Historické milníky i kultovní hity. MFF KV představí Návraty k pramenům a Zvláštní uvedení – Classics
Filmová historie se letos ve Varech představí ve dvou rovinách. Zatímco tradiční sekce Návraty k pramenům se v rámci oslav 60/80 zaměří výhradně na slavné snímky z předchozích ročníků, které pevně spoluvytvářely identitu a pověst festivalu, sekce Zvláštní uvedení se letos rozroste o novou odnož Classics. Ta divákům nabídne jedinečnou možnost zhlédnout v premiérách restaurované klenoty světové i domácí kinematografie, od Cassavetesova Zavraždění čínského bookmakera přes Ondříčkovo Šeptej až po nejnovější dokumenty mapující osudy nekompromisních filmových excentriků.
Zvláštní uvedení - Classics
Exkluzivní sekci filmů vážících se k historii kinematografie zdobí hned několik premiér. Autor soutěžního snímku Pramen Ivan Ostrochovský přiveze do Karlových Varů i dokument Igor a potom, neobyčejný portrét výjimečného slovenského kameramana světového renomé Igora Luthera (Plechový bubínek nebo Vtáčkovia, siroty a blázni). V mezinárodní premiéře bude představen další vynalézavý portrét nezávislého producenta a excentrického vizionáře Stuarta Cornfelda (Sloní muž, Kafka nebo Moucha) nazvaný Zavěšení Stuarta Cornfelda.
Vedle dříve představené, zbrusu nově zrestaurované temné grotesky Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam festival připomene producentskou kariéru Jaroslava Boučka i legendární tragikomedií Vladimíra Michálka Babí léto. Slavnostní prostory karlovarského Městského divadla budou svědky i speciální projekce kultovního debutu Davida Ondříčka Šeptej, od jehož natočení letos uplyne třicet let.
Nikdy nekončící karlovarská prezentace filmů Johna Cassavetese letos pokračuje kultovním snímkem Zavraždění čínského bookmakera (1976), temnou charakterovou studií s odlesky neo-noirové krimi s výjimečným Benem Gazzarou v hlavní roli. Kompletní seznam snímků a jednotlivé synopse (vždy po rozkliknutí daného názvu) vizte ZDE.
Návraty k pramenům - KVIFF 60/80
U příležitosti jubilejních šedesáti festivalů v průběhu osmdesáti let od zrodu festivalu je „klasická“ sekce MFF KV letos zcela zasvěcena filmům z předchozích ročníků karlovarského festivalu, jež jsou s jeho historií pevně spjaty coby milníky klíčové pro identitu festivalu a jeho pověst. Zde je kompletní výběr:
Barravento / The Turning Wind
Režie: Glauber Rocha Brazílie, 1962, 81 min
„Politický film musí být nejen revoluční a radikální, ale také umělecky a kulturně podnětný,“ uvedl režisér Glauber Rocha, klíčová osobnost brazilského hnutí Cinema Novo. Jeho debut, oceněný roku 1962 v Karlových Varech, tak nabízí řadu magických scén rituálů obyvatel rybářského kraje Bahia, zároveň však klade kritickou otázku – jak může mysticismus obstát v boji proti útlaku a vykořisťování? Rochaovo příběhově rozvolněné vyprávění, čerpající z estetiky dokumentárního filmu, je rytmicky i myšlenkově podobné moři, jehož klidná hladina může být každým okamžikem rozbouřena barraventem, prudkým, náhlým a ničivým větrem.
Captain Thunderbolt / Kapitán blesk
Režie: Cecil Holmes Austrálie, 1952, 73 min
Pokud na karlovarském festivalu padesátých let byly uvedeny snímky z kapitalistických zemí, zpravidla se jejich témata soustředila na boj jedince proti zkorumpované společnosti. Nejinak je tomu i v případě australského westernu Kapitán Blesk novozélandského rodáka Cecila Holmese. Celovečerní verze romantizujícího filmu o legendárním psanci Fredu Wardovi přitom byla ve své domovině dlouho považována za ztracenou – až do nedávného objevu kompletní kopie v pražském Národním filmovém archivu. Po více než sedmdesáti letech tak mýtus o kapitánu Bleskovi, „Robinu Hoodovi australské buše“, znovu ožívá ve své původní podobě.
