„Jsem typický škatulkový herec, takže jsem buď Matěj Jordán z Ulice, nebo Julius Lavický,“ odkazuje herec a režisér Jakub Štáfek na dvě seriálové role, kterým vděčí za svou popularitu. I když vděčí… „Spousta lidí má pocit, že když na vás každý den léta koukají na televizní obrazovce, že jste součástí jejich domácnosti, a podle toho k vám taky přistupují. Často neumí pozdravit, poprosit, poděkovat a zároveň od vás něco chtějí,“ říká s tím, že na familiární žádosti, které postrádají elementární slušnost, záměrně dětinsky odpovídá: „A jak se říká?“ Dokud dotyčný nepoprosí, nefotí se. Uvědomuje si, že kontakt s fanoušky je součástí jeho profese, ale cvičenou opicí být nechce. Jakkoli arogantně to může působit.
Překvapení a zadostiučinění, tak popisuje úspěch filmu Vyšehrad jeho spolurežisér a představitel titulní role Julia Lavického Jakub Štáfek. Od prvotního nápadu navázat na stejnojmenný internetový seriál celovečerním snímkem uplynulo šest let, během nichž absolvovali tvůrci nespočet schůzek, aby získali potřebné finanční prostředky na realizaci. „Spousta marketingových ředitelů z nějakých korporátů byla nakloněná, a pak od toho vždycky dali trochu ruce pryč, protože se báli, neměli úplně koule na to se spojit s něčím tak kontroverzním, jako jsme my. Těch klacků pod nohy nám bylo naházeno za tu dobu relativně dost a o to víc to potom těší, že jsme z té cesty nějakým způsobem neuhnuli a že jsme si šli za svým,“ přiznává Štáfek, který se bál i toho, že diváci na postavu excentrického fotbalisty zapomenou. Nestalo se. Po měsíci v kinech vidělo Vyšehrad na půlmilionu diváků a suverénně kraluje žebříčku návštěvnosti českých kin.
Rekordní počet návštěvníků přičítá několika faktorům. Jedním z těch hlavních je podle něj dvouletá pandemie, kterou „vystřídala“ válka, takže důvodů zasmát se nebylo a není mnoho. Lidi se ale chtějí bavit a Vyšehrad je nekorektního humoru plný. „Pohybujeme se na hraně, možná i za hranou. Ta věc je kontroverzní v téhle době, kdyby vznikala v 90. letech, kdy tady byly České sody a potom se pokračovalo Tele Telem, tak se o tom vůbec nemusíme bavit, byla by to prostě trhlá komedie, která není kontroverzní, protože byla součást té doby. My se koneckonců otevřeně vyjadřujeme k tomu, že naše reference jsou filmy z Hollywoodu 90. let, kdy si v Americe tvůrci mohli dělat víceméně všechno. Dneska už by to asi s tím utahováním šroubů tolik nešlo, slovo ‚negr‘, by jen tak zaznít nemohlo,“ myslí si a naivně doufá, že by jeho Lavi mohl zafungovat i jako odstrašující příklad toho, jak se nechovat.
Pro autentičnost role ostatně svého času udělal Štáfek maximum. „Asi jsem byl taky trochu dement,“ hodnotí zpětně roky nezodpovědného životního stylu, kdy podle svých slov sbíral data, aby se mohl posunout. „Neuměl jsem říkat ne a měl jsem pocit, že si nesmím nechat ujít jakoukoliv párty, což samozřejmě teď vím, že byla hloupost,“ připouští s tím, že coby táta roční dcery řeší, co si o něm jednou přečte a věří, že proto, co bylo před jejím narozením, bude mít pochopení.
Hodnotit, jak ho její příchod na svět změnil, považuje za předčasné, otcovství se pořád učí. Nejvíc trpělivosti, která mu není vlastní. A taky omezil pracovní aktivity, aby byl víc doma. „Nejsem člověk, který si žije na vysoké noze, jsem relativně skromný a fakt si myslím, že všechno mám a nic víc vlastně nepotřebuju. Nepotrpím si na luxusní káry, nerozhazuju a pamatuju si období, kdy jsem moc nevydělával a dokázal jsem přežít. Obecně mi to měření kvality života podle peněz přijde úplně absurdní. Ono to samozřejmě dokáže spousta věcí vyřešit, ale není to záruka toho, že s prachama budete mít fajn život,“ dodává.
Jak ho ovlivňují recenze, kdy se vrátí do boxerského ringu, které role ho zajímají a co ho výhledově čeká v osobním i pracovním životě, prozradil v rozhovoru pro Prostor X herec a režisér Jakub Štáfek.
