Teď tu byl Bell! Jára Cimrman nebyl jediný vynálezce, který chodil pozdě

Devatenácté století bylo nejenom stoletím páry, ale také érou objevů. Vynálezů bylo tolik, že v USA vznikly na jejich registraci specializované úřady. Nový institut registrovaného patentu doslova obrátil svět vzhůru nohama, protože najednou nebylo rozhodující, kdo uvede jako první přístroj na trh, ale kdo na něj dostane první razítko. Jen mezi léty 1865 a 1900 bylo v USA podáno přes 600 tisíc patentů. Dveře kanceláří se nezavřely ani o svátcích a ve velkých městech se v nich vynálezci doslova předbíhali na schodech. Scéna z filmu Jára Cimrman ležící spící, kde náš neuznaný génius vynalézá přímo na dvorku, aby s dalším objevem nepřišel pozdě, je možná přehnaná. O tom, kdo vejde do dějin jako autor převratného vynálezu, ale někdy skutečně rozhodovaly jen vteřiny. Příkladem může být epizoda, která se odehrála svatého Valentýna roku 1876 ve Washingtonu.

Vynálezci letadla bratři Wrightové těžili z práce jiných. Kdo byli skuteční letečtí pionýři?

Historie

Telefon je považován za nejcennější patent, který byl kdy vydán. Do kanceláře U.S. Patent Office ho 14. února přinesli dva vynálezci. Skotský rodák Alexander Graham Bell si nechal zaregistrovat dokument „Vylepšení v technologii telegrafie“, zatímco chicagský vynálezce Elisha Gray požádal o registraci „Přístroje schopného přenášet lidský hlas pomocí elektřiny“. Obě žádosti si byly tak podobné, že se jednoduchý administrativní úkon změnil v dlouhou právní bitvu vrcholící až u Nejvyššího soudu USA.

Úplatky, soudy a spekulace

Jak dnes víme, soudce přiřknul právo na patent Bellovi. V roce 1876 ale bylo rozhodnutí velmi na vážkách. Elisha Gray byl respektovaný vynálezce, a jeho advokáti navíc byli schopni prokázat, že jeho žádost dorazila na úřad jako první. Zůstala však ležet v přihrádce s nevyřízenými dokumenty. Když však do kanceláře dorazil Bellův právník, trval na tom, aby razítko dostal okamžitě. Je možné, že za přednostním zápisem bylo i něco hmatatelnějšího než naléhavost právního zástupce.

O kontroverzním závodě bylo napsáno několik knih. Edward Evenson popisuje v „The Telephone Patent Conspiracy“ (Konspirace kolem telefonního patentu), že úředník ve službě byl známý svou zálibou v alkoholu. Bellův právník prý o jeho slabosti věděl a přednostní zápis na něm vymámil tekutým úplatkem. „The Telephone Gambit“ (Telefonní gambit) Setha Shulmana jde ještě dál. Spekuluje, že dotyčný úředník za úplatu nejenže zapsal Bellův patent přednostně, ale nechal ho navíc nahlédnout do složky s Grayovou žádostí. Tuto teorii podporuje skutečnost, že Elisha Gray ve svém přístroji použil kapalinový vysílač, v němž se jehla mikrofonu pohybuje v kapalném vodiči. Krátce poté se toto zařízení začalo objevovat i v Bellových telefonech.

Žárovka a její vynálezci: Elektrické světlo proměnilo životy všech podobně jako oheň

Věda

Soudy daly sice zapravdu Bellovi, tahanice a pře se ale táhly další desítky let a Gray se s porážkou nesmířil až do své smrti. Ještě v jeho nekrologu z roku 1901 se píše, že ho „v budoucnu jistě historikové zvěční coby vynálezce telefonu.“ Bohužel se to nestalo. Případ se naopak ještě zkomplikoval ve chvíli, kdy do sporů vstoupil další hráč jménem Antonio Meucci.

Třetí kandidát

Italský přistěhovalec s přenosem hlasu experimentoval už v roce 1854 ve své malé dílně na Staten Islandu. Přístroj nazval „teletrofono“ a používal ho pro komunikaci se svou nemocnou manželkou upoutanou na lůžko v ložnici v horním patře. Jelikož neměl 250 dolarů potřebných na zapsání patentu, přístroj si nenechal registrovat. Poskytl pouze nákresy a prototyp laboratořím firmy Western Union, kde shodou okolností pracoval i Graham Bell.