Genbaku no ko / Children of Hiroshima / Děti Hirošimy
Režie: Kaneto Shindo Japonsko, 1954, 97 min
Konec americké okupační správy Japonska mimo jiné znamenal, že se země musela vyrovnat s děsivým a do té doby cenzurou umlčovaným odkazem minulosti – svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Režisér Kaneto Šindó přenesl jako první toto tíživé memento do filmové podoby. Děti Hirošimy, vycházející z knihy Arata Osady, svědka hirošimských událostí, jsou jemně konturovaným portrétem přeživších, na jejichž tělech i duších zůstaly ještě dlouho po válce nesmazatelné stopy. Film, oceněný na karlovarském festivalu Cenou míru, byl v době svého vzniku považován za silně politické gesto a k oficiální americké premiéře došlo až v roce 2011. Druhá hlavní cena a cena FIPRESCI v roce 1966.
Hideg napok / Cold Days / Chladné dny
Režie: András Kovács Maďarsko, 1966, 101 min
„Mám rád Dunaj, toho mlčenlivého svědka naší historie; kolikrát by člověk chtěl, aby dokázal promluvit,“ řekl maďarský režisér András Kovács. Jen krátce předtím dokončil svůj dosud nejambicióznější snímek Chladné dny, adaptaci stejnojmenného románu Tibora Cserese. Produkce byla s očekáváním i obavami sledována veřejností, neboť děj se zabývá temnými a dodnes bolestnými událostmi takzvaného novosadského masakru. Čtveřice mužů, obviněná ze zločinů Horthyho armády, sdílí roku 1946 vězeňskou celu. Při čekání na soud se ve vzpomínkách vracejí do událostí oněch „chladných dnů“ na břehu Dunaje. Chtějí se obhájit – nejen před tribunálem, ale především před sebou samými.
Kes
Režie: Ken Loach
Velká Británie, 1969, 111 min
Filmařské začátky skromného titána evropské režie Kena Loache jsou pevně spjaty s karlovarským festivalem. Po celovečerním debutu Smůla na patách, který patřil k nejvýraznějším titulům v soutěži MFF KV 1968, se do lázeňského letoviska Loach vrátil o dva roky později s dramatem Kes. Příběh patnáctiletého Billyho, pro něhož představuje v poměrech nuzných nejen materiálně jediný světlý bod přátelství s divokou poštolkou, patří dle BFI do první desítky nejlepších britských filmů všech dob. Sugestivně autentický snímek o nelehkém přechodu z dětství do jinošství získal v Karlových Varech v roce 1970 Velkou cenu za nejlepší film.
Die letzte Chance / The Last Chance / Poslední příležitost
Režie: Leopold Lindtberg Švýcarsko, 1945, 112 min
Září 1943, severní Itálie. Z vězeňského vlaku, mířícího do Německa, unikají zajatí spojenečtí vojáci. Záhy se setkávají s místními partyzány a mnohonárodnostní skupinou zoufalých uprchlíků. Všechny spojuje jeden cíl – překročit Alpy a dosáhnout hranic neutrálního Švýcarska. Ve své době oceňovaná a dnes neprávem opomíjená Poslední příležitost, natočená ještě v době posledních bojů druhé světové války, předznamenává nadcházející éru neorealismu. Minimum studiových záběrů a obsazení hlavních rolí skutečnými vojáky, uprchlými z italských zajateckých táborů, ještě umocňuje morálně naléhavé vyznění díla. Snímek byl uveden na prvním festivalu v roce 1946.
Lissy
Režie: Konrad Wolf Německo, 1957, 89 min
„Zde stojíme před filmem, natočeným skutečně mistrovskou rukou mladého režiséra,“ napsal Hamburger Echo o Lissy, první skutečné klasice režiséra Konrada Wolfa. Dodnes aktuální příběh podle románu pražského rodáka Franze Carla Weiskopfa sleduje mladou ženu z dělnické rodiny, jež touží po lepším životě. Na cestě k němu je však nezvratně vtažena do narůstající mašinerie nacistického režimu. Bytostně humanistické drama s brilantní kamerou Wernera Bergmanna a křehkým, avšak strhujícím hereckým výkonem Sonji Sutterové v titulní roli si klade otázku, před čím vším dokážeme zavírat oči, pokud máme pocit, že se tak děje k našemu prospěchu. Třetí Hlavní cena v roce 1957.
