Kdysi ulovila Higgsův boson. Ředitelka CERN Fabiola Gianotti o otevřené vědě i odlivu mozků do zámoří
Fyzička FABIOLA GIANOTTI (64) dosáhla několika historických prvenství. Byla vedoucí experimentu ATLAS, jednoho ze dvou velkých experimentů běžících na Velkém hadronovém urychlovači (LHC) v CERN, který objevil Higgsův boson. Objevem Higgsova bosonu, posledního dílu skládačky teorie mikrosvěta, byl v roce 2012 dokončen standardní model částicové fyziky. Od roku 2016 pak je generální ředitelkou CERN, Evropské organizace pro jaderný výzkum sídlící ve švýcarské Ženevě, jako první žena v sedmdesátileté historii instituce, která soustavně posouvá hranice našeho chápání vesmíru. Jako první ze šestnácti šéfů CERN byla zvolena i pro další funkční období, které příští rok končí.
Váš otec byl geolog, matka studovala literaturu a hudbu. Jak jste se stala kvantovou fyzičkou?
Už jako malá jsem byla velmi zvídavé dítě. Zajímalo mě, jak věci fungují úplně od základu, odkud přicházíme a kam jako lidstvo směřujeme. A to jsou otázky, které řeší kvantová fyzika, právě ta jde až ke kořenům, k Velkému třesku a zrození vesmíru před 13,8 miliardami let. Jde k podstatě všeho, je nejzákladnější vědou, zkoumá ty nejmenší elementy, elektrony a kvarky, z nichž jsme všichni do jednoho složeni. Itálie má navíc v částicové fyzice silnou tradici, která sahá až k Enricovi Fermimu a dalším velikánům minulého století. Fyzik Carlo Rubbia, který působil v CERN, získal za přínos k objevení intermediálních částic slabé interakce W+, W− a Z0 Nobelovu cenu. Fascinovalo mě to; četla jsem o jeho experimentu a bylo mi čím dál jasnější, že chci být jako on.
Jste první generální ředitelkou CERN, před vámi tuto pozici zastávalo patnáct mužů. Hraje při vaší práci fakt, že jste žena, nějakou roli?
Nemyslím si. Ale je to blahodárné v tom smyslu, že můžu povzbudit dívky a mladé vědkyně, které by se jednou chtěly ujmout odborného vedení. A už tím, že jsem ve své funkci, zvyšuju jejich šance – hleďme, žena se osvědčila.
Mnohokrát jste řekla, že jste se nikdy nesetkala s diskriminací, ale jak to je ve vašem oboru s předpojatostí vůči ženám obecně? Mezi dvěma a půl tisíci zaměstnanců CERN je přes veškeré snahy o změnu, mentorské programy a podporu vědkyň na vědeckých a technických pozicích jen 15–20 % žen, zbytek jsou muži.
Mě nikdo nediskriminoval, ale některé moje kolegyně takové štěstí neměly. Já sama jsem se však opravdu s žádným znevýhodněním nesetkala, jinak bych nebyla v této pozici, vybrali by pro ni nějakého muže. Ale samozřejmě jsem součástí menšiny v prostředí, kde jsou zastoupeni hlavně muži, takže cítím, že jsem pod drobnohledem a nemohu si dovolit udělat sebemenší chybu.
Jste prvním šéfem CERN, který byl zvolen na druhé funkční období. Co tomu napomohlo?
To nedokážu říct, na něco takového byste se měla zeptat lidí, kteří mě do té funkce jmenovali, tedy Rady CERN, v níž má každý z třiadvaceti členských států své dva zástupce. Členové rady nejspíš ocenili mou vizi a to, co jsem dělala v prvním funkčním období, a chtěli, abych v tom pokračovala.
Jak důležité je popularizovat vědu?
