Žádný oběd není zadarmo. To je takový obrat v angličtině, v originále „There's no such thing as a free lunch“, jak jsem si ověřil v encyklopedii. Tím se chce říct, že nemůžeme něco dostat a nic za to nedat. To se dá vztáhnout jak na světovou ekonomiku, tak volební koblihy a balónky. Už máte předplaceno, tak klidně jezte a běžte si ještě přidat, oni to rozdávající ze svého stejně neplatí.
Celý ten stranický mejdan totiž platíme ze svých daní, neb stát – tedy my – dává stranám příspěvek. O kolik jde? Jak říká zákon, „politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 100 Kč“. Stovka za hlas, to už jde. Představte si, jak by se lidé tvářili, kdyby to měli zaplatit na dřevo. Hezky před vstupem by za volební lístek museli dát stovku. Přitom to tak vlastně je, jen to není na první pohled vidět. Pokud si tedy někdo myslí, že strany vytrestá svou neúčastí, je mimo. Stejně jim přispěje, jen se zřekl možnosti mluvit do toho, komu nasype. Kolem 33 procent lidí tak zaplatí a pak si to nijak neužijí, protože k volbám se nechystají. I když si třeba vzali během kampaně balónek nebo koblihu, za stovku je to málo, to se nevyplatí. Je racionálnější jít volit, protože tím tu stovku aspoň nasměrujete tam, kam chcete.
Taková Strana svobodných občanů už rovnou apeluje na lid tímto způsobem. Říká asi tohle: Máme sice asi jen procento preferencí, ale když dostaneme aspoň 1,5 procenta, tak nám tím přispějete, takže ztracený hlas to není.
To se samozřejmě týká všech trpasličích stran, aby to nevypadalo, že tu chci přisypat jen panu Machovi a jeho straně, co si lidé asi přesně nepamatují, jak se jmenuje, a co si o ní pan prezident možná myslel, že to bude dobrý kůň, ale je to zatím jen takový chromý poník.
Takže pokud jde o racionální motivaci volit, když jste jen jedni z miliónů, lze říci asi dvě věci. Může se stát, že výsledek ovlivní pár set hlasů jako posledně. To už je lepší poměr. A stovka je stovka, tu přece není rozumné nechat propadnout, ale dát ji aspoň těm, kdo představují menší zlo.
A nenadávejme na současné zvrhlé poměry. Tohle napsal Karel Čapek v roce 1925 v článečku nazvaném Co stály volby ve starém Římě. Říká tam: „Tak nachlup nebo spíše na sestercius to ovšem nevíme, stejně jako se nikdy nedozvíme, nač přijdou které straně volby u nás; ale drahé to bývalo už tehdy. Nejenže kandidát rozdal velké peníze mezi lid, nýbrž vítěz byl mravně povinen, aby z vděčnosti uspořádal římskému lidu skvělé slavnosti; kdyby to neudělal, byl by konec jeho politické kariéry.“ A dále se dozvídáme, že v roce 61 před Kristem „přišel volební boj tak draho a konkurující strany si musily vypůjčovat tolik peněz, že během voleb stoupla úroková míra ze čtyř na osm procent“.
Pořád to samé. Jen ty slavnosti pro lid už asi po volbách nebudou. Kde bychom na to vzali.
