Matěje Dadáka znáte díky jeho účinkování v seriálu Policie Modrava nebo v Činoherním klubu, také je však činný jako dramatik a spisovatel. Za debutovou prózu Horowitz byl v roce 2011 nominován na Literu v kategorii Objev roku, loňský román Muž bez jazyka skončil loni v půli pelotonu této anticeny. Letos si však lovec švábů polepšil. Ke stříbrné příčce mu pomohly obsáhlé a notně perverzní popisy koitů i nekoitů důchodce Edy a jeho mladičké oběti. „A Terezina hlava se hýbe nahoru dolů jako píst…“ A Eda vydechuje stáří, „převezme řízení a přitlačí Terezinu hlavu silou až na doraz“… To nechceš číst.
2. místo - Matěj Dadák: Lovci švábů
Ukázka:
A vrátí se zpátky na postel. Lehne si na záda a neohrabaně roztáhne nohy v tom pyžamu, přitažlivá jako teta na hodině tělocviku. A otočí tetí obličej na Edu.
„Prosím. Jen si posluž! Já to nějak překlepu. Tak jako vždycky. Ale pohni. Jsem unavená, dneska už jsem to měla třikrát.“
Eda se napřímí a Tété se instinktivně kryje, Eda ji neuhodí, ale popadne jako kus masa. A otočí ji. Strhne z ní kalhoty od pyžama a vykoukne na něj to příšerné tetování, co jeho holčičku tak poskvrnilo, někdy tím obrazcem to začalo, ta její opožděná puberta, ten otravný a iracionální vzdor. To už se brání, protože tohle rozhodně nečekala, ale Eda ji vzadu pevně chytí za předloktí a natáhne jí ruce směrem k sobě. A už je uvnitř. Uvnitř Tété, ale nemá to co dělat s jejich obvyklým spojením, kterého se za ty roky ani zdaleka nenabažil. Takhle to někdy dělávají, s podobnou intenzitou, ale přece jinak. Tété teď na něj cosi nejspíš křičí, ale tlumí to polštář, do něhož má zabořený obličej. Eda zrychluje, blíží se vrchol, který musí vždycky oddalovat, ta chvíle před vrcholem bývá nejslastnější, v té fázi se vždycky přesvědčí, že Tété už opravdu je, a pak se na závěrečný spurt elegantně přestěhuje o patro výš nebo si ji otočí a nechá ji, ať to dokončí pusou, ale dnes nic z toho neudělá. Tereziny prsty se zaryjí do jeho předloktí, jako by věděla, co se chystá udělat. A pak se to stane.
Hodnocení:
Čtenáře, který v knihkupectví vytáhne inflací zpleněnou peněženku, aby si koupil nový český román, by asi nikdy nenapadlo, že to bude vypadat takhle. Přitom my jsme před Matějem Dadákem varovali už před rokem. Tehdy se herec a scenárista, který bůhvíproč dostal nápad zkusit to s literaturou, díky románu Muž bez jazyka umístil na pátém místě našeho nechvalně proslulého žebříčku. Letos se dostal na stupně vítězů a tak jako mohl leckdo v průběhu skončené tenisové sezony usuzovat, že mladičký Carlos Alcaraz zanedlouho dosedne na tenisový trůn, i my jsme si jisti, že Matěj Dadák v naší soutěži dosud neřekl poslední slovo. Jako kandidát na trůn špatného literárního sexu se jeví díky své posedlosti dlouhými, topornými přirovnáními a též pro odvahu vstupovat do no-go zón těch nejotřesnějších příměrů. V citované ukázce si to téměř sedmdesátiletý Eda rozdává s „tetou na hodině tělocviku“ (zlatého bludišťáka tomu, kdo nám do redakce napíše, co si pod tím máme představit), na jiném místě mimořádně nepovedené knihy znamená pro Edu dámský klín „něco jako domov. Bezpečí v posteli u maminky, která nikdy nezestárne.“ Inu, talent od boha. Tak snad zase za rok.