Popularizace je naprosto zásadní. Vesmír přece patří nám všem, celému lidstvu, a rozhodně by nebylo fér, kdybychom si my vědci nechávali své poznatky pro sebe jen proto, že o nich umíme mluvit výhradně řečí, které ostatní nerozumějí. Musíme své informace sdílet stejně přirozeně, jako malíř vystavuje obrazy a sochař svoje skulptury. CERN stojí na čtyřech pilířích – výzkum technologie, spolupráce a vzdělávání a trénink – a je financován penězi vybranými od daňových poplatníků; ti mají právo vědět, jak je vynakládáme. Taky je důležité rozšířit povědomí o vědecké práci a výsledcích ve třídách a přilákat víc mladých lidí, takže je nutné laikům prezentovat naše postupy a výsledky jednoduše a co nejpřístupnější cestou. Máme nový skupinový vzdělávací projekt Science Gateway čili Brána vědy, centrum pro komunikaci s veřejností a web, na němž upozorňujeme na možnosti návštěvy a na akce pro veřejnost. Doufáme, že jeho prostřednictvím přivítáme v CERN návštěvníky a ukážeme jim, jak je fyzika krásná, což už mnozí vědí.
Neobáváte se, že vám posluchači nebudou rozumět? Že neodhadnete úroveň jejich znalostí?
Je obtížné zjistit, zda každý v publiku skutečně sleduje a rozumí. Ale například dnešní otázky ukazovaly, že lidé problematiku chápali; možná ne do detailu, ale to není účelem. Naším cílem je v rámci přednášek a debat s širokou veřejností předat poselství – aby lidé rozuměli podstatě nebo aspoň duchu toho, co děláme, a uvědomili si, proč je to pro lidstvo důležité. A proč je zásadní investovat do základního výzkumu, kde vynakládáme obrovské prostředky a dlouho čekáme na výsledek, který leckdy bezprostředně nemá praktické využití.
Nedávno jsem mluvila s molekulárním biologem Berndem Pulvererem o potřebě sdílet vědecké poznatky a data, otevřeně mluvit o výzkumu. Děje se to v CERN?
Samozřejmě dodržujeme a podporujeme principy otevřené vědy. Veškeré naše publikace a výsledky jsou všem volně přístupné v digitální podobě, snadno, rychle a zdarma, aby si kdokoli mohl na základě otevřených dat ve vlastním výzkumu vše ověřit. Vyvíjíme a používáme open source software, zdrojové kódy jsou rovněž veřejnosti k dispozici. Sdílíme svá zjištění a vynálezy už dlouho; třeba World Wide Web, celosvětová síť, byl vyvinut roku 1989 (tento univerzální propojený informační systém vyvinul Sir Tim Berners-Lee během své práce v CERN, stejně jako první server, první prohlížeč, protokol HTML atp.; pozn. aut.) a už o čtyři roky později byl zpřístupněn všem zdarma. Společnost za něj neplatí, slouží dál nám všem.
Nebojíte se, že vaše výsledky zneužijí výzkumníci ve službách mocností obchodně nebo ideově konkurujících globálnímu Západu?
Ano, to je riziko otevřené vědy, že vaše know-how někdo použije nežádoucím způsobem, k něčemu, s čím byste rozhodně nesouhlasili. Nicméně nebezpečí izolace je ještě větší. Pouze pokud budeme otevření v případě vědy a vzdělání, můžeme ve prospěch celého světa zmenšit průrvu v průmyslové připravenosti mezi zeměmi, které do výzkumu, vědy a techniky dlouhodobě investují, a rozvojovými, znevýhodněnými zeměmi, které si žádné investice nemohou dovolit a čelí odlivu mozků. Propast se zvětšuje, současná světová společnost je dvourychlostní: jsou tu země, které se technologicky čím dál více rozvíjejí, a pak ty druhé, které v rámci světového pokroku zaostávají. Data CERN nejsou veřejná ihned, ale jsou shromažďována a po několika letech zpřístupněna všem.
V současné době v CERN pracuje na dva a půl tisíce lidí a dalších zhruba 12 tisíc vědců ze stovky zemí sem přijíždí v rámci výzkumných pobytů; CERN ze své podstaty naplňuje ideál mezinárodní vědecké spolupráce. Jak technicky funguje rezervace Velkého hadronového urychlovače LHC, obrovského zařízení umístěného v podzemním kruhovém tunelu o délce sedmadvacet kilometrů?
