nahoru

Hoteliér Viliam Sivek: Slovo plánování v dnešní době ztratilo význam

Hana Vincourová15. ledna 2021 • 11:00
viliam sivek
viliam sivek
• foto: 
archiv

Podnikání v cestovním ruchu se za poslední rok stalo dramatem, jehož konec je zatím v nedohlednu. Přesvědčil se o tom také Viliam Sivek, který v oblasti podniká už přes třicet let. Vlastní společnost Sivek Hotels, která provozuje hotely a restaurace nebo zajišťuje catering na světově významných akcích. Od roku 2014 je Viliam Sivek také prezidentem České unie cestovního ruchu. Během let získal mnohá ocenění, mimo jiné státní medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti hospodářské.

Jak se změnila atmosféra mezi podnikateli v cestovním ruchu oproti jarní vlně koronaviru?

Cestovní ruch v České republice tvoří zejména malí a střední podnikatelé. Těžko se pro jejich situaci hledají ta správná slova. Snad frustrace? Pocit zmaření? Pocit, že už není šance pokračovat ve svém podnikatelském plánu? Pocit absolutního osobního selhání, kdy si už nedokážete poradit? Pocit beznaděje? Pocit, že jste zklamali svoji rodinu, kterou jste do podnikání zapojili? Atmosféra mezi podnikateli je zoufalá.

Tyto pocity znáte z osobní zkušenosti...

Jasně. Třicet dva let jsem pravidelně dělal porady s právníkem, s daňový pracovníkem, se všemi vedoucími pracovníky. Teď je už čtrnáct dní nedělám, protože nemám šanci vymyslet pro ně úkol.

Jak byste zhodnotil kompenzační programy pro cestovní ruch, jako třeba COVID – Gastro – Uzavřené provozovny nebo COVID Ubytování II?

Jako prezident České unie cestovního ruchu, která dnes sdružuje 7780 členů s více jak 181 000 pracovními místy, jsem se účastnil všech jednání ohledně kompenzačních programů. Při přípravě mi pomáhaly v podstatě všechny asociace, které jsou v ČUCR sdružené. Uvědomujeme si, že nejde stále držet nataženou dlaň a říkat: dávejte, dávejte, dávejte. Po celý pandemický čas jsme upozorňovali na katastrofu, kterou podnikatelé prožívají, a připravovali jsme záchranné programy pro celý obor cestovního ruchu. Pravdou však zůstává, že pomoc od státu nepřišla všem. Jako příklady bych uvedl bazény, soukromá turistická informační centra i horské průvodce a vůdce. Zde však mám naději, že nakonec pomoc prosadíme, a že nás v tom podpoří jak paní ministryně Klára Dostálová, tak i ministr Karel Havlíček. Pevně věříme, že i do uvedených programů dokážeme doplnit chybějící segmenty cestovního ruchu.

V posledních dnech se rýsuje, jak bude vypadat podpůrný program pro lyžařská střediska. Je podle vás aktuální návrh kompenzací dostatečný?

Děkujeme za každou vstřícnou pomoc, i když víme, že není zcela dostatečná. Na programu jsme spolupracovali s Asociací lanové dopravy, Unií horských povolání a s Asociací horských středisek. Přesto, že tento program – tak, jako řada dalších - má určité chyby a byl krácen oproti našim návrhům, je třeba poděkovat za urychlené jednání zejména panu ministrovi Havlíčkovi a ostatním pracovníkům Ministerstva průmyslu a obchodu. Navíc máme slíbené dočasné moratorium půjček, které si areály vzaly na provozní náklady, investice, leasingy, a různé splátky. Dále nám pan ministr Havlíček slíbil, že prosadí prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky i možnost dalších úvěrů se splatností pět a osm let.

Na webových stránkách vaše společnost Sivek Hotels uvádí, že přežila za svou třicetiletou existenci všechny krize. Bude to platit i po této?

Je faktem, že jsme za 32 let podnikání přežili všechny krize, které v oblasti cestovního ruchu nastaly – a nebylo jich málo. Proto jsem hluboce přesvědčen o tom, že budeme existovat i v následujícím desetiletí.

