Kde končí kritika a začíná lež? To podle textaře a neúspěšného prezidentského kandidáta Michala Horáčka Češi rozlišují stále obtížněji. Pomoct jim prý má soud, respektive Horáčkovo trestní oznámení, které podal na komunistického poslance Zdeňka Ondráčka kvůli slovům, že spolupracoval s STB. Horáček říká, že kdo mlčí, ten souhlasí. A on prý nesouhlasí.
Vyslovit se ale nejdřív budou muset poslanci. Budou rozhodovat, jestli Ondráčka k trestnímu stíhání vydají. Horáček doufá, že se tak stane a poslanci dokážou, že nejsou nedotknutelní a nemůžou beztrestně urážet. Lež totiž podle něj může mířit na kohokoliv.
Někteří poslanci z vládních i opozičních stran ale argumentují třeba tím, že měl Michal Horáček podat spíš civilní žalobu. Ten ale v rozhovoru oponuje, že mu nejde o peníze a satisfakci, ale o pověst, která se penězi vyjádřit nedá. Zároveň ale dodává, že pokud poslanci Ondráčka nevydají, žaloba by mohl být další krok.
Na začátku celého sporu byla výzva Michala Horáčka Andreji Babišovi, aby se Ondráček nestal předsedou komise pro kontrolu GIBS. To se sice stalo, ale poslanec následně rezignoval. S tím je Horáček spokojený. Další zapojení do politiky teď nezvažuje a rovnou vylučuje i kandidaturu na prezidenta v příštích volbách. I tak prý dělá dost.
Zdůrazňuje přitom, že i přes všechnu kritiku je Miloš Zeman stále jeho prezidentem. Je prý třeba to opakovat a říkat opak podle něj demokracii nepomáhá, právě naopak. Proč přesně tedy nechce Horáček znovu kandidovat? Skutečně věří, že soud s Ondráčkem může vyhrát? Dojde k němu vůbec? A proč podle něj není hrdinské, když jeho soupeři z prezidentské volby kandidují do Senátu v Praze?