Ani Meucci se satisfakce za svého života nedočkal a jeho nárok byl v USA uznán až rezolucí kongresu v roce 2002. Jako vynálezce prvního telefonního přístroje je uváděn pouze v Itálii, stejně tak jako se v Německu školáci učili, že telefon vynalezl místní rodák Philipp Reis. Veškerá sláva a peníze připadla Alexanderu Grahamu Bellovi. Jednoduše proto, že všechny konkurenty předběhl na patentovém úřadě. Podobně zajímavé (a zamotané) jsou i další vynálezecké přetahovačky.

Knihtisk

Každý školák ví, že knihy nás naučil ve 40. letech 15. století tisknout Němec Johannes Gutenberg. Už několik desetiletí před ním ale v nizozemském Harlemu knihy tisknul Laurens Janszoon Coster. Jako vynálezce ho uvádí doboví vědci, lékaři a kronikáři a mnozí z nich zároveň označují Gutenberga jako plagiátora. Stejně jako v případě telefonu se do kauzy připletl i italský konkurent obou vynálezců – tentokrát jménem Panfilo Castaldi. A aby byl případ ještě zamotanější, tak Castaldi svůj tiskařský stroj sestrojil podle popisu zařízení, o kterém mu vyprávěl Marco Polo po návratu z Číny.

Mikroskop

Stejně nepřehledný je případ vynálezu mikroskopu. Nejčastěji je připisován holandskému optikovi Zachariasi Janssenovi. Svědectví o jeho zvětšovacím přístroji ale pochází z úst jeho syna a je značně nepřesné. Někteří historici proto uvádí jiného holandského optika jménem Hans Lippershey. V Itálii však ve stejné době prokazatelně používal zvětšovací přístroje (a dalekohledy) Galileo Galilei. První knihu o mikroskopických pozorováních vydal o něco později Brit Robert Hooke, zatímco na v Nizozemsku dosahoval daleko lepších výsledků podivínský génius Antonie van Leeuwenhoek. Ten vyráběl bezkonkurenční mikroskopy z jednoduchých trubic bez znalosti zákonitostí optiky. Byl totiž tkadlec a používal je primárně ke sledování struktury tkanin. 

John Logie Baird: Skotský „Cimrman“ ukázal první televizní přenos. Cesta k němu byla plná elektrických šoků

Historie

Fotografie

Za vynálezce fotografie je považován Francouz Pierre Daguerre, který v roce 1839 představil svou „daguerrotypii“ – optický přenos obrázku na postříbřený měděný plech. Na opačné straně kanálu La Manche ve stejné době vyvíjel podobný proces Angličan Fox Talbot. O jeho přínosu se příliš nemluví, jeho technologie používající negativ a pozitiv ustálený na papíře přitom nastartovala éru moderní fotografie. Ještě před oběma navíc experimentovala s fotocitlivými emulzemi vyrobenými z rostlinných šťáv Mary Somerville. Kvůli dobovému sexismu byl její přínos zcela zapomenut a zásluhy jsou připisovány jejímu kolegovi Johnu Herschelovi. Technika antotypie se přitom používá dodnes.

Telegraf

O vynález telegrafu se hádají hned čtyři kandidáti. Obecně se za otce elektrické komunikace považuje Samuel Morse. Ten v roce 1837 představil v USA přístroj přenášející po jednom drátu elektrický signál zapisovaný u příjemce soustavou teček a čárek (morseovkou). Zároveň s ním však v USA vyvíjel telegraf i Joseph Henry - vědec a badatel v oboru elektromagnetismu, který si kvůli akademickým zásadám nenechal vynález patentovat. V Británii podobnou technologii spustila zároveň s Morsem dvojice William Fothergill Cooke a Charles Wheatstone. Jejich telegraf používal šestici drátů pětici jehel a byl jako první ve velkém používán pro komunikaci na železnicích. V Německu měli opět svého renegáta jménem Carl August von Steinheil, jehož přístroj byl paradoxně technicky nejvyspělejší.

Motor

Snad největší tlačenice nastala mezi vynálezci motorů – elektrických i spalovacích. Různé prototypy elektromotoru představili ve 30. letech 19. století v rychlém sledu po sobě Britové Michael Faraday, William Sturgeon, Peter Barlow a William Ritchie, Maďar Istvan Jedlik, Američan Joseph Henry, Rakušan Johann Michael Ekling (podle plánů svého krajana Andrease von Baumgartnera), Italové Savatore dal Negro a Guiseppe Domenico Botto, Ir Frederick McClintock, Francouz Hippolyte Pixii, Němec Heinrich Friedrich Emil Lenz, Rus Moritz Hermann Jacobi a další a další. O vynález spalovacího motoru se o několik dekád později přel Němec Nikolaus August Otto, jeho krajané Gottlieb Daimler, Wilhelm Maybach a Carl Benz, Belgičan Étienne Lenoir a Francouz Alphonse Beau de Rochas.