Téměř dva roky covidové i další téměř dva roky „válečné“ nám novocirkusový soubor La Putyka svými inovacemi zdůrazňuje, že #kulturunezastavis. Letos v prosinci ale představuje něco výjimečného, extravagantního, opulentního. Nová inscenace R.I.E., Rest in Euphoria (Odpočívej v euforii), se hraje až do 31. prosince 2023 včetně a výjimečná je v tom, že pro ni režisér a principál Rosťa Novák ml. mohl po letech omezení uspořádat velký mezinárodní konkurz s více než 500 účastníky ze 30 zemí. Ve výsledku našel 8 nových performerů. R.I.E., do patnácti let diváků nepřístupná, tak posunuje mladý žánr nového cirkusu o míle dál – a k laciné erotice nebo burlesce to rozhodně není.
Víc, než kompaktní inscenací je totiž R.I.E. balábile na téma euforie, entropické okénko do budoucnosti a možností, které tenhle druh umění potenciálně nabízí: pohybově, výtvarně i hudebně.
V ryze divadelně strukturované, stupňovité scéně (tanečníci tam mizí v propadlišti, ani nevíte jak) je až se zahlcující rychlostí nabídnuta přehlídka témat, které nový cirkus, původně lehounké umění pro zábavu, dokáže reflektovat: od vtipných forbín, kdy vám na začátku „vyndají mozek“, přes humorně romantické záležitosti typu okostýmovaného penisu a vagíny, celkovou dekadenci současného životního stylu až po výstup s hořící planetou a následnou katarzi. Tou je zjištění, že snaha o permanentní euforii některé současné problémy jednoduše nepřebije a že bychom se taky jednou mohli ubavit k smrti.
R.I.E. je zkrátka cyklem obrazů – v každém z nich je úplně jiné, často nebezpečné a u nás dosud neviděné artistické číslo. Vtipné zamilované scénky jak ze Shakespeara, samozřejmě závěsná akrobacie. Celá company navíc tančí od baletu po street dance. Nezapomenutelný cloud swing – na lanové houpačce nad vašimi hlavami. Dále sólo na visuté hrazdě. Špičkový žonglérský duet. Čínská tyč. Cyr wheel (velký kruh), trapézy…
A ano, na konci, ve vrcholné scéně, najdete nahé tanečníky. Jejich těla ale rozhodně nejsou sexualizovaná: s chráněnými intimními partiemi bezpečně předvádějí akrobatické kousky, i tehdy vidíme disciplíny v Česku zcela výjimečné, například vis za vlasy (hair hanging).
Inspirativní je rozhodně i divadelně pojatá, výtvarná stránka inscenace (světelný design Karel Šimek, kostýmy Kristina Záveská, variabilní scénografické řešení a loutky Pavla Kamanová), důležitou novinkou pro žánr nového cirkusu pak konkrétní autorský vklad slovenské umělkyně Katarzie, která sice už s La Putykou letos spolupracovala na projektu Horáček GEN XYZ, tady ale poprvé složila hudbu přímo pro dotyčný projekt.
Jedinou nevýhodou je, že se toho na scéně často děje tolik, že ani nestíháte všechno vnímat: dramaturgická rozvolněnost si u R.I.E. vybírá svou daň, režijní rozmáchlost vám ani nedovolí jednotlivá čísla pořádně prožít, ocenit; inscenace nedává divákovi šanci se nadechnout, euforii si užít.
R.I.E. však, právě i díky špičkovému šestnáctičlennému mezinárodnímu týmu (jehož součástí jsou i dva choreografové, akrobatická designérka a cirkusoví koučové), posunuje La Putyku zase blíž k mezinárodním standardům. To se potvrzuje hned v několika výstupech, za všechny pouť provazochodce (disciplína na horizontálním laně, tzv. slack rope), který na svém pracovním nástroji v pár minutách předvede celý svůj život, od narození do smrti. Tenhle výkon posunuje prožitek z nového cirkusu až k hranicím tragiky, k existenciálním pocitům, k podstatě bytí.
