Mistři šméčka! Tak si může říkat vedení pražské výstavní síně Mánes, která na dávné ideály svých zakladatelů, Spolku výtvarných umělců, valně rezignuje. Projekt Mistři renesance je toho smutným svědectvím. A tím jsou i koloběžky v ulicích hlavního města a čtvrtý díl série John Wick: v prvním případě svědectvím o bezohlednosti, ve druhém o megalomanii.
Klára Čikarová: Prostory pražského Mánesu se opět staly dějištěm nestydatého znásilnění umění. Po výstavě reprodukcí Banksyho, o níž autor neměl ani tušení, přichází projekt MISTŘI RENESANCE, který návštěvníkům slibuje vidět pohromadě „certifikované kopie“ čtyřicítky děl renesančních mistrů. Jde o nekvalitní reprodukce fotografií Mony Lisy, Poslední večeře nebo Zrození Venuše. Autorem projektu je rakouský scénograf Manfred Waba a vše vskutku působí jen jako divadelní kulisy. Kulisy ze hry, v níž jde jen o to, prodat co nejvíce vstupenek a upomínkových předmětů.
Jana Bohutínská: Přes všechny sofistikované umělecké počiny s tématem celoplanetární odpovědnosti a péče jako bychom trochu zapomněli, že kultura vyrůstá z naší drobné lidské každodennosti. Hodně na to myslím, když chodím pěšky Prahou. Začala jsem si fotit zelené koloběžky, bez zájmu pohozené na chodnících a bizarních místech. Obrázky mají atmosféru zmaru a srdce „mého“ města dál tepe v rytmu využij a zahoď.
Vojtěch Rynda: Jak je to dlouhé, tak je to hloupé. Akční série John Wick začala jako půvabná legrácka, v níž se nemluvný drsňák s citlivým srdcem a tváří Keanu Reevese mstí ruské mafii za to, že mu zabila štěně. Ale s úspěchem rostou i ambice tvůrců a čtvrtý John Wick je téměř tříhodinovým (!) videoklipem, ve kterém jsou nepřátelé koseni po stovkách na pozadí světových velkoměst a kde neplatí vůbec žádná pravidla: fyzikální, logická, vypravěčská… Pusťte si radši spořič obrazovky.
