Vývoj je jedna věc, a toho se skupina U2 nebála. Tedy aspoň do roku 1997, kdy vydala své poslední aspoň trochu originální album Pop. A asi i proto, že se od té doby nikam neposunula, chce posouvat své staré písničky do nového, jako že současného kabátu. Není to dobrý nápad. Radost nemáme ani z toho, že kultura čím dál víc podražuje. A soucítíme se spisovatelem Hanifem Kureishim, který utrpěl těžký úraz.
Jana Bohutínská: O přístupnosti kultury a umění se v Česku moc nemluví. Přitom je draho. Kdo chce na tanec, činohru, koncert či operu, byť třeba jen ve dvou, musí si připravit vyšší stovky korun, někdy i tisíce. Roste také cena knih. Jako by nestačila inflace a zdražování, zaznívají z ministerstva financí
nápady na vyšší DPH, která by se do cen vstupenek, u nichž daň klesla za covidu, i knih promítla. Chceme být kulturní země? Nezdá se.
Kateřina Kadlecová: Vynikající britský romanopisec Hanif Kureishi, jehož romány Vůbec nic, Láska ve smutné době aj. zasáhly i české čtenáře a podle jehož děl byly natočeny mj. snímky Intimita nebo Moje krásná prádelnička, utrpěl na druhý svátek vánoční v Římě OŠKLIVÝ ÚRAZ. Podstoupil operaci páteře, přesto nemůže hýbat končetinami a zatím neví, zda bude ještě chodit a psát – zatím pero neudrží. Přeju mu brzké uzdravení a hodně sil k další tvorbě…
Vojtěch Rynda: Patos mnoha písní raných U2 se dal vydržet jen díky mladickému zápalu členů skupiny. Teď se ale kapela, která pětadvacet let nevydala nic zaznamenáníhodného, rozhodla nahrát čtyřicet (40!) svých STARÝCH SONGŮ V NOVÉM ARANŽMÁ a vydat je na svatého Patrika pod názvem Songs of Surrender. Můžeme-li soudit podle toho, jak ve „verzi pro 21. století“ zní píseň Pride, půjde o soundtrack k čekání na léky na zácpu v domově důchodců.
Never more revizím vlastní kariéry na stará kolena.
