Třeba jedna Němka prý odešla do Sýrie dobrovolně v 15 letech, teď jí je 19. Na život pod IS si nestěžovala, tedy dokud byl dostatek jídla. O svém manželovi říkala, že opravuje mobilní telefony. Andert se ale dozvěděla, že to byl jeden z největších džihádistů z Německa. Manželky podle ní lžou a moc se jim věřit nedá. Vracet do Evropy se ale budou, nebo to budou aspoň zkoušet a nějaká radikalizace v nich vždy zůstane.
Poslední velká bitva s Islámským státem v Sýrii, která se právě bojuje, je podle Andert spíš symbolická. Ideologie Islámského státu je totiž strašně silná a jen tak neprohraje. Má další území v Jemenu nebo Afghánistánu. V ovládaných oblastech zavádí vlastní režim, s penězi, administrativou i občanskými průkazy. Není to prý jen o islámu.
Andert přiznává, že se chvílemi bála o život, třeba když se dostala pod palbu z těžkých kulometů. Přežila prý i díky štěstí. Do Sýrie se ale i tak chce vrátit. Láká ji symbolika a důležitost poslední ofenzivy. To, co teď natočila, zpracovává pro britskou televizi Channel 4. A říká, že aby člověk mohl ukázat válku takovou, jaká je, musí se stát její součástí.
Jaké to je, odjet na 4 hodiny bojovat na frontu a pak se vrátit do běžného života? Jak si člověk může zvyknout na smrt kolem sebe? Co motivuje ženy, aby se vdávaly za džihádisty v Sýrii? A bude v té zemi ještě někdy život normální?
