„Ti říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž.“ Věta z filmu „Ecce homo Homolka“, kterou Josef Šebánek alias děda Homolka nabádá svého syna Ludánka k neústupnosti a odhodlání ubránit si před svou ráznou ženou Heduš výlet na fotbal, už zlidověla a baví diváky i po 47 letech od natočení prvního dílu slavné homolkovské trilogie. Představitel Ludánka – herec František Husák – už však plody svého umění nevychutnává. Známý umělec, který by letos oslavil své 80. narozeniny, totiž zemřel přesně před 25 lety, na následky zranění způsobených neznámými útočníky.
František Husák se narodil 24. května 1936 v Praze. Rodiče z hubeného vytáhlého chlapce chtěli mít úředníka. O to s větší nelibostí nesli, když se přihlásil do hornického učiliště. Sen o hornické kariéře však brzy vzal za své. Po roce Husák přešel na vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. Po maturitě se chtěl věnovat studiu medicíny, jenže nebyl přijat.
Na vojně se pomalu začal věnovat divadlu a recitaci. Na popud tehdy velice populárního herce Františka Vnoučka se rozhodl pro herectví a studia na DAMU ukončil v roce 1959. Do roku 1965 pak působil v ostravském divadle Petra Bezruče, odkud přešel do pražského Činoherního klubu. V roce 1983 přijímá angažmá v pražském divadle Na zábradlí, v němž hraje až do své smrti.
Diváci znají Františka Husáka především jako nezapomenutelného Ludánka z Papouškovy satirické trilogie o rodině Homolkových. Po boku Josefa Šebánka, Heleny Růžičkové a Marie Motlové v ní zpodobnil zápecnictví a křupanství obyčejné české rodinky v nastupující době normalizace. Během třiceti let pak sehrál desítky větších či menších rolí v rozličných filmech a seriálech. Mezi nejznámější jistě patří Jáchyme, hoď do stroje, Sestřičky, Vlak dětství a naděje, Jen o rodinných záležitostech, Lékař umírajícího času nebo Jára Cimrmann ležící, spící.
Husák byl velmi křehkou až plachou osobností, trpěl depresemi, které pak přemáhal alkoholem. Jeho někdejší herecký kolega Pavel Landovský po čase vzpomínal, jak se Husák snažil svoji závislost před svými kolegy utajit. „Franta sliboval, že nebude pít a nepil. Ale každý večer byl ožralej. Pak jsme zjistili, že má na horním hajzlu v nádobce na splachování flašku vodky. Poznali jsme to podle toho, že se tam ozvala strašlivá rána. Když to tam dával zpátky, tak se smekl a spadnul do toho hajzlu. Pak jsme to prohledali a tam skutečně byla flaška vodky. Vždycky ji vytáhl, cvakl si,“ vzpomíná. Časem k pití Husák přidal i prášky.
Nicméně chtěl se sebou ještě něco udělat a proto se rozhodl odejít na léčení, ale to jeho stavu nepomohlo. Naopak, v léčebně byl často sám a zpřetrhal během něj poslední kontakty, které měl.
František Husák umřel předčasně 8. listopadu 1991 v jedné z pražských nemocnic na následky zranění od neznámých útočníků z února téhož roku. Bylo mu 55 let a zůstala po něm bohatá kytice filmových rolí, které baví diváky dodnes.
