Zabíjení civilistů, mučení a znásilňování v ukrajinské Buči, z nichž ruskou armádu usvědčují záběry a svědectví těch, kdo přežili, jsou podle bezpečnostně-politického analytika Martina Svárovského selháním Západu. Město, které bylo označeno za „novou Srebrenicu“, totiž není ojedinělým dějištěm hororových scén. Že k válečným zločinům dochází v Mariupolu i přilehlých vesnicích, v okolí Charkova a dalších měst, věděl od svých ukrajinských zdrojů. Není tak pochyb, že informovány byly i západní zpravodajské služby. Strach vojensky zasáhnout byl ale silnější a Rusko toho využilo a stále využívá. Ostatně strach je jediná účinná zbraň, která mu zbyla. Důležité je nenechat se dál zastrašovat a podpořit Ukrajinu masivní dodávkou zbraní. Rychlá porážka Putina je totiž i v našem zájmu a příští tři týdny budou rozhodující.
„Už zhruba tři týdny tvrdím, že to přerostlo dimenzi konfliktu mezi dvěma zeměmi. Je to střet civilizace s barbarstvím a jsou ohroženy samotné hodnoty, na kterých stojí západní společenství i naše multilaterální organizace,“ říká bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský, který je přesvědčen, že Západ se měl do války vojensky zapojit. V úvahu připadalo vyhlášení limitované bezletové zóny nad západní částí Ukrajiny, která by ochránila uprchlické a dodávkové trasy a automaticky by neznamenala zahájení vojenských operací proti Rusku. Ty by neinicioval ani letecký most do Mariupolu. Obojí by se odehrávalo na ukrajinském území na pozvání ukrajinské vlády a Rusové by měli možnost do střetu nejít. A podle Svárovského by nešli. A pokud ano, tak by prohráli.
Místo toho selhávají spojenci, zatímco Rusové uplynulé dva roky, během kterých celý svět paralyzovala pandemie, nezaháleli a důkladně si nastudovali reakce západní společnosti na ni, aby mohli rozehrát psychologickou hru. „Z vojenského hlediska mohli vojska na Ukrajinu nasunout za dva, tři měsíce, oni je tam nasouvali rok a pozorovali. To znamená, že ta operace je i do velké míry psychologická a tady narazila na určitou míru strachu v západní společnosti, a to znemožnilo nějakou akceschopnost. Je to celý komplex věcí, ze kterého nemůžeme vinit jenom politiky, ale musíme se zamyslet sami nad sebou, jestli náš strach, možná naše neochota riskovat se na tom taky nějakým způsobem nepodílí,“ zamýšlí se Svárovský.
Na bojišti jde teď o Donbas, větších cílů není podle něj ruská armáda schopná dosáhnout. I jeho držení by ale mohlo sehrát klíčovou roli, a to v další z forem války, kterou Rusové vedou – v té hybridní. „Pokud k té porážce nedojde, pokud zůstanou na Donbasu, zachovají si schopnosti ohrožovat Ukrajinu, zejména raketovými a dělostřeleckými útoky, ale i vysoce mobilními jednotkami, tak se lidé na východ od Dněpru nebudou chtít vrátit. Já bych se nevrátil, kdybych věděl, že mám 100 km za domem armádu, která nevím, kdy na mě zaútočí. Může to skončit tak, že místo 85 % se jich vrátí 50 % a náš systém začne mít velmi rychle problémy a oni znovu sáhnou k vlivovým operacím, dezinformacím. Navíc ještě jak jsou finančně a materiálně oslabení, tak si možná nebudou moct dovolit takové vlivové a dezinformační operace ve Spojených státech, ve Francii, v Německu, ale budou se soustředit tady na tu oblast, kde mají přece jenom trochu know-how. Do dvou, do třech měsíců se dočkáme toho, že tady budou různé falešné zprávy, a víme, co dokážou. Už tady jsou, ale může jich být ještě daleko víc, a proto je rychlá porážka Putina v našem zájmu,“ nastiňuje možný vývoj. Šance, že ho Ukrajina zvrátí ve svůj prospěch, vidí jako 60%.
Jaké jsou skutečné ukrajinské ztráty a proč se o nich nemluví stejně jako o těch ruských? Jak by se do války měla zapojit česká armáda? Kdo má právo zahájit mírová jednání? A proč nemůže Putin zmáčknout obávané „červené tlačítko“? Na tyto a další otázky odpovídal v Prostoru X bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský.
