Už po léta u nás vládne takový folklórní vtípek, takové žertování na téma rivality Prahy a Brna.
Pro mě je to spíše zábavné, já jsem v Brně žil do svých čtyřiapadesáti let, pak jsem se oženil s Pražačkou Petrou Goldflamovou Štětinovou a postupně jsem se přesunul do Prahy, narodily se nám dvě děti, Otto Antonín a Mimi Irena – ta k mé šedesátce –, a tím jsem s plozením dětí přestal.
Takže teď už asi dvacet let žiju v Praze, napřed na Bojišti, pak v Chuchli a nakonec, doufám, že už definitivně, v Ruzyni. Na Prahu jsem si víceméně zvykl, různá místa jsem si časem oblíbil. Na Brno ovšem nezapomínám, poněvadž jsem se tam narodil a svým způsobem i vyrostl do výše 163 centimetrů.
Prožil jsem tam školní léta, měl jsem a dosud tam mám pár kamarádů, působil jsem tam v divadle, a dokonce i učil na JAMU, ale to je všechno pryč. Chodili jsme tam s tatou a maminkou na výlety do krásného brněnského okolí, kam bylo možno dojet šalinou, to teda v Praze nemáme. Ale zase bydlím pod Hvězdou a blizoučko Divoké Šárky a to taky není k zahození.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
