Úspěšná lektorka moderní sebeobrany Jasmína Houdek (36) napsala se svým manželem Pavlem loni bestseller Moderní sebeobrana, V březnu 2023 pak byla kniha představena ve slovenském překladu za obrovské pozornosti tamních médií i veřejnosti. Jasmína momentálně prosazuje, aby se Moderní sebeobrana dostala nejen na střední školy, ale i na i druhý stupeň českých základních škol. Zde najdete část rozhovoru, která v novém tištěném Reflexu číslo 20 chybí.
Ve čtrnácti letech jste byla znásilněná, o moderní sebeobraně proto mluvíte z pozice oběti, která zažila trauma. Co se dělo v následujících letech?
V pondělí poté si mě zavolala paní ředitelka naší základky, byla jsem v sedmé třídě. Vybafla na mě: „Jasmíno, co se tam stalo?“ Zahltil mě brutální stres a ona mi přísně řekla, že ve škole byl ten pán, který je tak strašně hodný, že na mě kvůli penězům, které jsem mu ukradla, nezavolá policajty! To bylo dva dny po jeho činu. Najednou mi došlo, že teď už nepůjde, abych se někomu dospělému svěřila. Protože najednou on byl ta oběť, ten chudák, který chtěl napravit divokou holku. Až dnes vím, že jsem byla naprosto typický případ: byl to blízký známý naší rodiny, někdo, koho jsem dobře znala, stalo se to na místě, kde jsem se měla cítit v bezpečí. Zmanipuloval si dokonale, že pak nepromluvím. A taky jsem nepromluvila.
To je typický scénář?
Ano a opakuje se i v mnohem méně dramatických příbězích, než je znásilnění.
Jak přesně vám to ovlivnilo další život?
Skončila jsem základku a začala brát drogy. Moje nejhorší období, kdy jsem žila na ulici, trvalo rok, před tím to byly útěky z domu, pobyty dlouho do noci nebo do rána venku, maminka dělala noční, takže to ani nevěděla. Začala jsem fetovat toluen, samozřejmě kouřit marihuanu, mix heroinu a perníku, tedy speedball, jsem si šlehala do krční tepny, to už bylo dno. Ale zároveň jsem cítila, že na to mám: skončit s tím a žít jinak. Styděla jsem se, nebylo mi v tom dobře. Viděla jsem svoje spolužáky, jak jezdí do školy s aktovkami na zádech a hrozně jim záviděla.
Jak jste žila na ulici?
S podobně postiženými dětmi, vzájemně jsme se svěřovaly. V osmnácti jsem se rozhodla, že to dám, vypadla jsem z maloměsta a udělala si maturitu na Umprum na oboru kamenosochařství ve Světlé nad Sázavou. Pak jsem pracovala v baru, tři roky pro neziskovou organizaci pomáhající lehce mentálně postiženým začlenit se do společnosti, to byla krásná práce, která mě moc bavila. Pak jsem potkala svému muže Pavla a v roce 2015 s ním začala dělat kurzy moderní sebeobrany.
Co to vlastně je, moderní sebeobrana? Jak se hledají její lektoři a lektorky? Proč je dobré učit děti už od raného věku, že jejich tělo je jejich? Velký profilový rozhovor Veroniky Bednářové s Jasmínou Houdek čtěte v tištěném Reflexu.
