Lékaři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) zavedli do praxe unikátní metodu endoskopické operace. Pomáhá pacientům, kteří mají problémy s polykáním či vyprazdňováním žaludku. Nový typ zákroku učí čeští lékaři i zahraniční kolegy. O svém úspěchu publikovali studii v prestižním odborném časopise Gut, vycházejícím pod hlavičkou British Medical Journal. Je to poprvé po čtyřiceti letech, kdy se studie našich lékařů v tomto vysoce ceněném periodiku objevila.
Endoskopie je vyšetřovací metoda tělních dutin a dutých orgánů. Do těchto dutin se endoskop zavádí přirozenými otvory, například ústy, konečníkem, močovou trubicí, případně otvory uměle pro tento účel vytvořenými. Výhoda endoskopie spočívá v tom, že je pro pacienta poměrně málo zatěžující, je možné ji provést ambulantně a opakovat podle potřeby.
SCHINDLER A POLYKAČI MEČŮ
„Náš obor není vůbec nový, pokusy nahlédnout do tělní dutiny pacienta se prováděly už před druhou světovou válkou. Byla tu ovšem řada problémů. Jednak neexistovala kvalitní zobrazovací technika. A na rozdíl od polykačů mečů, kteří své řemeslo ovládají, hrozilo běžným pacientům riziko perforace a jiných zranění už při zavedení rigidního materiálu jen do jícnu, neřkuli dál. Do žaludku je prostě dlouhá cesta,“ vysvětluje profesor Jan Martínek, vedoucí lékařského týmu, který novou endoskopickou metodu v Česku vyzkoušel a zavedl do praxe.
„Ještě před válkou sestrojil německý lékař Schindler vůbec první endoskop, tehdy ještě jen poloohebný, ovšem do žaludku, natož střev, jím pořádně vidět nebylo. Diagnostice zažívacího traktu dominovala rentgenologie. Endoskopie se však zdokonalovala s tím, jak šly dopředu možnosti zobrazovací techniky. V padesátých letech se objevila optická vlákna a s nimi i možnost zavedený endoskop výrazně ohýbat. Pak se přidalo používání kontrastních látek, což v kombinaci s rentgenem umožnilo mnohem efektivněji vidět neduhy v těle pacienta. Typicky třeba ucpané žlučovody, kameny a podobně. Pořád však šlo jen o diagnostiku. Ale pak se začalo uvažovat o tom, že pomocí endoskopu bychom mohli i leccos léčit. Častým problémem bylo a pořád je krvácení do zažívacího traktu, například z vředů. Dříve se muselo řešit invazívně, tedy operací, a řada pacientů zbytečně umírala. Zástava krvácení byla jednou z prvních metod endoskopické operace. Ohebnou trubicí se protáhne nástrojový aparát, který už v dnešní době umí celou řadu věcí. Může fungovat jako injektor, například pro podání adrenalinu, může krvácení zastavit aplikací drobných svorek, těch metod je celá řada,“ líčí profesor Martínek.
JAK ZASTAVIT RAKOVINU
Mnoha pacientům trpícím například cirhózou jater, při níž je časté krvácení do jícnu, zachránila endoskopická operace život. Další metodou, která postupně nahradila nutnost invazívních operací, je vytahování kamenů ze žlučových cest. Endoskopie nabízí oproti klasické chirurgii řadu způsobů, jak kameny z tenkých žlučových cest odstranit či vytlačit. Vývoj endoskopie – od čistě diagnostické metody směrem k zásahům uvnitř těla pacienta bez nutnosti ho otevřít – se zrychloval od sedmdesátých let. Obrovskou roli při tom samozřejmě hrál i kvalitativní posun v optice a videotechnice spolu s miniaturizací.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
