„Uvědomuju si limity lidové zábavy, mám s tím zkušenost osm let a vím, co publikum zhruba baví, ale dáváme si s klukama pozor na to, abychom tomu nešli naproti a snažili se především bavit sami sebe,“ přiznává otevřeně herec a režisér Igor Chmela, kterému se během posledních třech let nadšení z rozehrané Partičky začalo vytrácet. Proto stálou sestavu opustil a vrací se do ní příležitostně. Nepopírá přitom, že i z finančních důvodů. S nadsázkou celému uskupení vlastní přitom dodává, že účinkováním v recesistické show si splnil také svůj herecký sen. Vděčí za to výzvě jednoho z diváků, aby ztvárnil pytel exkrementů. „Říkal jsem si, že je to nabídka, která se neodmítá, že to zkusím. Pojal jsem to velmi šarmantně, byl jsem pytel hoven, který voněl a mluvil francouzsky. Obrátil jsem tu vulgaritu v něco, co by mě mohlo bavit. Někdo touží si ještě zahrát Hamleta, nebo Macbetha a já už vlastně po ničem jiném netoužím. Zahrál jsem si pytel hoven.“
„V rámci Partičky si servítky nebere. Zároveň si uvědomuju, že to, co jsme třeba zkoušeli, nebo dělali před dvěma lety, tak teď začíná trošku zavánět tím, že už by nám to takzvaně neprošlo. Ten tlak na korektnost mi přijde strašidelný,“ říká Igor Chmela s tím, že nepatřičně se společnost chová nejen, pokud jde o humor, ale i o smrt. Zatímco v prvním případě reaguje přehnaně, v tom druhém je naopak netečná. A právě tématu lidské konečnosti se herec a nově také režisér věnuje ve svém režijním debutu Barcarole. „Ten film nebude o smrti. Bude v něm nějakým způsobem přítomna, protože tam dojde k tomu, že umřel jeden důchodce, ale na stáří, což je přirozená věc, i když velmi smutná. Ale je spíš o životě, hlavní hrdinkou je mladá holka, která je s tím konfrontovaná. Neměla by to být demonstrace marnosti,“ přibližuje děj snímku, který by se měl začít natáčet v únoru i díky podpoře drobných dárců. Ti ho prostřednictvím dárcovské platformy Donio zafinancovali částkou bezmála 370 tisíc korun a bez jejich přispění by snímek vznikal „za horších než studentských podmínek.“
Peníze jsou přitom tím, co do jisté míry ovlivňuje i jeho hereckou kariéru. Netají se tím a přiznává, že kdyby nemusel platit hypotéku a školné dětem, některé nabídky by odmítl. „Samozřejmě, je to obživa. A diskuze o tom, že jsem umělec a netočím seriál, který má víc než šest minisérií, je trošku falešná. V našem českém rybníku si tohle může dovolit jen pár herců, to zaprvé. A za druhé, nikdy jako herec nevím, jestli se z uzavřených 30 dílů nestane 260dílný seriál. Znám nástřel seriálu, o čem má být moje postava, k čistému textu se většinou člověk dostane, až když se podepíše smlouva. Někdy ani nevíte, kdo to režíruje, protože se střídají tři režiséři, takže ani to, jak to dopadne,“ popisuje realitu tuzemské seriálové produkce.
Tím, čemu se s přibývajícími roky snaží na place vyhýbat, jsou nepřiměřeně excentričtí režiséři. „Hůř snáším, když vidím, že se někdo trápí takovým způsobem, který si myslím, že není úplně vhodný k tomu, o co se pokoušíme. Nejde o život, není to transplantace ledviny, je to opravdu, v uvozovkách, jenom divadlo,“ konstatuje a pochvaluje si přitom spolupráci s Jiřím Havelkou na jeho nové komedii Mimořádná událost.
Proč odmítl účinkovat v kampani placené miliardářem, s čím se coby spolumajitel divadla Verze musí potýkat nebo co vedlo k tomu, že první jeviště, na kterém jako herec stál, bylo to v Národním divadle, prozrazuje Igor Chmela v rozhovoru pro Prostor X.
