Vynálezci letadla bratři Wrightové těžili z práce jiných. Kdo byli skuteční letečtí pionýři?

O Orvillu a Wilburu Wrightových se často tvrdí, že změnili běh dějin; jednu životopisnou knihu o nich dokonce nakladatel uvádí slovy, že tito „dva odvážní bratři naučili lidstvo létat“. Pravda je taková, že nejprve jiní – zkušenější, vzdělanější a fundovanější – učili létat „odvážné bratry“. Na rozdíl od Orvilla a Wilbura jim však chyběla nezměrná ctižádost a ostré lokty. Tak byli odsunuti do pozadí a zapomenuti.

„Teď! Teď tady byl!“ je slavná hláška, která sice pochází z komedie o Járovi Cimrmanovi, avšak anekdoticky popisuje skutečnost: když doba dozraje, přijde s přelomovým vynálezem víc autorů současně. Je jen věcí náhody, kterého z nich si historie vybere jako toho jediného, jejž zařadí do učebnic. Ani s letadlem to nebylo jinak.

Sire, nenajal jste mě k létání

Andělé mají křídla nejspíš proto, že je lidé odjakživa záviděli ptákům. Občas někdo létat i zkusil, obvykle to ale nedopadlo dobře. Dokud si jeden anglický gentleman neuvědomil, že se na to musí jít jinak: vědecky. A to už na konci 18. století.

Sir George Cayley, šestý baronet z Bromptnu, se narodil 27. prosince 1773. Od dětství ho přitahovalo létání. Na rozdíl od naivních nadšenců, kteří si do té doby lámali končetiny a někdy i vaz pod napodobeninami ptačích křídel, si uvědomil, že bez fyziky se do vzduchu nedostane. Naštěstí zámožní rodiče proti jeho poněkud výstřednímu hobby nic neměli, a dokonce ho v tom podporovali.

Od roku 1796 si Cayley o svých experimentech vedl pečlivou dokumentaci, díky jejímuž obsahu ho dnes odborníci považují za prvního leteckého inženýra. V tomto období mimo jiné postavil model vrtulníku, jenž skutečně létal. Věnoval se také laboratorním pokusům a snaze o vytvoření teorie letu. Na vlastnoručně zhotoveném zařízení zkoumal vztlak křídel různých tvarů, měřil odpor vzduchu a stabilitu modelů i účinnost řídicích ploch. Testoval různé tvary vrtulí a padáků, zabýval se hledáním účinného zdroje energie pro pohon létajících strojů. Vznikla tak první letecká laboratoř na světě.

Z posledního roku 18. století pochází jeho výtvor známý jako Silver Disc Machine. Sice to ještě není skutečné letadlo, dokazuje však, že Cayley se vydal správným směrem. Plaketa uložená v londýnském ­Muzeu vědy má na jedné straně Cayleym vyrytý obrázek kluzáku se všemi podstatnými znaky dnešních letadel (prohnutou skloněnou nosnou plochou vpředu a svislými i vodorovnými kormidly vzadu). Nechybí letopočet 1799, zatímco druhá strana popisuje rozložení fyzikálních sil na křídle letadla.

Kdy přesně postavil Sir George kluzák ve skutečné velikosti, se neví, protože zápis v jeho deníku o pokusech s ním je poněkud neurčitý: „… bylo vyzkoušeno jeho řízení a asi desetiletý chlapec se vznesl do výšky několika yardů a letěl ze svahu.“

Cayleyho letecké experimenty vyvrcholily na počátku 50. let 19. století. Tehdy dokončil další velký stroj, který ve svých poznámkách nazýval New Flyer. O jeho podobě není mnoho známo, zřejmě však měl i jakýsi pohon, snad pomocí mávavých křídel. Existuje několik hodnověrných svědectví, podle nichž letadlo řízené Cayleyho kočím v roce 1852 nebo 1853 úspěšně přelétlo údolí a „přistálo na druhé straně zhruba ve stejné úrovni, z jaké odstartovalo“.