V jaké situaci se nacházejí vaše hotely v centru Prahy?

Některé hotely jsme s blížící se zimou v říjnu uzavřeli. Z našeho řetězce zůstaly otevřené pro ubytování na služebních cestách pouze dva, a to Hotel Kampa - Stará zbrojnice a Hotel Selský Dvůr v Hostivaři. Situace je dobře vidět na příkladu silvestrovských pobytů. V roce 2019 jsme měli 2600 klientů a v roce 2020 už pouze 1 klienta. Průměrná obsazenost v roce 2019 neklesla pod 86 %. V roce 2020 se pohybovala kolem 15 %. Málokdo si uvědomuje, co to znamená zavřít hotel, a co všechno se musí denně zajistit tak, aby mohl být v budoucnu uvedený do provozu. I když je zavřeno, musíte kontrolovat vodu, kotelnu, bojujete s vlhkostí, musíte ohřívat vodu v bojlerech, aby se neobjevila Legionella (bakterie, pozn. red.). Musíte také dál odvádět povinné režijní náklady. Máte navíc zodpovědnost za své zaměstnance, se kterými přímo pracujete třicet let.

Zatím to nevypadá, že by se měla nepříznivá situace pro cestovní ruch zlepšovat. Jak se jako hoteliér a restauratér chystáte s letošním rokem vyrovnat?

Slovo plánování v této bezprecedentní době ztratilo na svém významu. A to se netýká jen cestovního ruchu, ale i běžného života. Díky pandemii jsem si uvědomil, že nic není samozřejmé. Otočením pomyslného knoflíku se mohou naše životy změnit a vše, co bylo doposud jisté, samozřejmé a podstatné, se rázem stane nejistým, těžko dosažitelným a nakonec nepodstatným. Jako hoteliér jsem měl pro roky 2020 i 2021 spoustu podnikatelských plánů. Můj „Culinary team" měl v roce 2020 zajišťovat catering na LOH v Tokiu a byl na vrcholnou světovou akci důkladně připravený. Měli jsme nakoupené lednice i mrazáky a pomalu už jsme je nakládali do trajektu. Ani teď není jisté, jestli se Olympijské hry uskuteční alespoň v roce 2021. Před pandemií bylo naším cílem a heslem, aby se u nás klienti cítili jako doma. Domova si ale za poslední rok všichni užili víc než dost. Pokud se podaří ztlumit pandemii na úroveň bezpečného cestování, přeji si, aby se u nás klienti cítili hlavně bezpečně a příjemně i v roušce.

Pokud bude dnešní stav trvat, řekněme, ještě rok, jak dlouho vaše hotely vydrží?

Jsem přesvědčený, že i tuto krizi přežijeme. Část peněz, co jsem vydělal za těch 32 let, se zkrátka musí vrátit zpět do firmy, kde podnikám. Od března zatím máme ztráty 150 milionů korun.

Spolu s manželkou jste založili v Kostelci nad Černými lesy Terapeutické centrum Modré dveře, které pomáhá lidem ze Středočeského kraje ve složitých životních situacích, poskytuje mimo jiné psychoterapii. Vznikly už i pobočky. Jak pandemie zahýbala s touto neziskovkou?

