Cate Blanchettová: Já končím s herectvím pořád. Na světě existuje ještě tolik věcí, které chci dělat
„Otec Matka Sestra Bratr je jakýsi antiakční film, jehož jemný a tichý styl je pečlivě konstruován tak, aby se v něm mohly hromadit drobné detaily – téměř jako květiny pečlivě uspořádané do tří jemných aranžmá,“ popisuje svou novinku, jež mu vynesla Zlatého lva v Benátkách, její autor Jim Jarmusch. Ikona amerického nezávislého filmu si do tří humorných povídek o nemotorných rodinných vztazích povolal opět několik hvězdných, a především skvělých herců. Včetně držitelky dvou Oscarů Cate Blanchettové (56), která si v prostředním příběhu Matka zahrála pro ni netypickou postavu spořádané, tiché úřednice starající se o památky. Empatický snímek o dospělých sourozencích a jaksi vzdálených rodičích 19. února vstupuje do českých kin.
O čem pro vás film Otec Matka Sestra Bratr je?
Nechci publiku říkat, co si má myslet. Film vytváříte tak, aby diváci řekli vám, co v něm je. Pro mě jde o velmi vřelý film plný touhy. Hodně mě dojal. Je složen ze tří příběhů, u natáčení těch dalších dvou jsem nebyla. Věděla jsem, o čem jsou, ale až v celku to na mě dopadlo a cítila jsem se při sledování méně osamělá. Myslím, že Otec Matka Sestra Bratr nabízí útěchu. Často bereme rodinu jako problém, který nejde vyřešit nebo který není v souladu s tím, kým jsme se mimo rodinu stali. Připomenutí, že tím prochází každý, je podle mě uklidňující.
S Jimem Jarmuschem jste poprvé spolupracovala na povídkovém filmu Kafe a cigára z roku 2003, v něm jste hrála dvojroli sebe samé a své fiktivní sestřenice. Pamatujete si na vaše první setkání? Jak proběhla „iniciace“ do jeho světa?
Nejdřív jsme spolu párkrát mluvili po telefonu. Potkali jsme se pak v malinkém hotelu a točili ve studiu, myslím, že za kamerou stál Fred Elmes. Ztratila jsem pojem o čase – hrát „samu sebe“, a navíc v nízkorozpočtovém prostředí je zvláštní. Myslím, že jsme pracovali 23 hodin v kuse – neříkejte to odborům. Měla jsem pocit, že jsem s Jimem a Fredem v bunkru týden, i když to trvalo asi 48 hodin. Jima jsem dlouho hluboce obdivovala, naštěstí umí člověka uklidnit. Podobně jako Martin Scorsese. Oba mi říkali: „Dělej, co chceš. Co si myslíš ty?“ Byli otevření tomu, co můžu nabídnout. Máte pak pocit, že jsou vděční za váš pohled, ne že vás chtějí natlačit do šablony, i když jejich světy jsou velmi specifické. To je osvobozující.
Jaký byl první film Jima Jarmusche, který jste kdy viděla?
Mimo zákon, pamatuju si, jak jsem na něm byla v kině. Už od úvodních titulků, kdy kamera míjí domy, mě uchvátil.
Ve snímku Kafe a cigára jste hrála fiktivní postavu i verzi sebe samé, v novince Otec Matka Sestra Bratr hrajete smyšlenou postavu. Co je jednodušší – ztvárnit sebe, nebo někoho vám povahově vzdáleného?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