Fyzika vysokých energií je globální disciplína a CERN je jejím srdcem. Více než kdy dříve do CERN přicházejí vědecké týmy odjinud, na LHC neustále probíhají experimenty – tudíž jej nelze předem zamluvit – a mnoho dalších běží na jiných urychlovačích nebo v testovacích pracovištích pro vývoj elektroniky a detektorů částic. Vědci zvenku mohou zůstat, jak dlouho chtějí; rezervují si termín na konkrétním zařízení, přijdou, udělají své testy a pak je odjedou domů vyhodnotit.
Představuji si to jako olympijskou vesnici, do níž na pár měsíců přijede vědec z nějaké regionální univerzity s týmem nebo i s rodinou, pak ho vystřídá jiný… Jak je všechny ubytujete?
Máme vlastní ubytování přímo v areálu CERN a jsme možná největším ženevským hotelem, naše kapacita je 550 lůžek. Vědce, kteří přicházejí na kratší dobu, ubytováváme v našem hostelu, přímo v kampusu i za jeho hranicemi, ve spolupráci s několika ubytovacími zařízeními. A samozřejmě máme k dispozici kancelář HR a prověřenou infrastrukturu, která pomáhá našim novým výzkumníkům a jejich rodinám najít si v okolí byty a skutečně se v okolí CERN zabydlet.
Během své ostravské přednášky jste zdůraznila, že je v CERN disproporčně vysoké množství fyziků z České republiky, přesně 252, což je dvakrát víc Čechů v CERN než před dvaceti lety. Jak to?
Skutečně máme vzhledem k velikosti vaší země a počtu obyvatel spoustu spolupracovníků z Česka, zejména mladých výzkumníků z vysokých škol, a už je to několik generací mladých fyziků, kteří v CERN pracovali a šíří o něm informace mezi svými kolegy a žáky. Jsou na špičkové úrovni, vaše vysoké školy a výzkumné instituce typu Fyzikálního ústavu Akademie věd je skvěle připravily. Češi zásadně přispívají ke kvalitě výzkumu a k dobrému jménu CERN, jsou vynalézaví a výjimečně zdatní, co se týče technologií. Jsou součástí všech důležitých experimentů, jako ATLAS, ALICE nebo CMS. Spolupracujeme také s českými průmyslovými závody.
Jakou část výzkumu v CERN tvoří ten základní a jakou aplikovaný, pro průmyslové podniky?
Výzkum CERN je humanitární v tom smyslu, že prohlubuje naši znalost základní složky hmoty, zákonů vesmíru a jeho stavby a podstaty. Jde čistě o poznání toho, odkud pocházíme a kde se nacházíme nyní. Abychom dosáhli našeho ambiciózního vědeckého cíle, je třeba vybudovat extrémně složité a pokročilé přístroje – urychlovače částic, detektory částic, výpočetní infrastrukturu – a posouvat dál už tak špičkové technologie; vyvíjíme takové, které v průmyslu dosud neexistují, a on je pak od nás adaptuje. Obrovskou část svého výzkumu tak společnosti dodáváme zdarma – naši dodavatelé obrovských, mimořádně složitých přístrojů se na našich zadáních učí, vymýšlejí nové postupy a technologie, zkoumají materiály.
Dovedu si představit, že dnes někdo může CERN brát jako hrozbu, a nemluvím jen o konspiračních teoreticích…
CERN se tomu, čemu říkáme technologie dvojího použití, tedy vývoji technologií nebo potenciálně výrobků, u nichž se kromě civilního užití rýsuje i možnost využití pro vojenské účely, příliš nevěnuje. Podle naší konvence o financování podepsané v roce 1954 podnikáme pouze výzkum bez možnosti vojenského využití. Technologie, které jsme doposud vyvinuli, až na pár výjimek nenašly ve vojenství uplatnění. Bohužel nelze zařídit, aby naši vědci nepřemýšleli v intencích toho, co znají, za hranici zmíněné konvence a našich pravidel. Jaderná fyzika tak přinesla atomovou bombu, ale zároveň i jadernou medicínu, která zachraňuje miliony životů.
