Tradičním pochodem centrem Prahy vrcholí Prague Pride, duhový festival lidí z LGBT+ komunity. A slovo tradice se i letos dostalo do podtitulu letošního ročníku. Odkazuje tím na tradice podobných pochodů, které se v USA konaly od 60. let minulého století. Pochodem vrcholí týdenní festival, který byl plný koncertů, přednášek, divadelních představení a koncertů. Ty se odehrávaly především v tzv. Pride Village na Střeleckém ostrově. V pochodu Prahou jdou tisíce lidí, v jejich čele pak členové organizačního týmu v krojích (odkazující na podtitul festivalu "Tradičnější, než si myslíte") a vládní představitelé - ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a Ivan Bartoš (Piráti). Dění přímo z pochodu glosuje živě Martin Bartkovský.
Lidé tu mají na sobě všechno možné. Za nejodvážnější kousek outfitu považuji lodičky na vysokém podpatku, které měl dvoumetrový muž. Bolí mě nohy jen si na to vzpomenu.
Zastavujeme na chvíli v Celetné, snad si odpočine.
Stojím v hloučku LGBT+ lidí z Plzeňského Prazdroje. Že nenabízejí plechovky kolemstojícím (konkrétně mně) považuji za vyloženě nešťastné!
Stále stojíme v Celetné. Konkrétně já u muzea mučících nástrojů. Několik lidí za mnou vypadá, že už byli uvnitř.
Jen jsem to dopsal, vyrážíme na Staroměstské náměstí.
Na konci Celetné je další plošinka s DJem. Už chápu, proč jsme tak dlouho stáli. Ivan Bartoš zase musel tančit!
Pochod krouží kolem obnoveného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Mám pocit, že husité (kteří byli proti sloupu) se teď katolíkům (zastánci sloupu) trochu smějí.
Za mě tam ten sloup vypadá prostě dobře.
Zase stojíme, Bartoš zase tančí.
V čele průvodu jsou i tváře dvou zavražděných mužů z bratislavského klubu Tepláreň.
Jdeme Pařížskou. Rakušan i Bartoš se odpojili. Asi nakupovat. Hřib, Lipavský (oba Piráti) a Jan Berki (STAN) zůstávají.
Tak Bartoš je zpět. Rakušana nevidím. Konec politického okénka.
Průvod dál pokračuje Pařížskou. Vše v klidu. Občas si někdo pískne, bubeníci bubnují, teplota stoupá.
Jsme u Čechova mostu. Další DJ vítá čelo pochodu konfetami. Je před námi obávané stoupání a já mám pocit, že začínám tušit, co se odehrává v hlavách jezdců Tour de France když se blíží Tourmalet.
U DJ probíhá další pauza. Odpočinout a vzhůru na Letnou.
Když vidím to množství námořníků v průvodu, začíná mi být líto, že Česko nemá válečnou flotilu.
Jinak je tu i poměrně dost dětí a docela je to baví. Traumatizované jsou od pohledu méně, než když ulice na Mikuláše brázdí hloučky čertů s petardami.
Chvíli jsem se divil, proč pochod skanduje „horká káva”.
Ale jsem jen dlouho na sluníčku bez vody. Skandují „rovná práva”
Hodně lidí tu v průvodu nabízí FREE HUGS tedy objetí zdarma. Vzhledem k počasí a tomu, že mám na zádech malý vodopád, to považuji za velice odvážnou aktivitu.
Ten průvod je strašně dlouhý. Je přes celou Pařížskou, Čechův most a čelo je už na schodech na Letné. Až zase bude Jindřich Rajchl blouznit o tom, že zorganizoval před (ne)blokádou vlády největší pochod od r. 1989, ukažte mu fotky z dneška…
Most i Letná obleženy…
Pochod je tak dobře organizován, že na nábřeží projíždějí i tramvaje, protože organizátoři s policií řídí přechod kolejí. To se u jiných pochodů a blokád moc nestává.
Když se lidé ptají, proč má tenhle pochod smysl, tak je to tenhle pohled ze schodů na Letnou. Lidé z LGBT+ komunity potřebují vědět, že nejsou sami. A to nejen v Praze, ale i v Kardašově Řečici nebo Golčově Jeníkově.
Nebo jak to radostným výkřikem shrnula dívka vedle mě s duhovou vlajkou kolem ramen: „Teplejch jak nasráno!”
