Všemi médii už proběhlo, že The Gray Man je se svým rozpočtem 200 milionů dolarů nejdražším filmem z produkce Netflixu. Některá média včetně Reflexu taky dodala, že ty peníze rozhodně padly spíš na honoráře hlavních hvězd než na kvalitní scenáristy. A není to ojedinělý případ. U nadcházejícího českého spektáklu Jan Žižka nás trochu děsí angloamerické obsazení. A smrt filmaře Boba Rafelsona nás přiměla zavzpomínat na časy, kdy se točívalo trochu jinak.
Kateřina Kadlecová: Na scenáristech se vždycky šetřilo a už by se fakt mělo přestat. Jak očekávaný, leč nakonec po všech stránkách béčkový The Gray Man (Netflix) s příšernými akčními scénami (ta pražská tramvaj!), tak thriller Most Dangerous Game (Amazon Prime) uplácaný ze šesti- až desetiminutových epizod psali scenáristé bez jediného solidního nápadu, bez citu pro postavy a byť elementární logiku v jejich jednání.
Marek Gregor: Bojím se, bojím Jana Žižky, do kin nakročeného filmu s akcentem na anglosaské obsazení. To nemůže dopadnout dobře. Asi jsem moc normální, ale mám přání, aby už někdo vyrobil velké středoevropské historické motion picture, třeba inspirované třicetiletou válkou, a hlavně s herečkami a herci ze zemí bývalého Rakousko-Uherska, Dánska, Švédska, Itálie, Polska a nejrůznějších částí Německa. My se pak usadíme do kina a budeme chytračit nad jeho autenticitou...
Vojtěch Rynda: Zemřel Bob Rafelson, (spolu)tvůrce filmů jako Malé životní etudy nebo Bezstarostná jízda. Nebyl u mladších generací tak známý jako jeho souputníci Francis Ford Coppola či Martin Scorsese, ale v dějinách zůstává zapsaný jako jedna z klíčových figur takzvaného Nového Hollywoodu – fascinující a plodné éry americké kinematografie, která už nemá šanci se zopakovat.
Never more šetření na scenáristech. Za Nového Hollywoodu se to nedělo.
