Detaily tažení velitele wagnerovců Jevgenije Prigožina na Moskvu vystupují z mlhy války postupně, nicméně už nyní je zřejmé, že se stalo něco mimořádného. Aspoň slovy Michaela Žantovského. Ten víkendové dění označuje za „soumrak bohů“, který definitivně pohřbil mýtus o naprosté jednotě ruského národa stojícího v zástupu za milovaným vůdcem a nenávratně poškodil pozici Vladimira Putina. „Už to nikdy nebude ten silný, neotřesitelný vládce Ruska a podle mého názoru je jeho konec v téhle chvíli jenom otázkou času,“ myslí si diplomat, publicista a člen prezidentova poradního sboru pro zahraniční otázky. Zároveň dodává, že „ona chvíle“ by mohla přijít dřív, než jsme si původně mysleli.
Nečekaný zvrat by pochod vedený vzpurným Prigožinem mohl přinést i do války na Ukrajině. „Je to změna, která potenciálně otevírá cestu k něčemu jinému, snad lepšímu, k nějakému skončení války v relativně brzké době. Ale na druhou stranu by byl nesmysl si zastírat, že stejný potenciál obsahuje i katastrofická rizika, že se někdo uchýlí k něčemu zoufalému, právě s vědomím, že už prohrál,“ varuje Michael Žantovský před přílišným optimismem. Navzdory tomu, že je nositelem medaile Za zásluhy o diplomacii a coby velvyslanec působil v USA, Izraeli nebo Spojeném království, je přesvědčen, že není možné najít diplomatické řešení s prezidentem Vladimirem Putinem a jeho nejbližší klikou a je zbytečné o něj usilovat. Nakloněni jednání by ale mohli být ti, co přijdou po něm.
„Existuje Rusko po Putinovi, což jsem si vždycky myslel, a vždycky jsem tomu věřil. Neznamená to nutně, že to bude lepší Rusko. Jsou i scénáře, podle kterých to může být horší, ale v podstatě si myslím, že jakýkoliv další vůdce, nebo jakékoliv další vedení Ruska bude mít jednak pádný důvod a jednak alibi zastavit válku proti Ukrajině, označit ji za Putinovu chybu, za jeho vinu a namířit ruskou politiku přece jenom trochu realističtějším směrem,“ říká s tím, že žádoucí je jít takové variantě naproti a získat na svou stranu jedince, kteří jsou naoko loajální s režimem, ale přitom z něj hledají cestu ven pro sebe, své rodiny, obchodní nebo politické zájmy. „Neumíme ovlivnit, jak konflikt mezi Putinem a Prigožinem bude krystalizovat, k jakému vývoji dojde ve vedení armády atd. Ale už víme, že v Rusku jsou i lidé, kteří s Putinem nesouhlasí, kteří čekají na to, až padne, kteří se budou snažit o něco jiného. Jedna z našich ne chyb, ale možná jednu věc, kterou jsme trošku zanedbali, je takové lidi hledat a komunikovat s nimi a být připraveni na to, co přijde potom,“ podotýká z vlastní zkušenosti z totalitního Československa.
O poznání radostnější je jeho vzpomínání na život mezi slavnými a mocnými po revoluci, který zaznamenal v nové knize S prominutím řečeno. Ve třinácti kapitolách v ní líčí „nesmazatelné zážitky“ s významnými osobnostmi světového dění: od Václava Havla, George Bushe staršího, Françoise Mitterranda, Margaret Thatcherové a Michaila Gorbačova přes nizozemskou a britskou královnu a Rolling Stones až po papeže Jana Pavla II. a 14. tibetského dalajlámu. Dělá to přitom s vtipem a nadsázkou, protože, jak sám přiznává, nechtěl působit jako „puchejř“ a taky chtěl přijít na jiné myšlenky. „Na jaře jsem prožil takové období deprese po těch dvou letech covidu a po ruském vpádu na Ukrajinu, že jsem měl pocit, že se potřebuju trošku odreagovat a trošku taky si dělat srandu, i když třeba ze sebe. Sám sebe by člověk neměl vynechávat. No, a tak vznikla tahle knížka,“ dodává.
Proč je třeba brát Putinova i Prigožinova vyjádření k víkendovým událostem s rezervou? Jak důvěryhodné jsou průzkumy ruské nezávislé agentury Levada Center? Koho omylem oslovil jménem Václava Havla? Nebo co ho naučili Izraelci a co Britové? Na tyto a další otázky odpovídal Michael Žantovský, mluvčí Občanského fóra, poté prezidenta Václava Havla, následně velvyslanec v USA, Izraeli a Spojeném království, politik a ředitel Knihovny Václava Havla, dnes poradce prezidenta Petra Pavla, respektive člen jeho poradního sboru pro zahraniční otázky, spisovatel, publicista a diplomat.
