Psaní písniček jde Radůze (48) natolik lehce, že občas složí i něco pro jiné. Třeba pro Lucii Bílou nebo Hanu Zagorovou. Svoji nadprodukci se snaží brzdit tím, že s hudebními alby vydává současně i knihy. V polovině února se jí zastesklo po jevišti a okořenila si dny on-line Koncertem z pracovny. Sledovalo ho šestnáct set diváků. Na přízeň lidí si nikdy nestěžovala. Také odborníci ji uznávají a obdarovali ji třemi Anděly. Všechny věnovala na charitu.
Při vašem domácím koncertě zazněla novinka Aladin, v níž zpíváte: Máme všichni stejný kérky, jako výraz naší individuality… Jak se díváte na to, když lidi vymění originalitu za napodobování?
Člověk je primát, který je zvyklý žít v tlupě, takže individualismem jde vlastně proti své přirozenosti.
Na druhou stranu, nebýt solitérů, leccos by nevzniklo.
Možná že nic.
Během koncertu hrajete na kytaru, akordeon, klavír, ukulele, bandžo, což vytváří příjemné barevné změny. Který nástroj ovládáte podle vás nejlíp?
Na všechny hraju stejně špatně. Já se na ně spíš jenom doprovázím.
Pobavilo mě, když jste konstatovala, že při každém vystoupení něco spletete, a chvilku nato jste to skutečně „dokázala“.
Tu písničku, kterou jsem hrála, umím zpaměti, a abych ji jó nezkazila, nalistovala jsem si ji v sešitě, jenže jsem ho otevřela na jiné stránce, což mě popletlo. Ale nakonec jsme to na záznamu nechali, ať se lidi zasmějou.
V Aladinovi se také otíráte o sociální sítě, kterých se ale, pokud vím, sama nezříkáte.
Soukromý facebookový profil jsem zrušila, což mi udělalo moc dobře, a profesní spravuje moje manažerka. Na Instagramu mě baví prohlížet si fotky krajinek a zvířátek a oceňuju, že tam není moc reklam. Až mě přestane bavit, tak ho taky zruším. Ani moje děti na Facebooku moc aktivní nejsou. Mají ho spíš proto, aby si mohly psát v Messengeru s příbuznými z ciziny.
Uchovaly si jazyk svého tatínka?
Syn ano, dcera turecky nikdy nemluvila.
Určovat jim v této podivné době, kdy mohou být na počítači a jak dlouho, asi nejde, že?
To nejde. Těžko zjistím, kdy se učí a kdy hrajou nějakou hru. Dnes se odehrává na počítači, který je i jejich jediným kontaktem s vrstevníky, celý jejich život.
Spoléhají při učení na vás?
První čtvrtrok jsem neměla žádný život, jen jsem se připravovala na jejich výuku a kontrolovala, jaké mají úkoly. Nutno ale říct, že se mému synovi ohromně zlepšil prospěch. Vyhovuje mu, že mu všechno vysvětlím a na všechno se může ptát tak dlouho, dokud to nepochopí. Ze začátku byly děti závislé na mé asistenci a beze mě v podstatě nenapsaly ani čárku, ale časem se osamostatnily a teď o nich skoro nevím. Obě mají přes internet i kroužky. Jazyky a malování. Za mnou chodí, jen když něčemu nerozumějí.
Ve zbytku článku se dočtete:
- Co Radůzu láká na trampingu?
- Jakou roli hrála v Draculovi?
- Proč žila ve squattu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
