V úterý 1. listopadu proběhne v pražském kině Lucerna slavnostní zahájení 12. ročníku projektu Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách. Během večera předají Daniel Herman, Magda Vášáryová, ukrajinský aktivista Hennadij Afanasjev a další osobnosti kultury Cenu Příběhů bezpráví lidem, kteří se postavili komunistickému režimu. Slavnostní předávání cen zahájí Bohuslav Sobotka, během večera vystoupí zpěvačka Emma Smetana.
Letošní laureáty nominovali žáci základních a středních škol a posléze je vybrala studentská porota: jsou jimi Ondřej Karel Frgal in memoriam, Jiří Světlík a František Teplý. Projekt Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách seznamuje žáky a studenty s moderními československými dějinami – na téměř šesti stech českých základních a středních školách se budou během listopadu již podvanácté konat filmové projekce a besedy s pamětníky, historiky i filmaři. Žáci a studenti dostanou tentokrát příležitost seznámit se s příběhy lidí, kteří byli přinuceni v minulém století z různých důvodů opustit své domovy.
„Naše moderní dějiny jsou mimo jiné dějinami útěků a vyhánění, což si možná málo uvědomujeme a připomínáme,“ říká Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách, ze společnosti Člověk v tísni, který projekt pořádá. „Téma letošního Měsíce filmu na školách jsme zvolili s ohledem na aktuální migrační krizi. Uvědomujeme si, že je od československých útěků během dvacátého století v řadě ohledů odlišná a jsou s ní spjatá mnohá rizika. To ovšem neznamená, že neexistují podobnosti.“
Školy, které se k projektu připojí, získají DVD s filmy popisující osudy lidí spojené tématem nuceného odchodu z domova. Snímek Zabíjení po česku (D. Vondráček, 2010) se věnuje poválečnému odsunu Němců, Tajné akce StB: Akce Kláštery (J. Novák, 2008) přesidlování a internaci řeholníků a řeholnic, Swingtime (J. Polišenský, 2006) provokacím StB vůči těm, kteří chtěli odejít do zahraničí, a Příběhy železné opony: Dráty, které zabíjely (J. Novák, 2005) či Příběhy železné opony: Opona dokořán (J. Novák, 2006) emigraci a budování hranice z ostnatých drátů.
Od 1. do 30. listopadu bude v Langhansu – Centru Člověka v tísni k vidění také výstava Z místa, kde žijeme s plakáty zachycujícími osudy vystěhovaných a vězněných lidí či nucených emigrantů. Mozaiku jejich příběhů sestavily týmy žáků a studentů, které se vydaly po jejich stopách. „Na konci třicátých let se o zoufalý únik z Československa pokoušeli židé, ze země prchali vojáci, intelektuálové, odpůrci nacismu. Po skončení druhé světové války muselo zemi opustit více než dva miliony Němců. Když v únoru 1948 provedla komunistická strana převrat, před totalitou prchaly další desetitisíce lidí a další mnohatisícová vlna útěků nastala po sovětské okupaci v srpnu 1968,“ komentuje téma výstavy Karel Strachota.
Letošními laureáty Ceny Příběhů bezpráví jsou:
Ondřej Karel Frgal, in memoriam
Páter, který v květnu roku 1949 v sokolovském klášteře ukrýval pronásledovaného kněze Marka z Litomyšle. Mimo to zde také nechal přenocovat dva studenty, kteří se chystali přejít hranice. Jejich převaděč ale všechny udal, a tak byl páter Frgal odsouzen k dvanácti letům vězení. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a až do důchodu musel pracovat jako dělník.
Jiří Světlík
Už za okupace byl Jiří Světlík pro obvinění z velezrady vězněn nacisty. V padesátých letech se zapojil do skupiny, která v lágrech na Slavkovsku pomáhala vězňům; sháněl jim potraviny a zprostředkovával spojení s domovem. Byl však odhalen a v roce 1952 obviněn z vlastizrady a vyzvědačství. V komunistických kriminálech strávil deset let.
František Teplý
Pan Teplý se v padesátých letech zapojil do organizace ilegální křesťansko-demokratické strany. V roce 1953 byl za svou činnost zatčen a po brutálním vyslýchání odsouzen ke čtrnáctiletému vězení. Prošel si nelidskými podmínkami v uranových dolech na Jáchymovsku. Po návratu z vězení v roce 1960 se nemohl vrátit k učitelské profesi a pracoval pouze na dělnických pozicích.
