně nemusela?
Určitě tam někdo byl. Ale že bych někoho vyloženě nesnášela, tak to ne.
Chtěla byste být tenisovou trenérkou?
Upřímně, nejsem si tím jistá. Trénovat špičkové tenistky či tenisty vyžaduje hodně dřiny, hodně času, hodně cestování. Je v tom i technická příprava, mentální příprava a taktická příprava. Netuším, jak by se to dalo skloubit s rodinou. Takže na to nedokážu dnes odpovědět.
V tenisu se vydělávají velké peníze. Pokud je tedy někdo špičkovým tenistou. U vás jsem našel, že jste celkově vydělala na prize money přes třicet sedm miliónů dolarů. To sedí?
Nevím.
Ve skutečnosti je to ale s těmi penězi jinak. Na turnajích se peníze většinou daní, další peníze stojí tým, cestování atd. Jste určitě dobře zabezpečená, ale ty sumy, o nichž čteme v médiích, jsou jiné. Jak to je?
Když je někdo dobrý, tak dobře vydělává. To existuje v každé profesi. Hezky se to ale v případě tenisu čte – prohrála v prvním kole a vydělala si balík. Jenže například ve Wimbledonu daně tvoří z výhry 49 procent, v Americe kolem třiceti procent, v Dubaji nic. Je to různé. Za těmi penězi jsou také hodiny tréninku každý den a všechny věci, jež jsme už popisovali. Špičkový hráč platí další lidi. Nejsou to jen jeho peníze. Z těch částek, o kterých se píše, musíte hodně odpočítat.
Musí se také myslet na to, že na vrcholu je člověk třeba deset let a pak se může všechno změnit. Měl by si proto vydělat takzvaně do zásoby.
Kariéra speciálně u žen může být krátká, protože mnohé chtějí rodinu. Rodiče často dávají své děti na tenis, hodně tomu obětují, protože si myslí, že bude jejich syn či dcera pak skvěle vydělávat. Je to možné, ale pouze pokud jste hodně dobrý. A nikdy nevíte, jak to nakonec dopadne, protože sport je nevyzpytatelný. Třeba se zraníte a je konec.
Na jakém místě žebříčku musí být tenista, aby vydělával fakt dobře?
U žen první padesátka, u chlapů první stovka. Vydělává se hlavně na největších turnajích, na Grand Slamech. Horší hráči si ale moc nevydělají.
Sledujete vy osobně politické či společenské dění u nás doma a ve světě?
Když jsem hrála, tak mě to skoro nezajímalo. Teď sjíždím doma mobil jako každý a podívám se na televizi. Komentovat to raději ale nebudu.
Na otázku, zda byste dělala trenérku, zatím neznáte odpověď, ale kde se vidíte za deset let?
Jako matce na plný úvazek mi žádné plány do vzdálené budoucnosti momentálně nenaskakují.
Výslech Petry Kvitové: Co má ráda, co nesnáší, u čeho se rozbrečí a zda někdy zkusila drogy
Jaké slovo vás nejlépe charakterizuje?
Pohodářka.
Jaká je vaše představa dokonalého štěstí?
Zdravá rodina.
Představa nejhoršího neštěstí?
Nemoc.
U čeho cítíte nejsilnější emoce?
Momentálně u všeho.
Co ve vás vyvolá neklid?
Že se někde děje něco špatného, zejména pokud by se to týkalo blízkých lidí.
Čeho si nejvíc u lidí vážíte?
Srdečnosti a pravdomluvnosti.
A jakou vlastnost nejvíc odsuzujete?
Lhaní. A přetvářku.
Kdyby se udělal seznam vašich chyb, byl by to málo popsaný list, nebo celá kniha?
Malý popsaný papírek. Ale manžel by řekl určitě něco jiného.
Než začnete něco dělat, plánujete hodně, nebo se řídíte intuicí?
Intuicí.
Jak vypadá váš pracovní stůl, pokud ho máte? Máte tam pořádek, či nepořádek?
