Čtecí dílny, o dva roky delší život, lepší studijní výsledky: projekt Čti za nároďák! buduje dlouhodobou strategii
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Pilotní fáze komponovaných dní projektu Čti za nároďák! je u konce. Ve vědeckých knihovnách pěti krajů se v průběhu září a října uskutečnila setkání příznivců četby, odborníků a odbornic, nakladatelů a nakladatelek, expertů ze škol, zaměstnanců knihoven, ale samozřejmě hlavně dětí a jejich rodičů. Hovořilo se mimo jiné o přínosech čtení pro jednotlivce i společnost i o tom, jak společně podpořit rozvoj čtenářství v České republice, ale také se s vrcholovými sportovci a populárními umělci rozebíraly jejích čtenářské vášně a návyky.
Proč je čtenářská gramotnost klíčová pro celou společnost? Co skutečně funguje při motivaci dětí i dospělých pro čtení? Jak vytvářet prostředí, ve kterém se čtení stává přirozenou součástí života, a proč je respekt k individuálním čtenářským prožitkům jedním z předpokladů dlouhodobého rozvoje čtenářství? Všechny tyto otázky a mnohé další řeší iniciativa Čti za nároďák!, dlouhodobý, apolitický a nekomerční projekt zaměřený na systematickou podporu čtenářství jako klíčového předpokladu vzdělanosti, společenského rozvoje, duševního zdraví a dlouhodobé konkurenceschopnosti České republiky. Projekt je iniciován a koordinován profesní organizací Svaz českých knihkupců a nakladatelů, která dlouhodobě zastřešuje knižní sektor a rozvoj čtenářské kultury v České republice. Záštitu poskytl prezident České republiky Petr Pavel, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Unie vydavatelů i jednotlivé kraje.
Kdo čte, ten může žít o dva roky déle
Do debaty Čtení pro radost se podle manažera kampaně Čti za nároďák! Ondřeje Beniše zapojilo 192 pedagogů, knihovníků a studentů, do Tréninku s Knihákem se zápalem vstoupilo 210 dětí a na talkshow Knihákoviny se přišlo podívat a s ambasadorem kampaně Jakubem Kohákem a jeho hosty se pobavt i poučit 507 návštěvníků z široké veřejnosti. Do Knihákovin přijalo pozvání patnáct osobností, mezi nimi třeba spisovatelky Petra Klabouchová, Lucie Hlavinková, Kateřina Surmanová, sportovkyně Zuzana Hejnová, Lucie Šafářová, kouč a mentor Marian Jelínek nebo frontman kapely Chinaski Michal Malátný.
"Čtenářská komunita se zmenšuje a míra nebo význam čtení ve společnosti, ačkoliv by podle našich výzkumů měl být naprosto prioritní, setrvale klesá," konstatoval na liberecké debatě spisovatel Martin Vopěnka. "Ale já osobně jsem pod vlivem rešerší a vím, že kdo čte, ten může o dva roky déle žít. A já strašně rád žiju, takže jsem poslal Netflix na vedlejší kolej. A skutečně to na mě mělo ten vliv, že jsem se vrátil k pravidelnějšímu čtení večer. Jako spisovatel moc číst nemůžu, když píšu, ale jsou to vzácné chvíle a vůbec si nemyslím, že by to nepatřilo k dnešní době."
Martin Vopěnka naráží mimo jiné na průlomovou studii Yale School of Public Health, kdy dvanáctileté zkoumání 3 635 lidí ve věku 50 a více let spojilo pravidelné čtení knih s průměrně o 23 měsíců delším životem oproti nečtenářům, a to i po zohlednění vzdělání, příjmu, zdraví, deprese a kognitivních schopností. Také aktuální výzkum University of Cambridge s více než 10 000 mladých účastníků spojil čtení pro radost od raného věku s lepší pozorností, pamětí a dalšími kognitivními funkcemi, s lepším duševním zdravím, delším spánkem a menším množstvím času stráveným před obrazovkami. U dospělých je čtení spojováno s nižším stresem, relaxací, větší empatií a otevřeností vůči pohledu druhých. Ze společného čtení i díky čím dál populárnějších knižních klubů pak profitujeme i sociálně, tříbíme si kritické myšlení, ladíme argumentační a prezentační schopnosti.
Čtení mimo jiné rozvíjí i představivost. Co ale třeba čtení a soustředění?Psycholožka a zakladatelka projektu Terapie čtením Veronika Fiedlerová v Liberci uvedla: "Zásadní dovedností pro dnešní dobu je práce s pozorností a tady by nám mohlo hodně pomoci hluboké čtení; přičemž čtení, které v dnešní době převládá, je čtení digitálních formátů, rychlých, velmi často vizuálních informací. K pozornosti máme čerstvá data z PISA 2025, což je mezinárodní šetření čtenářské gramotnosti patnáctiletých žáků, a tam je zřejmé, že čtenářská dovednost klesá - máme už 27 % žáků nebo studentů ve zmíněném věku, kteří neučtou ani základní úroveň. Čeho si však tolik nevšímáme, jsou zjištění, která tak nesouvisí s kognitivní úrovní. V testu se ukázalo, že se zvyšuje podíl rychlých chybných odpovědí: dochází k tipování, kdy dítě ztrácí trpělivost, nedočte text a lupne tam áčko, céčko, prostě namátkou vybere nějakou odpověď. A stejně tak žáci nemají s kým své čtenářské zážitky sdílet."
Blahodárné dílny čtení
V souvislosti s tím napadne snad každého otázka, zda má vliv na čtenářskou kompetenci i kratší čtení, třeba jedna stránka denně, nebo přetržité čtení kratších textů. Petra Kumstová se obává, že nikoli: "U čtení by nám mělo jít o pravidelnost a kontinuálnost; donutit dítě přečíst každý den stránku a doufat, že to bude mít efekt, nemá smysl. Děti musejí chtít číst, prožít u četby něco hezkého, pak budou chtít číst samy. Ve školství na to podle mé zkušenosti existuje metoda, dokonce lék. My už dlouho provozujeme dílny čtení. Ač to zní hodně volně, mají striktní pravidla, a když se všechna dodržují, fungují. Děti přivedou ke čtení a hlavně k prožitku z něj. U dílny čtení jde o to, aby děti nějakou chvíli četly. Ony samy, když pak chceme o přečteném hovořit, říkají: My chceme ještě číst! Pokud jim dopřejeme dvacet minut souvislého, hlubokého čtení, zaručíme, že se do čtení ponoří, nic je neruší a ony z toho mají ten správný prožitek a chtějí mít čtecí dílny pořád! Ano, některé kolegyně učitelky se diví, když jim řeknu, že jednu hodinu týdně je dobré věnovat dílnám čtení: My pak nestihneme mluvnici, to nemůžeme, říkají. Ale ona se tahle jedna hodina čtení zúročí i v ostatních oblastech češtiny."
