Celé Česko momentálně žije příběhem Aničky, dívky systematicky znásilňované jejím otčímem. Ten si své jednání natáčel a vyhrožoval jí zveřejněním. Když se případ dostal konečně k soudu, násilník odešel s podmínkou. Důvod? Musí živit rodinu a Anička si z jeho jednání neodnese trvalé následky. Jenže si je odnesla a pokusila se třikrát o sebevraždu. Nejen o tomto případu, ale hlavně o tom, co by mohl změnit, mluví v rozhovoru v Prostoru X Michaela Studená.
Anička (jedná se samozřejmě o změněné jméno oběti) se rozhodla nemlčet a postavila se do čela boje za oběti domácího a sexualizovaného násilí. Na její podporu se skrze platformu Donio vybralo téměř 5 milionů korun. Michaela Studená, spoluzakladatelka spolku Pod svícnem, který se věnuje pomoci obětem domácího násilí, vidí v tomto případu a hlavně v odhodlání Aničky ochotu laické i odborné veřejnosti měnit věci k lepšímu, což by mohlo pomoci dalším obětem.
„V Česku násilníky netrestáme adekvátně. Většina těch případů končí podmínkou a to podrývá důvěru obětí v celý systém. Policii i soud. S velkou mírou nadsázky můžu prohlásit, že pokud bych chtěla někomu v Česku ubližovat, je „lepší“ doma mlátit a znásilňovat manželku nebo (ne)vlastní dítě než se s někým poprat před hospodou,“ upozorňuje na nedostatečnou ochranu obětí Studená.
Spolek Pod svícnem inicioval ve spolupráci s agenturou Ipsos průzkum mezi oběťmi domácího násilí, ze kterého vyplynulo, že pouhých 8 % z nich věří českým soudům. „Zhruba 60 % obětí domácí násilí nenahlásí na policii a 40 % lidí, kteří si projdou celým systémem výslechů, posudků a soudních líčení, nemá na konci pocit, že by soudy rozhodly spravedlivě,“ doplňuje Studená.
Jak změní případ Aničky přístup policie a soudů k obětem domácího a sexualizovaného násilí? Proč padají za podobné případy podmínky? A o čem je redefinice znásilnění a novela zákonu o domácím násilí? Nejen o tom mluví Michaela Studená s Martinem Bartkovským v pořadu Prostor X.