Jsem spíše nepořádná.
Lžete někdy, třeba v dobré víře?
Asi ano.
Co nejvíc nesnášíte na svém vzhledu?
Momentálně hormonální pupínky. A velký nos.
Jaký talent byste chtěla mít a nemáte ho?
Chtěla bych umět lépe tančit a dobře kreslit.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Výhry ve Wimbledonu.
Pokud by byl život jako divadelní hra, jakou roli byste si ráda zahrála?
Princeznu.
Kde byste chtěla žít, kdyby to nebyla Česká republika?
V Austrálii.
Vaše oblíbená barva?
Fialová.
Nejoblíbenější jídlo?
Suši. Těstoviny.
Oblíbené pití?
Voda.
Kdo jsou vaši oblíbení spisovatelé či básníci?
V současnosti švédský autor detektivek Lars Kepler.
Oblíbená hudba?
Pop. Ed Sheeran, z českých Mirai.
Oblíbená květina či strom?
Tulipány, růže. Květiny mám moc ráda.
Myslíte si, že disponujete vlastností jako nějaké zvíře?
Při tenisu jsem byla lvice.
Kouřila jste někdy marihuanu?
Ne.
Požila jste někdy nějakou tvrdou drogu?
Nikdy žádné drogy vědomě nepožiji.
Moře, nebo hory?
Moře.
Čaj, nebo káva?
Káva.
Život ve městě, nebo na vesnici?
Ve městě.
Na které místo v Česku nebo v zahraničí se ráda vracíte?
Fulnek, kde jsem vyrostla.
Máte nějaký zlozvyk?
Hraji si s vlasy, točím si je. Hodně.
Pokud někdy brečíte, proč?
Když mě něco hodně zamrzí, že mi někdo lže, že cítím nespravedlnost a nemohu s tím nic udělat. Když jsem byla zoufalá.
Máte narozeniny a od někoho dostanete naprosto nevkusný dárek. Jak zareagujete?
Jéééé, děkujííí.
Když dojde k hádce o nějakou malichernost, vycouváte, nebo se přete ze všech sil?
Jak kdy. Ale bývám hodně bojovná.
Skrýváte své slabiny, abyste neztratila náklonnost druhých?
Asi někdy ano. Ale mí nejbližší mě dobře znají, tam nic neskrývám.
Když vám někdo něco provede, máte touhu mu to vrátit?
Ne.
Odkládáte nepříjemné věci takzvaně na zítra?
Ano.
Trpíte nějakými předsudky?
Ne.
Slibujete někdy víc, než dokážete splnit?
Ne.
Za co marnotratně utrácíte?
Mám ráda šperky. A za dobré jídlo.
Jakou událost v naší historii považujete za nejdůležitější?
Revoluci v roce 1989, a tím pád komunismu a získání svobody.
Jakou osobnost byste ještě jednou chtěla potkat, kdyby to šlo?
Pana Jiřího Bartošku.
Jaká věc či fenomén podle vás zásadně měnily svět?
Moc.
Co jste pocítila, když vám poprvé nějaký muž řekl, že vás miluje?
Projevila se u mě stydlivost. Byla jsem hodně mladá.
Jaká je vaše představa bohatství?
Velká zdravá rodina.
Kdybyste si mohla vybrat jakéhokoli žijícího člověka, s kým byste šla ráda na oběd či večeři?
S panem prezidentem Pavlem.
Přemýšlela jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdybyste byla mužem?
Přemýšlela. Když jsem myslela v minulosti na založení rodiny, vždy jsem chtěla holku. Když se nám ale narodil kluk, byla jsem strašně ráda a říkala jsem mamce: Máme kluka, to je fajn, protože nemusí rodit. Myslím to tak, že chlapi to mají v něčem lehčí než ženy, ale v jiných věcech zase těžší, protože se od nich víc očekává, že budou živit rodinu. I když i to se mění.
Podívala byste se raději do pekla, či do nebe?
Do nebe.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