V tomto období mimochodem oslavujeme sedmdesáté narozeniny CERN a tvůrčí ideu jeho zakladatelů, vizionářů z řad vědců i politiků, kteří pochopili již v roce 1954, že k ekonomickému a vůbec celospolečenskému oživení a obnově evropského kontinentu po druhé světové válce musí nutně dojít prostřednictvím investic do vědecké excelence a výzkumu. Že je třeba evropský výzkum sjednotit a zabránit odlivu mozků do zámoří, přesněji do USA, a že je třeba opět spojit válkou rozervaný kontinent. Že věda může být tmelem společnosti. V poválečném rozdělení světa se věda stala způsobem komunikace a spolupráce s těmi, kdo se chtěli připojit. Naši otcové zakladatelé by myslím na CERN byli hrdí – že dnes vede světový výzkum v oblasti kvantové fyziky i v souvisejících technologiích.
Plánujete odstavení urychlovačů, takzvané dlouhé odstavení 3. Proč se musejí odstavovat?
Obvykle provozujeme LHC i zbytek urychlovačů v celém komplexu po dobu tří až pěti let a pak přecházíme do období odstávky, obvykle na dva až tři roky, abychom provedli náročné údržbové práce, které nelze provést během technické odstávky na konci roku. Dlouhé odstávky využíváme také k modernizaci urychlovačů a detektorů, nyní modernizujeme komplex urychlovačů CERN a experimenty pro provoz s protonovými svazky o vyšší intenzitě. Začátek příští dlouhé odstávky je plánován za rok a bude trvat tři roky; během nich snad dokážeme přeměnit stávající LHC na High Luminosity Large Hadron Collider.
Jak CERN fungoval během covidu?
Covid zasáhl celý svět, především ten průmyslový, a nám se nevyhnul. CERN je z definice prostředí otevřené lidem z celého světa. Moje noční můra bylo propuknutí infekce na místě, ale nedošlo k tomu a s pandemií jsme se vypořádali skutečně efektivně. Komunita v CERN respektovala bezpečnostní opatření a práce se vesměs nezastavila.
V období před covidem bylo každý den v CERN na místě něco kolem devíti tisíc lidí, včetně zaměstnanců, pracovníků dodavatelů a uživatelů z celého světa…
Během covidu to samozřejmě bylo mnohem méně, naši spolupracovníci z jiných institucí se vrátili domů, do svých zemí. A také jsme omezili přístup do CERN; mohli tam jen lidé klíčoví pro údržbu a bezpečnost. Ale výzkumy běžely dál a data se dál skladovala.
Jste zpět na číslech z doby před spuštěním programu?
Samozřejmě, už dva roky.
Vaše druhé funkční období tento rok skončí. Co budete dělat dál?
Potřetí kandidovat nemůžu, stanovy to nedovolují, ale už druhé funkční období bylo velmi výjimečné a deset let ve funkci mi stačilo. Vrátím se k výzkumu.
O politické funkci jste neuvažovala?
V této pozici s politiky a s vysokými úředníky jednotlivých zemích často jednáte; musíte se vyjadřovat diplomaticky a přirozeně do té společnosti vplynete. Ale já mám duši výzkumníka.
Musela jste kvůli své práci něco obětovat? Litujete něčeho?
Ne. Jistě, ta práce vás naprosto pohltí, pokud ji chcete dělat na vrcholové úrovni, ale tak je to i s lecčíms dalším. Vaše koníčky prostě musejí jít někdy stranou – v mém případě to odnesla moje láska k hudbě, sporty, výlety. Ale snažila jsem se žít vyváženě. Dobrého výzkumníka z vás nedělá fakt, že strávíte čtyřiadvacet hodin denně výzkumem. Mít otevřenou mysl a umět vystupovat ze své bubliny, mít hodně zájmů, je taky důležité.
