Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát Jan Hasenöhrl, trumpetista, jazzový hudebník a ředitel Českého národního symfonického orchestru.
Co vám chybí?
Přátelé, koncerty a ranní káva na jedné z pražských zahrádek.
Co naopak nechybí?
Zvonění telefonu, přeplněné silnice, nedostatek času pro sebe.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Srovnaná knihovna, uspořádané fotografie a spokojený pes z častých a dlouhých procházek.
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Lež, sebestřednost a „chlubení se cizím peřím“.
Co vás naopak rozesmálo?
Jedna z nalezených fotografií mých rodičů.
Co čtete?
Knihu Cesta od Cecilie Sternbergové a dočítám Hodinky od Ašera od Zuzany Dostálové. Průběžně se vracím k Malému pojednání o poklidném nerůstu od Serge Latoucheho.
Na co se díváte v televizi?
Na seriály Prezident v pořadí a Sorjonen, viděl jsem film Ztracené dívky, dále některé historické filmy. A dohnal jsem resty za 2019 - Irčan, Tenkrát v Hollywoodu.
Jakou posloucháte hudbu?
Teď Cheta Bakera a Stana Getze, mimo jiné. A užívám si jarního řádění ptactva.
Jak získáváte informace?
Ptám se.
Z čeho máte strach?
Z davu a jeho nepoučitelnosti.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
Na „pošetilost mocných“ v přímém přenosu.
Čemu věříte?
Je pár lidí, kterým věřím. A dělám vše pro to, aby mohli říct totéž.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Když jsem dostal svou první roušku a mohl jsem na nákup a na hřbitov.
Změnil jste stravovací návyky?
Myslím, že ano, dostavila se pravidelnost.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Uvidím, ale ten aktuální denní rozvrh je velmi příjemný.
Koho si dnes vážíte?
Profesora Romana Prymuly, šéfa Ústředního krizového štábu.
