„Měla jsem při souloži s tebou vnitřní orgasmus a zamilovala se do tebe; chci s tebou zase souložit.“– „Mně to světlo zabraňuje v souloži s tebou. Nemám erekci.“ Josef Pánek, jenž po Literou oceněné Lásce v době globálních klimatických změn (2017) konečně publikoval nový román, se vrátil k jazyku své profese. Víte, on je bioinformatik. Vědec v oboru výpočetní molekulární genetika. Nerozumíte? Nevadí. I hrdinové románu Jsem jejich bůh hovoří a sexují, jako by byli počítače. Stroje. Žádný živočišný sex tak nečekejte; i ten strojově děrnoštítkový stačil na 4. místo a bramborový vibrátor.
4. místo - Josef Pánek: Jsem jejich bůh
Jeho známá si už delší dobu laskala rukou pohlavní orgán: teď si do něj zasunula prsty; vytáhla je a onanovala; hleděl na ni a neměl erekci. Přivodila si orgasmus, vstala z podlahy, lehla si na postel a usnula. Seděl na posteli vedle ní a pil whisky, až opilý upadl a usnul vedle ní.
Někdy se holt nezadaří. Zvlášť když se tak jako hrdina nového románu Josefa Pánka, držitele Magnesie Litery za prózu v roce 2018, ke všemu pokoušíte stavět racionálně. Mladík v předložené scéně sice skončil u whisky a bezmocného sledování masturbující ženy, avšak autor Lásky v době globálních klimatických změn se s románovou novinkou dostal na dohled stupňům vítězů. V knize se o sexu především mluví, k samotné akci se věčnou tmou, deštěm a samotou frustrovaný vědec, který se na konci devadesátých let přesunul na univerzitu do norského Bergenu, nedostane. Některé sexuální repliky by si však mohl nechat zarámovat absurdní dramatik amatér: „Měla jsem při souloži s tebou vnitřní orgasmus a zamilovala se do tebe; chci s tebou zase souložit,“ dozví se například protagonista. Leč bohužel: „Mně to světlo zabraňuje v souloži s tebou. Nemám erekci.“ Škoda. S erekcí by panáček jistě vybojoval lesklejší medaili než tu bramborovou.