Od založení v roce 2011 jsme postupně rozšířili služby na pomoc dětem, rodinám, lidem s psychickými obtížemi a na krizovou pomoc. Nakoupili jsme z rodinných zdrojů nemovitosti, které jsme bez pomoci státu zrekonstruovali. A ano, rozšířili jsme se z Kostelce i do Prahy a Říčan. Modré dveře zaměstnávají na padesát kvalifikovaných psychoterapeutů, sociálních pracovnic a klinických psychologů a mají téměř desetičlenný tým, který se stará o financování. Pomoc, kterou poskytujeme, je zejména pro současný stav zásadní. Lidé jsou zoufalí a nevědí si rady. Neustále sledují ve zprávách, kolik je mrtvých, nebo že krematoria nestačí spalovat. Strašně moc se to odráží na jejich psychice. Kvůli stresu požadují terapie nebo krizovou intervenci. V dnešní době se proto pracuje v Modrých dveřích se zvýšenou náročností. Lidem se často vyhrocují neřešené konflikty v rodině nebo v partnerství. Mnoho z nich přichází o práci. Děti, které předtím nějakým způsobem trpěly, to mají o to horší, protože už nejsou pod dohledem veřejnosti ve škole. Mnohem častěji tak pracujeme s týráním a zneužíváním dětí. Je to moc těžké. A současně sami pracovníci jsou ve vleku ztížených rodinných podmínek. Modré dveře poskytují služby přibližně třem tisícům lidí ročně a z 98 % zdarma. A co je zajímavé, na kontroly si úředníci stále čas nacházejí. Dnes Modré dveře pomáhají nejen lidem ze Středočeského kraje a Prahy, ale například na klinicko-psychologickou diagnostiku, kterou poskytujeme velmi kvalitně, se sjíždějí pacienti z celé ČR.

A jak jsou na tom Modré dveře finančně? Hlavním partnerem je vaše společnost Sivek Hotels, pak má organizace další sponzory a částečně je financovaná z dotací.

Jdou na to dotace z Ministerstva práce a sociálních věcí, ze Středočeského kraje a z Hlavního města Prahy. Máme špičkový projektový tým, který dotace vyhledává, dále s nimi pracuje a stojí u všech kontrol. Dále máme k dispozici auta, se kterými objíždíme ty klienty, kteří se kvůli nemoci nebo nepříznivé situaci nemohou dostat z domova. Zaměřujeme se i na další členy jejich rodiny. Když je těžce nemocná máma, táta má starosti... a děti se o maminku bojí. Takže se snažíme intenzivně pomáhat všem v rodině.

Provoz organizace tedy zatím finančně ohrožený není?

Prozatím ne. Fakt je, že se dárcovství v této době dost omezilo, protože lidé už moc peněz nemají. I tak nám ale zůstal jeden úžasný sponzor, firma Auto Styl v čele s panem Lopezem, a také pár drobnějších dárců, kteří jsou prostě lidé s velkým srdcem.

Jste ambasador cestovního ruchu pro Středočeský kraj. Jak důležitou destinací je tato oblast pro domácí turisty, může konkurovat popularitě Krkonoš a dalších pohraničních hor?

Středočeský kraj je významnou turistickou destinací především pro domácí cestovní ruch. V letech 2018 a 2019 tvořili domácí turisté tři čtvrtiny celkové návštěvnosti. Těžko se dá však srovnávat horská nabídka Krkonoš se středními Čechami. Turisté zde hledají zcela jiné zážitky - kulturní a poznávací turistiku, lázně, aktivní cykloturistiku, pobyty u vody nebo pěší výlety. Střední Čechy jsou hlavně krajem mnoha královských měst a hradů, kde panovníci činili velká rozhodnutí určující další vývoj země. Stopy královských cest jsou v krajině stále patrné. Region si právem říká „Střední Čechy královské". Křižuje se tu pět významných řek, které přitahují aktivní turisty a požitkáře. Navíc se zde točila řada pohádek i jiných filmů.

Až se opatření znovu uvolní a bude možné využít služeb cestovního ruchu, dokážou čeští turisté zachránit situaci?

Domácí turisté jsou nesmírně důležití a vážíme si jich. Jsem ale přesvědčený, že zejména v Praze, Ostravě, Brně a dalších velkých městech nikdy nedokážou nahradit ty zahraniční. O tom jsme se ostatně přesvědčili v červenci a srpnu, kdy byly Praha a Brno minimálně obsazené. Naproti tomu Lipno a podobné lokality byly přeplněné. Zahraničního turistu nejde nahradit ani co do počtu dnů dovolené – domácí turista by ji musel mít dva měsíce dlouhou a procestovat ji v českých ubytovacích zařízeních.

Hana Vincourová


Klíčová slova: rozhovor, cestování



Diskuse ke článku