A Matter of Life and Death / Otázka života a smrti
Režie: Michael Powell, Emeric Pressburger Velká Británie, 1946, 105 min
Peter Carter, velící důstojník anglického bombardéru, je na samém konci druhé světové války nucen při návratu z mise vyskočit z hořícího letounu bez padáku. Zatímco onen svět postrádá předpokládaného nebožtíka mezi nově evidovanými zesnulými stíhači, stačí se mladík, jenž zázrakem přežil, zamilovat do americké radistky June. Zástupci onoho světa se však nehodlají vzdát bez boje… Extravagantní fantazijní romance o síle lásky a jejího delirického efektu na lidskou mysl je legendární ukázkou Pressburgerova vypravěčského talentu, spektakulárně rozvinutého Powellovým géniem pro nekonvenční a odvážnou filmovou realizaci. Na festivalu poprvé uvedeno v neděli 3. srpna 1947 v Lázeňském domě – Casinu v Mariánských Lázních.
Non c'è pace tra gli ulivi / No Peace Under the Olive Tree / Není míru pod olivami
Režie: Giuseppe De Santis Itálie, 1950, 107 min
Italské drama Není míru pod olivami, vyznamenané na 6. ročníku karlovarského festivalu zvláštním čestným uznáním, je eposem o spojení chudých pastýřů proti jejich utlačovateli – krutému a amorálnímu zbohatlíku Bonfigliovi (skvěle ztvárněným Folcem Lullim). Režijní styl Giuseppe De Santise sice vychází z neorealistických konvencí, pro lepší diváckou přístupnost je však obohacen prvky lyrismu, idealismu a melodramatu. Rurální příběh, natočený v drsných, vyprahlých skalách poblíž režisérova rodného Fondi, tak zaznamenal komerční úspěch, ale soudobá kritika (zejména západoevropská) jej přijala o poznání zdrženlivěji.
Obžalovaný / The Defendant Režie: Ján Kadár, Elmar Klos Československo, 1964, 94 min
Působivé soudní drama patřilo v době svého vzniku mezi první pokusy o nekompromisní kritiku komunistického režimu. Tvůrci důmyslně obrátili naruby schéma ideologicky poplatných filmů se spravedlivě potrestanými rozkradači socialistického majetku – ředitel Kudrna, hlavní obžalovaný exponovaného přelíčení, se rovněž dopouštěl hospodářské kriminality, jenže bez ní, jak vyjde najevo, by v kolabující ekonomice nemohl zajistit vybudování elektrárny. Snad ještě odvážnějšími byla odhalení, že náměstkem ministra, který Kudrnu ke stavbě přinutil, je bezcharakterní člověk a že justice podléhá mocenskému aparátu. Za film Obžalovaný získali režiséři Ján Kadár a Elmar Klos na MFF Karlovy Vary 1964 Křišťálový glóbus.
Oka Oori Katha / The Outsiders / Vesnický příběh
Režie: Mrinal Sen Indie, 1977, 116 min
Vesnický příběh Mrinala Sena je sžíravou sondou do hlubin naprosté chudoby. Otec a syn se tváří v tvář nenapravitelnému systému vykořisťování rozhodnou, že odmítnou pracovat, aby neprohlubovali sociální rozdíly. Syrový realismus bez lítosti stírá rozdíly mezi protagonisty a antagonisty. Zůstávají jen hořkost a potlačovaný vztek, jež jsou pro ústřední dvojici hlavním životním krédem a motivem osobní revolty. Jejich anarchistická filozofie, narušená synovým sňatkem s dívkou Nilammou, je obsažena v nihilistickém otcově prohlášení: „Lidé vždycky tvrdě pracovali a stejně umírali hlady; já raději zemřu hlady bez práce.“ Zvláštní cena poroty v roce 1978.
