Dvojí kulatiny: karlovarskému filmovému festivalu je 60, ale taky trochu 80
V roce 2026 si Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary připomíná dvě významná výročí – 80 let od konání prvního ročníku a jubilejní 60. ročník MFF Karlovy Vary. Uvidíme se na něm 3.–11. července. Reflex vám jakožto dlouholetý hlavní mediální partner z Varů opět přinese pár tuctů recenzí, zpráv a rozhovorů.
„Karlovarský festival je akcí, v níž se jedinečným způsobem spojuje dlouholetá tradice s moderní podobou filmové přehlídky. Jen málokterá domácí kulturní akce se může pochlubit takto bohatou a proměnlivou historií. A to i díky výrazným osobnostem, které v různých obdobích formovaly jeho podobu,“ říká výkonný ředitel MFF Karlovy Vary Kryštof Mucha.
Druhý nejstarší filmový festival na světě
Jako druhý nejstarší filmový festival na světě patří karlovarský festival mezi evropské festivaly tzv. první vlny poválečného trendu evropských filmových přehlídek. Před osmdesáti lety, od 1. do 15. srpna 1946, proběhl první, tehdy ještě nesoutěžní ročník Filmového festivalu s mezinárodní účastí, o jehož pořádání se podělila lázeňská města Mariánské Lázně a Karlovy Vary. Konal se dříve než inaugurační ročníky festivalů v Cannes nebo Locarnu a předcházel rovněž i obnovenému 7. ročníku nejstaršího filmového festivalu na světě v Benátkách (založen 1932, obnoven 1946).
Na programu prvního festivalu bylo třináct snímků, které byly v premiéře uvedeny v Mariánských Lázních a následující den v repríze v Karlových Varech. Ceny se poprvé na festivalu udělovaly v roce 1948, od roku 1950 se hostitelským městem staly trvale Karlovy Vary. Do průběhu prvních ročníků, stejně jako do programového výběru, již od počátku významně zasahovala politická realita, jíž byl festival nucen čelit. Klíčovou osobností, která po desítky let určovala podobu festivalu, se stal novinář, pedagog a mezinárodně respektovaný odborník Antonín Martin Brousil (1907–1986). Fakticky se podílel na založení festivalu, roky předsedal jeho hlavním porotám a plnil v jistém smyslu neoficiální funkci programového ředitele.
„Před ‚paní doktorkou‘ (Zaoralovou) byl ‚pan profesor‘ (Brousil),“ říká umělecký ředitel festivalu Karel Och. „I díky němu a karlovarskému festivalu jsou dnes na nejvýznamnějších kinematografických přehlídkách obdivovány filmy z Afriky, Asie či Latinské Ameriky. Průkopníkům filmu právě z těchto kontinentů vytvořil A. M. Brousil už v roce 1962 prostor v legendární sekci Sympozium mladých a nových kinematografií. A sice prostor nejen pro prezentaci samotných filmů, nýbrž i pro četná setkání a diskuse mezi jejich tvůrci – tedy aspekt filmových festivalů, který je dnes považován za samozřejmý,“ dodává umělecký ředitel.
Dělba s Moskvou
Disproporce mezi oběma výročími byla ovlivněna několika skutečnostmi. V letech 1953 a 1955 se festival nekonal, posléze mu byla vnucena politickým rozhodnutím dvouletá periodicita. Festival, který byl mezinárodní organizací FIAPF v roce 1957 uznán jako přehlídka kategorie A (podobně jako např. festivaly v Cannes či Benátkách), se tak musel o prestižní označení podělit od roku 1959 s nově vzniklým filmovým festivalem v Moskvě.
Za dlouhou dobu své existence prošel karlovarský festival řadou zvratů. Po době hledání smysluplného obsahu v letech padesátých přišlo období svobodného rozletu v šedesátých letech, kdy festival hostil řadu osobností světové kinematografie, aby byl v následných téměř dvaceti letech uvržen do doby normalizace plné restrikcí, které ovlivňovaly, jak výběr, tak oceňování uváděných titulů. Až rozvolňování tlaků v druhé polovině osmdesátých let pomohlo postupně vracet na festivalovou půdu hodnotnější snímky zahraničních produkcí i zajímavé festivalové hosty.
