Michal je dobrý Otec: Tereza Nvotová s odstupem zpracovala skutečný případ tragické smrti dítěte
Otec měl světovou premiéru na prestižním festivalu v Benátkách, „doma“ na Slovensku je na špičce návštěvnosti, Slovensko ho také vyslalo na Oscary, i u nás už se objevují nadšené reakce. Film Terezy Nvotové a spoluscenáristy Dušana Budzaka může mít univerzální dosah, protože jeho ústřední situace musí emocionálně zalomcovat s každým. Divácký úspěch na Slovensku je umocněný tím, že Otec vznikl podle skutečné kauzy, jež je v tamním povědomí stále živá a kterou Budzak zpracoval i knižně.
Ústřední situací je smrt dítěte, navíc drastická. Hlavní hrdina snímku zapomene dvouletou dceru v rozpáleném autě a zjistí to až po několika hodinách. Tak extrémní životní okamžik přímo křičí po nahlédnutí z mnoha psychologických úhlů a řadou psychologických škol, a dokonce se možnostem psychologie vymyká, přesahuje je, stává se existenciálním. Nvotová však ve zcela legitimním – byť poněkud překvapivém – autorském gestu zvolila cestu spíše sociologickou.
V úvodních desítkách minut sledujeme nesmírně pečlivé vykreslení otcovy životní situace. Urostlý čtyřicátník Michal bydlí v luxusní novostavbě na kraji města, má mladší manželku Zuzku, krásnou dcerku Dominiku a je v jednom kole: všichni po něm něco chtějí a pořád ho bombardují komunikačními kanály. Den načatý ranním během změní trajektorii, když má Michal oproti rutině zavézt Dominiku do školky. Pak auto nechá na sluneční výhni u svého pracoviště, novinového vydavatelství, kam ten den přijde i krizový manažer, protože titul Nížina je na tom ekonomicky bledě. Michal řeší nefungující klimatizaci, odsouvá manželčiny prosby o novou komodu, hned dvě věci musí vyřídit s bývalou ženou, nahání ho sekretářka s agendou. Taková expozice by se hodila ke komedii o muži čelícím krizi středního věku. Než…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
