Co je horší? Když umělá inteligence filmové scénáře píše, nebo když to tak jen působí, protože scenáristé zase jednou semleli všechna možná klišé? U některých počinů je to fakt těžké rozlišit. Na autopilota se někdy píší i popové písničky, ale neměl by to být důvod k žalobě o sto milionů dolarů. A na základě čeho napsala svou novou knihu Alena Mornštajnová?
Jan Škoda: Filmová studia se nechtějí zavázat, že při vytváření scénářů nebudou využívat umělou inteligenci. I to je jeden z důvodů, proč hollywoodští psavci vstoupili do masívní stávky. Což o to, jejich požadavkům člověk rozumí – bez nich by se netočilo nic, přesto na ně nenasytná studia kašlou, ačkoli je na ně navázána spousta dalších profesí. Zároveň se chce při pohledu na nabídky streamingových služeb konstatovat, že umělá inteligence už filmy a seriály dávno píše. Copak jsme neviděli tituly jako Ghosted? The Gray Man? Citadel?
Vojtěch Rynda: Dědicové autorských práv ke slavné skladbě Let’s Get It On (1973), spolunapsané a nahrané hvězdou soulu a R&B Marvinem Gayem, se soudili se současným anglickým písničkářem Edem Sheeranem. Vinili ho, že vykradl dotyčný hit ve své písni Thinking Out Loud (2014), a chtěli po něm nehorázných 100 miliónů dolarů. Newyorský federální soud správně rozhodl, že Sheeran ve svém songu prostě jen použil stejná „písmena hudební abecedy“ jako Gaye. Kdo se bude na čem chtít přiživit příště? Že někdo ukradl halekání „yeah, yeah, yeah“?
Veronika Bednářová: Agresívně šikanózní tón okolo sporu o román Aleny Mornštajnové Les v domě utěšeně zvyšoval počet kliků i provoz na webech a sociálních sítích, ale zdravý rozum v mnoha příspěvcích chyběl. Taky si nemyslím, že kulturní publicistika musí být jen hladivá, ale nemělo by to být senzacechtivé bahno; fundamentální úctu k člověku i literatuře vnesl do dotyčné diskuse až komentář šéfredaktora Hostu a spisovatele Jana Němce.
