Dva měsíce po začátku války mezi Izraelem a hnutím Hamás se zdá být konec konfliktu v nedohlednu. Podle ředitele Centra pro studia blízkého východu Metropolitní univerzity Břetislava Turečka se Izraeli daří ničit vojenské kapacity teroristického Hamásu, zároveň ale nezvykle silně zasahuje i civilisty: „61 % mrtvých Palestinců jsou civilisté, to uvádějí izraelská média a to je nebývalé,“ říká Tureček v pořadu Prostor X. Česká vláda dle něj nekritickým přístupem ke konfliktu paradoxně nepomáhá ani samotnému Izraeli. Dohodu mezi Izraelci a Palestinci však podle Turečka výrazně oddálil také masakr ze strany teroristického hnutí Hamás, po současné válce se můžou dále radikalizovat obě strany.
Česká republika byla jednou z deseti zemí světa, které v úterý nepodpořily rezoluci OSN žádající příměří v Gaze. Vládě vadí, že rezoluce neodsuzuje teroristický útok Hamásu. „Nevím, o co českým politikům jde, když jsme jedna z deseti zemí světa, které odmítají příměří v Gaze. Jak to pomůže Izraeli? Nijak. Izrael se bude muset s Palestinci dohodnout, jinak by v samotném Izraeli převážili Arabové. Česká republika vždycky dělá všechno proti tomu. Nechápu, jak si někdo může myslet, že toto pomáhá Izraeli,“ kritizuje Tureček hlasování Česka v OSN.
Blízkovýchodní analytik a bývalý zpravodaj Českého Rozhlasu v Izraeli dále komentuje i nedávné sankce, které Spojené státy zavedly proti radikálním izraelským osadníkům: „Američané tak, jako zakazují vstup arabským teroristům, nyní zakročují i proti izraelským teroristům. Týká se to jednotlivých lidí,“ vysvětluje.
Radikalismus a odmítání smírného řešení konfliktu dle Turečka existuje na obou stranách. „Izraelští osadníci také říkají ‚od řeky k moři‘ a chtěli by to území etnicky vyčistit. Tito lidé nyní mají velké zastání u některých členů izraelské vlády,“ odkazuje na radikální ministry Itamara Ben Gvira a Becalela Smotriče. „Ben Gvir byl tak radikální, že ani nebyl přijat do izraelské armády. Neříkám ale, že je tato vláda nelegitimní. Respektuji, že si ji izraelští voliči vybrali, odráží rozložení sil v izraelské společnosti,“ dodává Tureček.
Budoucí vývoj izraelské politiky je teď dle něj těžké odhadovat. „Nejsem si jistý, jakým směrem to půjde. V opozici jsou i politici, kteří připouštějí vznik Palestinského státu. Ten masakr Hamásu ale šance na takové řešení snížil,“ říká a dodává, že i palestinská společnost se za poslední roky radikalizovala a k dohodě příliš nakloněná není, protože v ní dlouho rostla podpora Hamásu.
Na Blízký východ začal Tureček jezdit v roce 1993, kdy se uzavíraly Dohody z Osla. Ty měly původně ukončit izraelsko-palestinský konflikt. „V té době jsem byl zrovna v Sýrii v palestinských uprchlických táborech. Šel jsem se Palestinců ptát: máte radost? A oni říkali: ‚Proč bychom měli mít radost? Arafat uznal Izrael. A jak se to dotklo našich životů? My dál hnijeme v uprchlických táborech bez nároku na návrat.‘ To je nálada, která dodnes převažuje i v Gaze, kde jsou většina obyvatel uprchlíci.“
V Česku i jinde ve světě podle Turečka panuje o konfliktu řada mýtů. „Hlavní mýtus je, že izraelsko-palestinský konflikt je souboj dobra se zlem. Novináři, kteří jeli do Izraele nebo Palestiny, z toho rychle vystřízlivěli,“ je přesvědčen Tureček.
Kdy naposledy Izraelci i Palestinci věřili, že by konflikt mohl skončit dohodou? A jak současná situace ovlivní rovnováhu sil v dalších zemích na Blízkém Východě? Na tyto a další otázky odpovídá Tureček v rozhovoru v úvodu článku.
