Magda Vášáryová po úspěchu své knihy převezme i cenu prezidenta. Na 60. ročníku MFF KV
Cenu prezidenta převezme na 60. ročníku karlovarského festivalu herečka Magda Vášáryová. Její loňský knižní rozhovor s novinářem Petrem Šabatou Než zmizím se rychle stal bestsellerem a ona sama rozhodně nezmizela, naopak. Po závěru úspěšné diplomatické dráhy získala doktorát z historické sociologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy s disertační prací o ideových perspektivách střední Evropy, ke své knize pak poskytla pěknou řádku rozhovorů. A s počátkem prázdnin přijde i ocenění na MFF KV.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary letos slaví 80. výročí svého založení. Chce oceněním jedné z nejvýraznějších slovenských hereček vyjádřit nejen respekt k herecké práci Magdy Vášáryové, ale i připomenout jedinečné umělecké propojení českých a slovenských filmařů, kteří tvořili společnou filmovou historii.
Po Marketě do trezoru
Průlomovou rolí Magdy Vášáryové se na počátku herecké dráhy stala titulní úloha v historickém dramatu Františka Vláčila Marketa Lazarová (1967). Toto mistrovské dílo bylo hlasováním domácích filmových kritiků a publicistů v roce 1998 zvoleno nejvýznamnějším titulem naší stoleté kinematografické historie. Film byl v roce 2011 digitálně restaurován, světová premiéra digitálně restaurované verze Markety Lazarové se konala na 46. MFF Karlovy Vary.
Magda Vášáryová po hereckém povolání podle vlastních slov netoužila, po dokončení matematicko-fyzikálního gymnázia vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Mezinárodní ohlas Markety Lazarové však přinesl další herecké nabídky. S režisérem Jurajem Jakubiskem natočila povídkový film Zbehovia a pútnici (1968) uvedený na filmovém festivalu v Benátkách a drama Vtáčikovia, siroty a blázni (1969). Oba snímky byly komunistickým režimem „uloženy do trezoru“.
Finito už před 36 lety
Magda Vášáryová společně s Janem Třískou vytvořili titulní úlohy v pohádce Radúz a Mahulena (1970), kterou na motivy divadelní hry Julia Zeyera filmově zpracoval režisér Petr Weigl. Hlavní ženskou roli ztvárnila rovněž v osobité adaptaci Verneova románu Na kometě (1970) v režii Karla Zemana nebo v pohádce Princ Bajaja (1971, r. Antonín Kachlík).
Po vysokoškolském studiu začala účinkovat v Divadle Na korze, následně působila na Nové scéně v Bratislavě a ve Slovenském národním divadle. S Jaromilem Jirešem natočila životopisný snímek ...a pozdravuji vlaštovky (1972), pravidelně se objevovala v televizních filmech a inscenacích. Spolupráci s Petrem Weiglem si zopakovala ve filmové verzi světoznámé Dvořákovy opery Rusalka (1977). Mimořádnou diváckou popularitu jí přinesla úloha rozpustilé správcové z komedie Postřižiny (1984), kterou podle předlohy Bohumila Hrabala režíroval Jiří Menzel. S Dušanem Hanákem natočila psychologické drama Tichá radosť (1985), další setkání s režisérem Jaromilem Jirešem pak představovalo životopisné drama o skladateli Leoši Janáčkovi Lev s bílou hřívou (1986). Hereckou kariéru uzavřela psychologickým dramatem Súkromné životy (1990) v režii Dušana Hanáka.
Uvidíme ve Varech
Po sametové revoluci přijala nabídku prezidenta Václava Havla a stala se velvyslankyní Československa v Rakousku (1990–1993), v letech 2000–2005 působila jako velvyslankyně Slovenské republiky v Polsku. Nadále se angažovala v politice i veřejném životě. V únoru 2026 získala titul Ph.D. v oboru historické sociologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Je autorkou několika knih, v loňském roce jí a novináři Petru Šabatovi vyšel obsáhlý knižní rozhovor Než zmizím, v němž se otevřeně vyslovuje k aktuálním společenským otázkám.
Karlovarský festival uvede jako poctu Magdě Vášáryové film Juraje Jakubiska Vtáčikovia, siroty a blázni.Snímek, na jehož scénáři Jakubisko spolupracoval se spisovatelem Karolem Sidonem, se v československo-francouzské koprodukci natáčel na podzim pohnutého roku 1968. Trojice hrdinů Yorick, Marta a Andrej přežívá ve světě plném beznaděje a deziluze díky „bláznovství“, „principu hry a filozofie radosti“, které jsou podle nich jedinou možnou cestou ke štěstí.
Mozaikovité fantaskní podobenství o absurditě světa a nenaplněných snech bylo v hodnocení speciální komise tehdejšího slovenského ministerstva kultury označeno za „nesocialistické“ a jeho distribuce byla zakázána. Po více než dvaceti letech byl film Vtáčkovia, siroty a blázni uveden na MFF Karlovy Vary 1990 a získal Cenu FIPRESCI. Juraj Jakubisko je držitelem Křišťálového globu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z MFF Karlovy Vary 2008.
