Václav Klaus: ODS do sebe posbírala všechny špatné vlastnosti zbývajících stran pětikoalice

Pane prezidente, desítky let po revoluci jste patřil k rozhodujícím hybatelům na naší politické scéně. Víte proto dobře, že vládnout v pěti­koalici není nic jednoduchého, a navíc se na vládu sesypalo mnoho velkých problémů najednou. Co byste dělal jinak než kabinet Petra Fialy?

Všechno, jak se říká. Hlavně bych jako premiér nikdy nepřijal sestavení takové vlády, takovou koalici bych nepřipustil. Dalo se najít jiné spojení, velká koalice nebo nějaká obdoba opoziční smlouvy.

To by ale bylo možné jenom s hnutím ANO, a to všechny vládní strany vyloučily před ­volbami i po nich.

Nechci to řešit za ně, jen trvám na tom, že jiné varianty byly. Vrátím se ale k vaší otázce na vládnutí. Především, tato vláda nevládne. Dostal jsem nedávno poučný e-mail, v němž mi pisatel připomněl knihu z roku 1999 Země, kde se již dva roky nevládne, kterou vydalo Centrum pro ekonomiku a politiku, což byl předchůdce Institutu Václava Klause. Šmátral jsem v knihovně a našel jsem ji. Ono se totiž u nás nevládne, ono se úřaduje. Vláda hasí nějaký oheň, který se ale rozšiřuje, než stihne uhasit jiné požáry. Když se provalí nějaký problém, tak se to řeší, ale nevládne se.

Proč?

Neumožňuje to koalice pěti málo definovaných stran. TOP 09 je nedefinovaná. Lidovci jsou od věků nedefinovaní. STAN není vůbec politická strana. Piráti jsou antistrana. No a ODS posbírala do sebe všechny špatné vlastnosti těchto zbývajících stran. Nevládne se, není v tom koncept. Ne že by nebylo napsané nějaké vládní prohlášení. Jedním z klíčových témat naší současnosti je například inflace. To je obří téma doby, já ale neznám sebemenší názor lidovců, STAN, Pirátů a TOP 09 na inflaci. To jakoby řeší jen jedna strana té koalice, ODS, a to ještě velmi nedůsledně a nebezpečně. Ostatní jsou černí pasažéři v té vládě. Černé pasažérství je hrozivý problém politického života a pětikoalice ho umožňuje v různých tématech, ­nejenom v případě inflace.

Jako premiér v 90. letech jste se také potýkal s vysokou inflací, ale tehdy to, zdá se, lidé snášeli lépe. Bylo to jinou situací?

To byla absolutně jiná situace. My jsme nevytvářeli inflaci a pak ji chtěli brzdit. Přišli jsme do politiky v době, kdy za komunismu byla inflace, ale nebyla tak viditelná, byla v daleko větší formě potlačená. Ekonomové mají k tomu termín repressed inflation. Neboli byla obří ekonomická nerovnováha, která by byla normálně řešena inflací, ale ta byla potlačena a my jsme to zdědili. Nevytvářeli jsme inflaci, ale řešili jsme tu nerovnováhu do jisté míry tím, že jsme umožnili, aby si ceny našly svoji hladinu, kde by měly být.

Současná vláda přispěla k růstu inflace?

Přece jsme nežili do 9. října 2021, kdy byly známy výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, ve světě komunistického zamrznutí cen, kdy ceny nevyjadřovaly reálnou ekonomickou situaci. Žili jsme v době normálních flexibilních cen, kdy ceny reagovaly na jistou nerovnováhu. Ale vláda to neřeší, protože nevládne.

Nemůže být problémem i to, že ve vládě vlastně není žádný ekonom?

Samozřejmě že je to neštěstí. V naší vládě v 90. letech byla řada ekonomů, v tomto smyslu to byla vláda mimořádná. Já si myslím, že také selhalo i naše ekonomické školství. Dopad toho trochu vidíme teď. Ekonomické školství učí pár technik a sklouzlo k debatě o managerismu a řízení firem, ale ekonomii učí pár lidí, spočetl bych je na prstech jedné ruky.

Jenže vy jste také učil.

Učím pořád. Snažím se studentům předat, co o ekonomii vím. Ale to je pořád málo, ekonomické školství jako celek selhalo.

Vaše vláda také přijímala v 90. letech balíčky, taky jste museli škrtat. U toho jste ale říkal, že vám některé síly, všichni chápali, že jste myslel Českou národní banku, házely klacky pod nohy, a tím brzdily ekonomiku. To platí i dnes?

Tenkrát balíčky ale řešily hlavně to, že po sedmi letech poprvé hrozilo, že nebudeme mít vyrovnaný státní rozpočet.

No, zdá se, že na vyrovnaný rozpočet dnes všechny vlády už mnoho let kašlou.

To je bohužel strašná tragédie. Mé poslední vystoupení jako poslance Klause v únoru 2003, než jsem byl zvolen prezidentem, bylo vystoupení k návrhu ústavního Zákona o rozpočtové kázni, kde měly být pojistky proti deficitům. Zákon ale získal pouze 49 hlasů. Cítil jsem jako obrovský problém, že tehdejší, Zemanova vláda a další vlády rozpoutaly vlny deficitů státního rozpočtu.

Teď vidíme hlavně takřka bezuzdné utrácení. Není to jen tím, že politici se bojí voličů a hledí si jen toho, aby byli opět zvoleni? U toho připomínám vaše vystoupení z prvního září 2009, které připomíná dnešní situaci, kdy jste vzkázal učitelům, podobně jako předtím vědcům, že nemají výjimečné postavení a v době ekonomické krize se šetření nevyhne nikomu. Řekl jste: „Považuji za hloupé či nerozumné, když ta či ona skupina či profese nyní začne tvrdit, že jenom oni jsou ti nepostradatelní a jenom jim se škrtnout nesmí. Bohužel se musí škrtnout všem.“ To jsem v poslední době od nikoho neslyšel.