Lihoviny jsou u nás jediným druhem alkoholu, který podléhá standardní spotřební dani. Zvyšovat ji proto navrhovala Národní ekonomická rada vlády jen o málo, a naopak v rámci ozdravného balíčku více daňově zatížit tichá vína a pivo, které v tomto ohledu za ostatními zeměmi zaostávají. Nestalo se, nešumivá vína byla z výčtu neřestí vyjmuta, což považuje sociolog Dan Prokop za problém, protože „když zvedáte spotřební daň na jeden alkohol a toho druhého se dají koupit dva litry za 45 korun, tak samozřejmě vytváříte motivaci přecházet k těm nedaněným alkoholům, které jsou ale stejně škodlivé,“ kritizuje výjimku, kvůli níž stát ročně přijde o 4 až 5 miliard daňových příjmů, které by majoritně získal od výrobců krabicového vína a zahraničních dovozců.
Argument, že zavedení spotřební daně na tichá vína by bylo likvidační pro malá vinařství, označuje Dan Prokop za účelový. Národní ekonomická rada vlády, které je členem, totiž doporučovala, aby se na vinaře s omezenou produkcí nevztahovala. „Vyňalo by to velkou část malých českých vinařů, a kdo by to platil, by byla zhruba desetina větších vinařů plus zahraniční dovoz, který v Česku tvoří asi 70 % prodeje vína, takže ten dovoz by ve skutečnosti platil drtivou část té spotřební daně a ti malí vinaři by tím nebyli poškozeni, naopak by mohli být podpořeni, protože by byli vyňati z té spotřební daně,“ říká sociolog a zakladatel výzkumné organizace PAQ Research. Fakt, že víno zůstalo jediným alkoholickým nápojem, na který nebyla uvalena žádná spotřební daň, pokládá za chybné politické rozhodnutí a přičítá ho lobby středních a velkých vinařů. „Škrtáme každou slevu na studenta za pár set milionů a necháme tam díru za čtyři, pět miliard, která by ještě pomohla redukovat škodlivé dopady konzumace alkoholu,“ vrtí nechápavě hlavou.
Neadekvátní je podle něj také progrese daňového systému, která místo aby posilovala a eliminovala zatížení nízkopříjmových osob, dělá pravý opak. „V posledních dvou, třech letech jsme vyškrtali 150 miliard daní – daň z příjmů, daň z nabytí nemovitosti, zavedení paušální daně u OSVČ, posun registrace k DPH – a to všechno pomohlo středně a vysokopříjmovým. A teď kus toho vracíme rovnoměrně. To znamená, že oproti době před třemi lety ti vysokopříjmoví jsou na tom pořád výrazně lépe, protože jim prospěli ty obrovské škrty daní, a ti nízkopříjmoví jsou na tom někdy o trošku lépe, někdy podobně a někteří na tom budou i hůř,“ upozorňuje na prohlubující se sociální nerovnosti.
Důsledky dlouhodobě neudržitelného systému pociťují na vlastní kůži i ti, které by si měl stát hýčkat, protože představují jeho budoucnost. Místo toho čelí tisíce dětí nedostupnosti vzdělání, což slovy Prokopa musí řešit ještě tahle vláda, pokud nechce přijít o voliče z řad rodičů. „Měli bychom překonat tu decentralizaci, že za to nese odpovědnost kraj, nebo obec, protože škody z toho, že se děti nedostanou na gymnázia, že nepůjdou na vysoké školy a ty přijdou o tolik talentů, kteří mohli pomoct české ekonomice, ty jsou vzdělanostní. To nenese ten kraj, to nese celá společnost, proto nemůžeme nechat podle mě tolik libovůle lokálním aktérům,“ je přesvědčený s tím, že je třeba začít diktovat shora, jaké mají být kapacity ve školách i školkách, kde by mělo mít od tří let každé dítě garantované místo.
Jaké důsledky bude mít nulová spotřební daň na víno? Jak předcházet švarcsystému, ke kterému současné nastavení motivuje? Proč je potřeba zajistit větší kapacity na středních školách se všeobecným vzděláním a co s nimi, až opadne populační křivka? Nebo ke kterým dalším reformám je nutné přistoupit? Na tyto a další otázky odpovídal Dan Prokop, člen Národní ekonomické rady vlády a sociolog PAQ Research.
