Zájem o český film ve světě roste, říká Karel Och, který je součástí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary už jednadvacet let, z toho posledních jedenáct vykonává funkci uměleckého ředitele, a tak má s čím srovnávat. „Trošku jsem před deseti, patnácti lety trpěl tím, když jsem viděl českého tvůrce se poflakovat po Varech v mírné kocovině, a když jsem se ho zeptal, jeho nebo jí, jestli něco viděl, tak bylo trapné ticho. To se změnilo,“ kvituje s povděkem, že prioritou současných mladých filmařů není návštěva barů, ale kinosálů, ve kterých sledují tvorbu svých kolegů. Právě přehled o ní tříbí jejich filmový jazyk, podněcuje odvahu a zvyšuje šance na mezinárodní úspěch. Letošní 56. ročník premiérově představí hned sedm tuzemských celovečerních novinek.
Film je tím, oč na nejprestižnějším filmovém festivalu ve střední a východní Evropě běží především. Fakt, že se Karlovy Vary první červencový týden stávají současně dějištěm bujarých večírků, jeho organizátory sice netěší, ale nezmůžou nic. „Určité aspekty festivalu žijí vlastním životem, festival sám – tak jako Cannes nebo Sundance – na to nemá absolutně vliv. Nemůže zakazovat určitým lidem, aby se pohybovali ve stejný čas, v místě, kde se koná festival, a rozjížděli si vlastní aktivity, které třeba s tím festivalem nemají nic společného. Samozřejmě se snažíme to nějakým způsobem limitovat a mít pod kontrolou,“ přiznává jeden z nich, umělecký ředitel Karel Och, a dodává, že o to víc chtějí každoročně vycházet vstříc skutečným cinefilům.
Letos se návštěvníci můžou těšit na 140 celovečerních snímků, přičemž 33 z nich bude uvedeno ve světové premiéře. „Soutěžní filmy nám k naší radosti už zejména producenti či režiséři nabízejí sami. Z těch zmíněných 33 filmů napříč hlavním programem máme hned 13 navrátilců, což nás vždycky těší, když ta předchozí zkušenost filmaře byla taková, že se rozhodne vrátit do Karlových Varů,“ přibližuje Och, jakým způsobem se rekrutují zástupci do tří hlavních sekcí. Soutěžní výběr pak spolu se čtveřicí kolegů z programového oddělení doplňují cca sedmdesáti nejlepšími filmy sezony, které viděli v Cannes, Benátkách, Berlíně nebo na jiných filmových festivalech.
Kromě nadšení, které věří, že bude letošní plně post-pandemický ročník provázet, bude jeho program reflektovat i dvě neradostné události: smrt dlouholeté umělecké ředitelky karlovarského festivalu Evy Zaoralové, na kterou Och ve funkci navázal, a válku na Ukrajině. Do sekce Industry budou zařazeny projekce tzv. Work in Progress, ještě nedokončených ukrajinských filmů, kterým chybí finance, zahraniční agent nebo distributor a které by byly standardně k vidění na filmovém festivalu v Oděse, jenž se letos nekoná. Umlčení ruských tvůrců a jejich bojkotu po zvážení všech pro a proti v plánu není.
Jak je možné zůstat věrný vlastnímu vkusu, a přitom se jím v programové skladbě nenechat omezovat? O kterých českých filmech se na 56. ročníku bude mluvit? Jak si udržet odstup od náročných psychologických dramat, když je potřeba je vidět bez výjimky? Který snímek si vysloužil za posledních dvacet let nejdelší potlesk a na co se letos těší on sám? Odpovídal Karel Och, umělecký ředitel Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Pokud vás baví rozhovory s filmovými profesionály, můžete se těšit brzy na další a v mezičase hlasovat pro Prostor X v anketě Podcast roku – zde. Díky za Váš čas i podporu!
