Klempíř proti všem: Motorista v čele kultury má rušit poplatky, ale zaměstnávají ho vzpoury umělců
Post ministra kultury bývá funkce bez velkých kontroverzí. Nyní je to však jinak – právě resort kultury má totiž pod palcem veřejnoprávní média, Oto Klempíř se tedy má stát tváří jejich proměny v čele se zrušením koncesionářských poplatků. Klempíř, chce-li zůstat loajální slibům vládní koalice, bude nejspíš čelit odporu celé kulturní scény, jíž byl sám donedávna součástí.
Rozbité social circles
Když v prosinci Klempíř odcházel z pohovoru u prezidenta Pavla, fotografové zachytili poznámky, které si nesl v ruce. Na papíru se psalo mimo jiné „ztratil jsem všechny svoje social circles.“ Klempíř tedy i před prezidentem mluvil, že angažmá v Babišově vládě ho připravilo o mnohé vztahy, možná i přátelství, a to především s lidmi z kultury. Klempíř byl totiž po desetiletí členem kapely J.A.R.
A netrvalo ani dva měsíce od nástupu do funkce, kdy jej tyto „social circles“ dostaly pod tlak. Několik slavných umělců vyzvalo Klempíře ke společné, veřejné schůzce, to však ministr odmítl. Sešli se tak v pražském divadle bez něj, za to v přítomnosti médií a dalších politiků, s nimiž si společně postěžovali na Klempíře. Nakonec v úterý neveřejně přijal na ministerstvu dvojici modetárotů Aleše Cibulku a Michala Jagelku, kteří jej popsali jako „z jiné planety.“ A podobné reakce asi bude od populárních umělců slýchat i nadále.
Svatý grál nevydržel
Když do Klempířových poznámek, které zřejmě vystavil záměrně, nahlédneme ještě jednou, najdeme další zajímavou větu: „veřejnoprávní média jsou náš grál.“ Před vstupem do vlády totiž Klempíř ČT a ČRo spíše hájil a říkal, že poplatky rušit nechce. Jenže teď už je všechno jinak, zrušení poplatků mu nevadí a tento týden na schůzi sněmovny řekl, že veřejnoprávní média dle něj špatně hospodaří.
Na první pohled je celá situace v zásadě jednoduchá: mnoho lidí nerado platí koncesionářské poplatky a v jejich zrušení vidí prostě osobní úsporu. Navíc jim třeba Česká televize a Český rozhlas z rozličných důvodů nevyhovují, tak proč by je chtěli platit. Voliči Motoristů a SPD budou jistě z velké části jen rádi.
Jenže pozice hnutí ANO není tak jednoduchá. Mezi jeho dvěma miliony voličů bude jistě mnoho lidí, kteří mají některé formáty ČT rádi. Zejména často omílaná dvojice pořadů Stardance + Peče celá země pravidelně lámou rekordy ve sledovanosti. A žádný politik nechce být tím, kdo tuto zábavu národu sebere. Andrej Babiš kdysi řekl, že zrovna Stardance přeci nemusí dělat veřejnoprávní televize, brzy však, zřejmě pod tlakem reakcí svých příznivců, toto vyjádření mírnil.
Na hokej nikdo nesáhne
Podobný případ jsou sportovní přenosy. Českou televizi stojí přes půl miliardy ročně, a lecjaký pravicový komentátor by poznamenal, že zrovna sport přeci lidé mohou sledovat na komerčních kanálech. Jenže chcete být jako politik podepsán pod tím, že lidé budou muset předplácet soukromé kanály, aby viděli Mistrovství světa v hokeji? Jistě, že to žádný politik lidem říkat nechce. S tím pak souvisí, že Česká televize i Rozhlas jsou na evropské poměry mimořádně úspěšné a populární. Právě to jim v krizovém období zajišťuje podporu veřejnosti. A politikům to nepochybně bude komplikovat jakékoli reformní záměry, které by přinesly omezení služeb těchto médií.
Nicméně zpátky ke Klempířovi. On bude nakonec tím, kdo se pod proměnu veřejnoprávních médií bude muset podepsat, ačkoli třeba nebude tak úplně jeho dílem. Proti němu budou stát více než dva tisíce zaměstnanců ČT a ČRo, kteří podepsali nedávnou petici, včetně nejpopulárnějších tváří jako je Daniel Stach. A k tomu lidé na náměstích, protože Milion chvilek už oznámil, že právě za veřejnoprávní média vyjde opět do ulic.
Klempíř je podobně jako stranický šéf Macinka politický nováček, ačkoli se dřív podílel třeba na některých kampaních. V pozici ministra ho možná čeká nejtěžší zkouška, jakou kterýkoli ministr kultury zažil. Vydrží ve funkci do konce volebního období? A vydrží vůbec ve vládě Motoristi? Na odpovědi si musíme počkat.
Půosbení Oty Klempíře jsme probírali taky v novém epizodě podcastu Padni komu padni, který si můžete pustit na platformě Opinio. Volnou část podcastu najdete zde.