Río Escondido / Hidden River / Río Escondido
Režie: Emilio Fernández
Mexiko, 1948, 110 min
Mimořádnou oblibu si již na prvních ročnících karlovarského festivalu získala kinematografie vzdáleného Mexika. Svědčí o tom i úspěch sociálního dramatu Río Escondido Emilia Fernándeze, jen nedlouho předtím objeveného evropskými přehlídkami. Příběh o mladé učitelce Rosauře vyslovuje v odkazu na politické směřování prezidenta Alemána Valdése naději, že lepší budoucnosti lze dosáhnout i bez pušky v ruce; především díky modernizaci země a vzdělání. Tichá síla protagonistky je umocněna dodnes sugestivními obrazy Gabriela Figueroy, jednoho z nejtalentovanějších mexických kameramanů (a pozdějšího spolupracovníka Luise Buñuela).
Sexy Beast / Sexy bestie
Režie: Jonathan Glazer
Velká Británie, Španělsko, USA, 2000, 89 min
Povolání bankovního lupiče se rozhodl na hřebík pověsit Londýňan Gary „Gal“ Dove (Ray Winstone), který se s manželkou odstěhoval do Španělska. Zcela jiné představy o Galově rozhodnutí má nevyzpytatelný kolega Don Logan (Ben Kingsley), který za lupičem na odpočinku dorazí s nabídkou ještě jednoho, posledního kšeftu. Šibeničním humorem prošpikovaný debut oscarového režiséra Jonathana Glazera svědčí o jeho lásce ke gangsterskému žánru a zároveň schopnosti jej obohatit o mimořádně inovativní a veskrze nepředvídatelný příspěvek. Živelný, místy surrealistický průnik do podvědomí je dnes považován za moderní klasiku i díky osvícené producentské legendě Jeremy Thomasovi. Světová premiéra digitálně restaurované verze.
To homa vaftike kokkino / Blood on the Land / Krvavá země
Režie: Vasilis Georgiadis Řecko, 1965, 124 min
Rozsáhlý historický epos Krvavá země režiséra Vasilise Georgiadise je nejen nečekaným příspěvkem řecké kinematografie do žánru westernu, ale také sofistikovanou paralelou biblického příběhu o marnotratném synovi či Odysseovým návratem do vlasti. Spor mezi nesmiřitelnými bratry, vlastníky půdy v rozpálené a hornaté Thesálii, je příběhem o vzrůstajícím odporu rolníků proti jejich feudálním utlačovatelům, jenž eskaluje do otevřeného konfliktu plného násilí. Komerčně i kriticky úspěšný snímek byl uveden jen krátce před nástupem protilevicové vojenské junty, která jej odsoudila k nespravedlivému zapomnění.
Trainspotting
Režie: Danny Boyle
Velká Británie, 1996, 94 min
Kultovní klasika, bez které by devadesátky v britském filmu nebyly ani z poloviny tak cool, se po třiceti letech vrací do Varů ve zbrusu nové, restaurované verzi. Autentická a sarkasmy prostoupená revolta proti konzumní společnosti podle knižní předlohy Irvina Welshe si navzdory třem dekádám od natočení zachovala autentickou energičnost a razanci nactiutrhačného vztyčeného prostředníčku. Ikonický soundtrack (Iggy Pop, Underworld a další) souzní s rozdivočelým tempem zachycujícím sympatické a potrhlé flákače v jejich každodenní (ne)činnosti a připomínajícím zběsilou jízdu na drogách. Trainspotting je zároveň esenciální položkou v kariérách Ewana McGregora, Roberta Carlyla i dalších členů hereckého ansámblu.
Vtáčkovia, siroty a blázni / Birds, Orphans and Fools
Režie: Juraj Jakubisko Československo, Francie, 1969, 78 min
Dva mladíci a jejich společná láska Marta v podání nebesky krásné Magdy Vášáryové – zdá se, že jejich ztřeštěné nápady a kousky na pomezí dětské hravosti a provokace pramení z nevyčerpatelného zdroje radosti. Střídají bizarní převleky a masky a žádná situace není předvídatelná stejně jako její vyústění, což umocňuje dynamická kamera, střih a expresivní hudba. V rozporu s excentrickými akcemi hrdinů je však mizanscéna od začátku zaplněná chaosem všepohlcujícího rozkladu a temnými odkazy na minulost. Veselé eskapády trojice se postupně stále více jeví jako tanec nad propastí, do níž se i oni nevyhnutelně zřítí. Cena FIPRESCI v roce 1990.
