Milion chvilek by měl ubrat plyn. Pavel si nesmí rozhněvat lidi, kteří nechodí na mítingy nebo nevolí opozici
Přestože se na jeho podporu na náměstích a sociálních sítích srocují davy lidí, prezident Petr Pavel si nepřeje, aby byl vnímán a považován za hlavu opozice. Z jeho strany se přitom v žádném případě nejedná o gesto nevděku či neúcty k těm, kteří ho takto podporují. Z jeho strany jde o zcela racionální a promyšlený kalkul. Petr Pavel moc dobře ví, že mu současná podpora od spolku Milion Chvilek pro obhájení mandátu stačit nebude a že musí získat i hlasy dalších voličů. Tedy těch, kteří na demonstrace nechodí, ale i od těch, kteří nejsou voliči stran současné opozice.
V uplynulých hodinách tuzemským mediálním prostorem prolétlo video, na kterém Petr Pavel na Staroměstském náměstí rozpráví s šéfem chvilkařů Mikulášem Minářem. „Dělat z prezidenta lídra opozice, to vůbec nebyla šťastná pozice,“ říká na něm hlava státu. Z Minářovy reakce je patrné, že pochopil, co po něm Petr Pavel žádá a proč mu to takto říká.
Pochopili to i jiní. A možná i právě proto bylo toto video publikováno, aby se šířilo dál a mluvilo se o něm. Pavlovi odpůrci zcela jistě nyní napnou všechny síly k tomu, aby prezidenta vykreslili jen a pouze jako opozičního předáka. Jako protipól k Andreji Babišovi či k jeho vládě. A nejen to. Budou dělat vše, aby tento opoziční tábor hermeticky uzavřeli, Petra Pavla v něm izolovali a neumožnili mu oslovovat další potenciální voliče mimo něj.
Prezident, pokud půjde za necelé dva roky do nové volby, se přitom musí opřít o hlasy i od dalších lidí. Milion „chvilkařů“ je málo, to mu nestačí. Petr Pavel potřebuje k bezpečné obhajobě mandátu ještě dalších minimálně 1,7 až 1,9 milionu hlasů (a čím víc jich bude mít, tím líp pro něj). Moc dobře tedy ví, že se nemůže spolehnout jen na hlasy současné opozice, ale potřebuje i část nerozhodnutých voličů a samozřejmě i hlasy těch, jejichž uskupení se nedostala do sněmovny (například sociální demokraté). Z toho důvodu si proto nechce zadat jen s jednou skupinou voličů a tu druhou přehlížet.
Chce-li tedy Minář a chvilkaři pro prezidenta něco udělat, měli by ubrat plyn. O tom, že umí rychle zmobilizovat nemalou skupinu obyvatel, se přesvědčili a vědí, že to funguje. Pokud však budou přikládat pod kotel, může to mít kontraproduktivní účinky a výsledky. Nyní je naopak potřeba celou situaci uklidnit. Prezident dosáhl svého a Filip Turek se ministrem nestane. Zahraniční politiku bude Hrad koordinovat přímo s premiérem Andrejem Babišem, Petr Macinka bude pouze jejím vykonavatelem.
Petr Pavel se přesvědčil, že za ním stojí organizovaný dav podporovatelů (a ví, že ho má kdykoliv v záloze připravený k akci). Ale politika není pokaždé jen o emocích, ale i o pragmatismu a chladném kalkulování. Petr Pavel se proto nyní potřebuje opět prezentovat jako státník a nestranná autorita v čele státu. Každý, kdo by měl tendenci stále rozfoukávat žhavé uhlíky a držet společnost neustále ve varu, mu paradoxně bude škodit. Byť jeho úmysly budou sebečistší.