První porevoluční ročník v roce 1990 se pak odehrával ve znamení návratu řady exilových či zakazovaných filmařů a uvádění do té doby cenzurovaných titulů. Místo očekávaného rozmachu však nastalo několik let tápání a úvah o smyslu organizace filmové akce a festival byl na pokraji zrušení. Díky iniciativě osvíceného filmaře, výtvarníka a pracovníka Ministerstva kultury Igora Ševčíka byla založena Nadace Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, která vyňala pořadatelství festivalu z rukou státu a do čela organizačního týmu se postavili prezident Jiří Bartoška a umělecká ředitelka Eva Zaoralová. Bylo ukončeno nelogické střídání s moskevským festivalem a od roku 1994 se festival koná v Karlových Varech každoročně. Podařilo se rovněž zabránit pokusu o jeho přemístění do Prahy a po dvou letech konkurenčních bojů s festivalem Pražský golem si karlovarský festival upevnil postavení nejvýznamnější domácí filmové akce.
Covidová pauza a nové začátky
Nepřetržitý vývoj přerušila pouze jedenkrát celosvětová covidová pandemie, a tak v roce 2026 vstupuje Mezinárodní filmový festival do svého jubilejního, 60. ročníku. Jiří Bartoška a Eva Zaoralová postupně vybudovali festivalový tým, který úspěšně pokračuje v naplňování umělecké a organizační vize i po odchodu těchto dvou zásadních osobností posledních desetiletí. Podobu festivalu pomáhali a pomáhají vytvářet například moderátor Marek Eben, tvůrci slavnostních ceremoniálů Michal a Šimon Cabanové, grafik Aleš Najbrt a studio Najbrt, fotograf Tono Stano, tisková mluvčí Uljana Donátová a desítky dalších spolupracovníků, kteří tvoří semknutou organizační strukturu celé akce. V čele týmu stojí od loňského roku výkonný ředitel Kryštof Mucha, umělecký ředitel Karel Och a ředitel produkce Petr Lintimer.
A jak ta výročí oslavíme?
Bohatou historii festivalu připomene výstava KVIFF 60/80 (1946–2026). Fotografiemi přiblíží především méně zmapované období jeho vzniku, dobovou atmosféru předrevolučních ročníků i zásadní momenty či hosty. Na třiceti panelech umístěných ve venkovním prostoru mezi hotely Pupp a Thermal symbolicky projdeme jeho osmdesátiletou historii a proměny v čase.
Tradiční programová sekce Návraty k pramenům bude v letošním roce orientována na významné tituly z festivalové historie. Návraty k pramenům – KVIFF 60/80 (1946–2026) doznají letos slavnostní podoby. Jak říká umělecký ředitel festivalu Karel Och, program sekce „bude tvořen dvacítkou pečlivě vybraných filmů z předchozích ročníků soutěžní přehlídky, které jsou s její historií pevně spjaty coby milníky klíčové pro identitu festivalu a jeho pověst.“ Mezi „karlovarskými“ filmy s datem výroby od roku 1946 až do nedávné historie se objeví například mistrovský opus britské dvojice Michael Powell a Emerich Pressburger Otázka života a smrti, který v Československu poprvé obdivovali festivaloví návštěvníci v srpnu 1947. O více než dvacet let později, v roce 1970 si nejvýznamnější festivalovou cenu pro nejlepší film osobně převzal krajan ikonického dua Ken Loach za obdivované drama Kes. Barvy tehdejšího Československa bude hájit drama Obžalovaný, držitel Velké ceny na MFF KV 1964 natočený pozdější oscarovou dvojicí Ján Kadár a Elmar Klos, a ceněný snímek Juraje Jakubiska Vtáčkovia, siroty a blázni, který osobně uvede Magda Vášáryová.
Organizační strukturu prvního festivalového ročníku připomene mimořádná předpremiéra vybraného snímku z programu letošního ročníku, která se uskuteční 1. července v historické budově Městského divadla v Mariánských Lázních. Karlovarský festival v uplynulých třiceti letech podporovala řada významných osobností. Patřil k nim mimo jiné režisér Miloš Forman, ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová a prezident Václav Havel. Při příležitosti nedožitých devadesátin Václava Havla fotografická expozice v hotelu Thermal připomene jeho návštěvy a setkání s mnoha světovými filmaři jako vyjádření díků za dlouholetou podporu a přízeň, které prezident, spisovatel a dramatik Václav Havel karlovarskému festivalu poskytoval.
